ta dívka je tak skutečná
rozvinuta košatostí
halena
do hedvábného chmýří
hnědých vlasů
zastíněných
sněhem bílých šál
potřebuji šminky
řekla mi
úhledným
melodickým úsměvem
na rozhraní reality a snu
mámivou poddajností
nevratností
obrácených smyslů
erose
hrát, hrát, hrát
chci jen hrát
rozohnit ztichlé stanice
nebeských úšklebků
rozevřít ruce
překlenout ochrany těla
ignorovat záření
a vstoupit
je touhou mou
co voní
ke mně přiletěla
cílem jsem
éterické stopy těla
sprchové vůně v spreji
teď ztracen
trnu v opojení
odlétám vnějším letem
do jiného kosmu
doposud ven
sled éterické příslušnosti
v závěsu
směji se stresu
škádlím pochybnostmi
na netu
míjíme bolidy i kometu
na dravé euforii
zmateni vodním mlýnem
ve stínu
předminulé historie
hrát, hrát, hrát
chci jen hrát
rozohnit ztichlé stanice
nebeských úšklebků
blýskání silničních znaků
jenž staví přestupní linky
zastřených pruhů
nebeských dálnic
laděných erosem stropů
však náhle sestupuje
vzdálenost pruženého lana
rád přijímám tě milovaná
jsem vodní hladinou
pevným zákonem
napětím textů v písních
sršící tavbou oceli
brusičem hvězd
úpatím v klenbě tísní
vonnou solí
před vetřením ti do vlasů
a zmatkem
mého mozku v atlasu
jsem plynnou difuzí
skutečné živých iluzí...
