Sednul jsem si před recepci, protože jsem si tu kukaň nechtěl zahulit. Ale jakmile jsem dokouřil, už jsem byl zase zpátky. Červené stěny a zelená křesílka mi už trošku lezou na nervy. A hlavně to podivné světlo, které je řízené jakousi poťouchlou fotobuňkou. Hnedle to zhasíná, když sebou člověk nemele. No. Ono stačí zvednout ruku. A když to zhasne, tak to nezhasne úplně, protože žárovka nějak tlumeně poblikává. Kterej vůl tohle vynalez.

Kolem půlnoci jsem si myslel, že bych mohl usnout, když tu nikdo není a sotva kdo do rána přijde. A televize nic moc úchvatnýho. Jenže jakmile jsem zavřel oči, tak mi začalo vadit hučení takového přístrojku, na který jsou napojené kamerky. Jsou dle mého úplně zbytečně po všech chodbách a i jinde. Vedl jsem se sebou dlouhý boj, jestli ano či ne, ale nakonec jsem to prostě vypnul. Pak mi začalo vadit šumění v počítači, tak jsem ho taky vypnul, ale něco mi říkalo, že to nepomůže. A taky že ne. Protože mi zas pro změnu začalo být nepohodlné křeslo, i když jsem si velmi šikovně narafičil židličku jako opěrku na nohy.

Tak jsem si vzal klíč od pokojů a zkusil si lehnout do toho nejbližšího, hned kousek od recepce. Bylo tam zima, tak jsem ohulil topení, jenže se mi usnout zas nepovedlo. Tak jsem se vrátil do recepce. Zapnul zase počítač. A když už počítač, tak i to šumítko kamerový.

Tohle se opakovalo asi třikrát, mé cesty po prázdném hostelu sem a tam, vypínání zapínání přístrojků a hejblátek, tyhle různé pokusy pospat lehce. Nakonec jsem je vzdal. Udělal jsem si kafe a samo sebou si k němu dal další cigáro. 

Na nějaké duchaplné dumání jsem moc ospalej. A ono ani kdybych nebyl tak podivně unavenej, tak ze mě stejně nic kloudnýho nevyleze. Stejně pořád řeším jen pitominy, jestli mi není zima, nebo se nepotím, a další nicotnosti, které prokládám svými oblíbenými různými všemožnými obsedantními myšlénkami. A ty mi nedovolí soustředit se na něco aspoň drobátko smysluplnýho.

No. I když jsem neusnul, tak mám stejně docela příjemnej pocit. Že jsem v práci, kde se zatím nemusí ale vůbec nic dělat. Nějakým způsobem je mi tohle pojetí pobytu docela milé, tahle jakási nečinnost za mzdu.