Verše se nerodí nikomu v rukávu,

i když to vypadá,

že je z něj sypu.

Já tím spíš marodím,

papíry na hlavu,

figurka z blbého černého vtipu,

kterým si bohové, zpití po mejdanu,

zpestřují  kocovinu,

co je jim z toho, že za chvíli nevstanu,

protože chřadnu a hynu.

Co verš, to popsány

položky dvě malé

chorobopisu.

Tak jako když z rány,

vymyté nedbale,

vytéká spousta hnisu,

jako se krvavě zalévá injekce

lumbální punkce

a sekret orgánů na sklíčku v laborce

prozradí poruchu funkce,

stejně tak tryskají mé rýmy troufalé

displeji na sklo

ze srdce, které mi, smutné a zoufalé,

nedávno prasklo.

Takže když z tepny mi pár básní vystříkne,

cítím se hůře než po výprasku...

….Mám pro to trápení raději skončit?

Ne!!

Vždyť hledám lék pro svou lásku.