Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 29.3.
Taťána
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
O Hvězdíkovi.
Autor: mezon (Občasný) - publikováno 20.1.2006 (08:41:30)

 

Když končí den a sluníčko si lehá do své postýlky z obláčků, aby se mohlo přikrýt červánky a spát, na ztmavlé obloze se začínají objevovat hvězdy. Té nejjasnější hvězdě lidé říkají už odedávna Večernice. Je krásná, má dlouhé šaty upředené ze stříbrných nitek, pomněnkově modré oči a stále se usmívá.

A tahle Večernice, dobrá víla nočního nebe, měla synka. Říkala mu Hvězdík. Takové malé čertisko, co chvilku nepostojí, věčně někde rejdí a neustále maminku zasypává zvědavými otázkami. “A mami, kolik je vlastně na nebi hvězd? A proč pan Měsíc svítí tak studeně? A češou si taky komety svoje vlasy?” Maminka mu trpělivě odpovídala, protože ho měla moc ráda a nechtěla, aby z Hvězdíka vyrostla nějaká hloupá hvězda. Jenže tomu malému uličníkovi to nestačilo a vymýšlel si stále všetečnější otázky. Čím byl větší, otázek přibývalo a maminka Večernice si s ním už nevěděla rady.

Tak si vzpomněla na to, co jí vyprávěla jedna kometa. Na své dlouhé cestě nekonečným vesmírem letěla kolem krásné modré planety, co jí říkají Země a kde žije spousta dospělých a snad ještě víc dětí. Dospělí jsou přes den v práci a jejich děti chodí do školy, kde jsou moc chytří pánové a paní, co dokáží odpovědět snad na každičkou, i tu nejzvědavější a nejvšetečnější otázku. A děti se ptají a ptají, ti chytří dospěláci odpovídají, pak si jdou chvilku hrát a potom zase zpátky do školy.

Tak právě na tohle si Večernice vzpomněla a řekla Hvězdíkovi. “Ty bys potřeboval jít do školy. Škoda, že tady na obloze žádná není.”

“Jé mami, a co je to ta škola? Jak se tam dostanu?”

Maminka mu tedy všechno vyprávěla a Hvězdík byl najednou moc smutný, že musí být tam, kde se děti neučí společně, kde se nedoví všechny odpovědi na své otázky.

“Maminko, maminečko ukaž mi alespoň kde je ta Země.”

Večernice tedy ukázala svému synkovi malou modrou planetu, která ležela ve veliké hloubce přímo pod jejich okny.

Od té doby Hvězdík jenom chodil, vzdychal a koukal dolů z okna na tu malou kuličku, kde zvědavým dětem na všechno odpoví. Tak se tedy stalo, že se jednou ten malý dareba vyklonil z okna víc, než mohl sám zvládnout a už padal. Letěl dlouho, už si začal myslet, že snad nikdy nikam nedopadne, když si všiml, že se přibližuje právě k té vysněné modré planetě.

A zrovna v tu chvíli, jak se Hvězdík blížil k zemi, dívala se na noční oblohu z okna svého dětského pokojíku holčička, co jí tatínek s maminkou říkali Kačenka. Jmenovala se vlastně Anička, ale protože se moc ráda koupala a nikdy nechtěla z vody ven, maminka jí žertem říkala, že se z ní jednou docela určitě stane malá kachnička.

“Tatííí, mamííí, hvězda padá.”

“Tak to si musíš honem něco přát a když to přání nikomu neřekneš, tak se ti určitě splní”, řekl Kačence tatínek, pohladil ji po vlasech a taky vyhlédl z okna.

“Já ale žádnou hvězdu padat nevidím?”

Kačenka se na něho s úsměvem podívala. “To byla totiž jenom moje hvězdička. A já mám jedno móóóc tajné přání.” Přála si najít brzo nějakého kamaráda. Přistěhovali se sem teprve nedávno a bylo to tu pro ni všechno cizí a takové veliké. S kamarádem by to všechno bylo o moc veselejší.

“Tak, Kačko, už je moc hodin, šup šup do postýlky a spát. Zítra se jde do školy.” Tatínek uložil svoji holčičku, přikryl peřinou a políbil na obě tváře.

Když přišla dát dobrou noc i maminka a zhasla světlo, Kačenka ještě chvilku koukala z postýlky na nebe plné hvězd a myslela na své přání.

Ráno, když zazvonil budík, vyskočila z postele jako rybička, honem se umyla, oblékla, nasnídala a už byla na cestě do školy.

“Ahoj. Kam jdeš? Jak se jmenuješ? Co to máš na zádech?”

Kačenka kouká, kdo to na ni mluví, ale nikoho nevidí. Až když se podívá nahoru, spatří sedět na větvi stromu kluka se srandovně rozčepýřenými vlasy, jak se na ni usmívá a houpe nohama. A najednou hop a kluk stojí vedle ní.

“Já se jmenuji Hvězdík.”

No to se ví. Kdo jiný by dokázal říct tolik otázek najednou.

“Mě říkají Kačenka. Jdu do školy a na zádech mám aktovku s knížkama a sešitama. Hvězdík, to je dost divný jméno pro kluka.”

“Víš, Kačenko, já vlastně ani nejsem kluk.” A vyprávěl své nové kamarádce hezky popořádku, co je zač a jak se dostal až na zem.

“Hm”, řekla na to Kačenka. “Aspoň se teď ale můžeš se mnou podívat do školy. Jestli chceš.”

Hvězdíkovi se radostí zajiskřilo v jeho šibalských očičkách a rychle přikývl.

Chytli se za ruce a s radostí, že našli jeden druhého vyrazili na cestu. Ve škole seděl Hvězdík hezky v lavici, ani nedutal a jen sledoval, co se děje. Oči měl dokořán a uši nastražené aby mu ani náhodou něco neuniklo. Ten den se naučil hodně. Ale hlavně to, že když chce někdo něco vědět, nestačí se jenom ptát. Hodně odpovědí je v knížkách. Ale jediný, koho zná kdo umí číst, je pan Měsíc.

Jak si Hvězdík vzpomněl na svého staršího přítele z oblohy, lekl se, co asi dělá maminka.

“Určitě se o mě bojí. A mě už se stýská. Jak já se jenom dostanu domů? Kačenko, prosím tě, které hvězdě říkáte Večernice?”

A protože už byl večer a Kačenka často a ráda koukala na hvězdy, mohla svému kamarádovi jeho prosbu splnit. Stáli vedle sebe, drželi se za ruce a koukali na nejjasnější hvězdu ze všech.

“Tak to je moje maminka” řekl smutně kluk.

“Je moc krásná” odvětila holčička.

Hvězdík se usmál. “A taky hodná. Mám ji moc rád.”

Mezitím si Večernice všimla, že ten její malý rošťák vůbec není tam, kde by měl být. “Asi zase někde vyvádí ty svoje lumpárny. Jen počkej, jak já ti to spočítám.” Ale najednou se zarazila. Měla takový zvláštní pocit, jako by z veliké dálky slyšela tlouct dvě dětská srdíčka. Zaposlouchala se a zahleděla tím směrem. Dívala se na modrou planetu a s leknutím si uvědomila, že právě odtamtud slyší ten tlukot srdíček. Nevěděla si rady, a tak hned utíkala za panem Měsícem.

Ten se pořádně podíval na Zemi a uviděl na louce před domem stát Hvězdíka s nějakou holčičkou jak toužebně hledí na noční oblohu.

“Měsíčku, příteli, jak můžeme mému synkovi pomoct zpátky na nebe” prosila Večernice.

Ten se zamyslel a najednou se pousmál. “Vzpomínám, že jednou jsem už něco podobného zažil. Tenkrát jsem ale nahoru dostával jednu vílu, která vypadla při bláznivé jízdě z hvězdného kočáru. Musela vyšplhat po mém paprsku. Když to svedla ona, Hvězdík si s tím hravě poradí.”

A tak pan Měsíc začal spouštět svůj paprsek dolů, tam kde stály dvě děti a čekaly co se bude dít. A když ten malý kluk uviděl měsíční paprsek, začal vesele poskakovat a křičet.

“Sláva, sláva, maminka na mě nezapomněla. Maminka moje maminečka. Jak já se těším domů.”

Potom přistoupil ke své kamarádce. “Kačenko, moc ti děkuji za pomoc. Sám bych to jenom se svým srdíčkem nedokázal. Na to jsem potřeboval opravdovou kamarádku. Nikdy na tebe nezapomenu.”

Kačenka se na něho usmála. “Já ti taky děkuji. Teď už vím, že je kolem spousta dětí s kterými můžu kamarádit. Ale ty budeš vždycky můj největší kamarád.”

Ještě se naposledy zadívali do očí, Hvězdík naskočil na paprsek, otočil se a celou dobu, než si zmizeli z dohledu se na sebe vesele smáli a mávali si na rozloučenou.

Sotva dorazil až nahoru, seskočil z kouzelného měsíčního paprsku, utíkal jako splašený ke své mamince a dlouze ji objal.

Když uběhlo několik dnů, poprosil pana Měsíčka aby ho naučil číst. Hvězdík byl velmi pilný žáček, a tak zanedlouho už vysedával v nebeské knihovně a četl a četl. Nikdy však nezapomněl na svou kamarádku Kačenku, co vlastně nebyla Kačenka, ale Anička.

I ona, přestože má spoustu kamarádů, stále s radostí vzpomíná na toho rozčepýřeného kluka co mu říkají Hvězdík. Ale hlavně ví, že když padá hvězda a něco si přejete, tak se vám to docela určitě splní.



Poznámky k tomuto příspěvku
hermit (Občasný) - 20.1.2006 > ***** už za předmluvu
<reagovat 
celej on (Občasný) - 20.1.2006 > Parádní pohádka se vším všudy. První odstavce mi úplně připomínaly Večerníčky, svým citlivým popisem...hvězdy jak se češou, jejich šaty z stříbrných vláken...

Asi nejlepší pohádka pro ty nejmenší co jsem tady četl...

Jen mi trošku vadí takový ten oblbovací trend v pohádkách tohoto typu. Děti si je čtou( nebo jsou jim čtenyú a mají je rádi a berou je za pravdu...jinak to nemá smysl. Naučí se tak, že existuje měsíc co ponuře svítí a Večernice, ta nejjasnější hvězda...ale taky příjmou za fakt to že Večernice kámoší se sousedem měsícem...a realita je taková, že pokud vidí Večernice Zemi jako modrou kuličku tak měsíc ani nevidí...
Plete to...i já jsem byl obětí podobných zjednodušováků pro děti...:) V pohádkách se to snad bere za nutnost, tohle zjednodušování, zkreslování...ale já se ptám proč? Když mají pomáhat dětem chápat svět...
Ale to nic...to je takové moje trauma:)

Myslím, že pohádka jak stylem tak dějem patří mezi ty opravdu pěkné...
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
mezon (Občasný) - 27.1.2006 > hermit: ... dík ...

DondedoG: ... oblbovací trend ... ??? ... pohádka je jednou pohádka ... všechny jsou postaveny na prezentaci smyšlených postav ve smyšleném prostředí které běžně zacházejí se smyšlenými věcmi ... co třeba draci, mluvící kocouři, země nezemě, peklo, létající koberec, sedmimílové botky ... ??? ... taky ti to přijde oblbovací ... ??? ... pohádky nemají dětem pomáhat chápat svět ... pohádky jsou tady i pro dospělé ... a podle mne mají za úkol udržovat v našich myslích naději a víru ve spravedlnost, v krásu, v lásku ... realita v podobě každodenního života je na tom podle mne totiž úplně opačně ... proto mám pohádky tak moc rád ... a budu je mít rád vždycky ... chci je mít rád ...
<reagovat 
KrtiCa (Občasný) - 27.1.2006 > Nádherná, tvoje děti by ji měly číst!!! Je plná něhy a lásky.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 mezon (Občasný) - 30.1.2006 > KrtiCa> Jednou si ji přečtou. To snad ani nemusím slibovat.
A děkuji
<reagovat 
Lenki (Občasný) - 27.1.2006 > Moc hezky a hlavně mile napsané, je tam sice pár takových divných spojení, ale ta se dají přehlídnout...
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 mezon (Občasný) - 30.1.2006 > Lenki> Potřebuji znát ta divná spojení. Díky.
<reagovat 
 Lenki (Občasný) - 30.1.2006 > mezon> Tak počkej, já si to ještě přečtu, a zkusím je najít, už jsou to tři dny...
<reagovat 
Lenki (Občasný) - 30.1.2006 >

(jsou to věci, který se mi tak úplně nezdaj, ale je to asi na každym... Taky Ti tam chybí nějáký čárky, což není pro obsah až tak důležitý, ale tak pro forma...)

a vymýšlel si stále všetečnější otázky; říkají Země(čárka) a kde žije spousta;ti chytří dospěláci odpovídají, pak si jdou chvilku hrát;kde se nedoví všechny odpovědi na své otázky (odpovědi na všechny své otázky);No to se ví. Kdo jiný by dokázal říct tolik otázek najednou.(to bych celý vynechala); Ale jediný, koho zná kdo umí číst, je pan Měsíc; mohla svému kamarádovi jeho prosbu splnit; s nějakou holčičkou (čárka) jak toužebně hledí, na nebe(čárka)”; vždycky můj největší kamarád (moje největší kamarádka)


<reagovat 
 Lenki (Občasný) - 30.1.2006 > Lenki> Celkem chaos, co?Se Ti omlouvám, ale v půl jedný ráno u mě nečekej zázraky...
<reagovat 
 mezon (Občasný) - 30.1.2006 > Lenki> Zázraky nečekám od nikoho ani v poledne. Dík za připomínky. Něco s tím provedu.

A polepším se. (Pokud to teda půjde)
<reagovat 
Fleur16 (Občasný) - 5.2.2006 > Když jsem byla mladší, taťka mi vyprávěl pohádky i teď bych ráda slyšela jednu z nich, ale jakmile se naši rozvedli...Pohádky vymýšlím jenom já. Jak často mi sliboval, že je napíše...Připomnělo mi to něco, na co bych možná zapomněla. Děkuji:)
Zasloužilo by si to víc než 5 bodů, protože jsi do toho dal srdce.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 mezon (Občasný) - 6.2.2006 > Fleur16> Děkuji za návštěvu a za moc hezká slova. Jóóó, tátové a dcery, to je fenomén. Jestli ti ten tvůj v dětství vyprávěl pohádky, tak tě miluje stejně, jako ostatní taťkové milujou ty svoje holčičky. Dívám se na to z té hruhé strany a věř mi, že stačí jen málo a moc rád ti je bude zase vyprávět. Nebo tvým dětem ...
<reagovat 
Harfička (Občasný) - 30.1.2006 >

Krásná...

Mám doma čtyři "kousky" a půlka z nich ještě pohádkám neodrostla.Určitě jim ji přečtu!


Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 mezon (Občasný) - 6.2.2006 > Harfička> Tak mi dej vědět, jak se jim líbila. A děkuji.

(též mám čtyři kousky - 2+2)
<reagovat 
 Harfička (Občasný) - 7.2.2006 > mezon> 

Tak jsme se ke čtení dostali až teď, oba mrňousové (kluci) poslouchali a líbila se moc! Starší říká, že jí nakreslí. Děkujeme!

(taky 2+2, ale holky už mě skoro přerostly...)


<reagovat 
 mezon (Občasný) - 7.2.2006 > Harfička> Tak až ho nakreslí, pošli mi ten obrázek a já ho sem k tomu připíchnu. Ilustrovaný pohádky mám rád.
<reagovat 
 mezon (Občasný) - 8.2.2006 > Harfička> Děkuji za obrázek. Už je tady.
<reagovat 
 Harfička (Občasný) - 12.2.2006 > mezon> Paráda! Děkujem. Toník má velkou radost. Tak zase někdy...
<reagovat 
 Lenki (Občasný) - 13.2.2006 > Harfička> Obrázek je moc fajn...;)
<reagovat 
Bell (Občasný) - 15.2.2006 > Vše už bylo řečeno výše ... čuchám, čuchám člověčinu ... díky.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 mezon (Občasný) - 15.2.2006 > Bell> Taktéž děkuji.
<reagovat 
čtenář i.o. - 27.11.2007 > Moc pěkná a čtivá pohádka. Dceru mám už dospělou, ale až jednou budu mít vnoučátka, tak jim pohádku přečtu. Líbí se mi, že není nepodobná realitě a každej si v ní něco najde. I mezi lidma se najdou takoví, kteří z velké zvědavosti někam spadnou a když se párkrát rozhlídnou, zjistí, že doma je jim vlastně nejlíp. A přestože se pro někoho stali důležitými, odejdou. Jinak to asi nejde, ale na Hvězdíkovi oceňuju, že své kamarádce řekl, že odchází a na konec se s ní moc hezky rozloučil.To zas z lidí málokdo umí a to je asi na téhle pohádce nejpohádkovatější, že Hvězdík Kačenku nenechal tam dole stát jak trubku, která neví, co se děje a co si má vlastně o tom všem myslet. Moc pěkný, vnoučátka si jednou počtou.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je šest + čtyři ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter