Mezi korály deště vcházím do síní dychtivých

Volám neexistující čísla pro příští dění

Mimoděk se ukláním rytíři stínajícímu draka              

Vyzývají mě – ejhle – k noži prostřenému stolu

Takže rozehráváme vadí nevadí

Najednou se vše rozplynulo v prázdnotě

Jsem sám s nevědomostmi zítřka

Vzápětí padám do kouřící cigarety

Vidím se sedět nad popsaným listem

Slova mizí v ústech přihlížející dryády

Odkládám tedy nedopalek do odpadu včerejška

Tasil jsem trnovou korunu a vplétám se dovnitř

Zbrocen potem jsem prozřel

Jaké štěstí – zase jen …

… pach popela z popsaného popelníku,

zlomená tužka u prázdného diáře

a okno nabízející pohled do plačtivé krajiny

Vykročím vstříc duhovým krůpějím …