Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Neděle 28.4.
Vlastislav
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Levé zrada, pravé oko šílenství
Autor: muck (Občasný) - publikováno 7.4.2006 (22:54:36)

Dom. Provází ty, kteří zemřeli a přesto zůstávají na tomto světě.

Mají být mrtví, ale něco se pokazilo.

Nepoznají to.

Nevědí, že měli zemřít.

Okolí to neví.

Nikdo to neví.

 

Mnohdy to dokonce netuší ani v okamžiku, kdy ho poprvé spatří.

Dom provází ty, kteří měli být mrtví.

 

 

Nepamatuji si, kdy jsem poprvé zaznamenal, že mě stěny mého domu již jen nechrání.

Začalo to snad jako podivný pocit. Začalo to snad jako pocit provinění.

Začalo to vyplašenými pohledy.

Trvá to, než vám to dojde.

Trvá to, než zformulujete myšlenky.

Mé tělo se ve snech rozlévalo, roztahovalo, rozplizávalo do všech směrů – snažil jsem se bránit, ale šlo to zcela mimo úroveň muskulatury – dělo se to na buněčné úrovni. Stěny se měnily v mlsná ústa, vsakovaly mé buňky, braly si je a braly si mě. Řval jsem a braly si ten řev, když jsem nemohl řvát – sténal jsem a braly si ten sten!

Probuzení – kapky potu – jsem, jsem celý – ještě jsem celý – pozoroval jsem nedůvěřivě stěny, než sen pomalu odezníval a já procital do reality.

 

Ale zrada už byl na dosah a já ji cítil. Od mala jsem trpěl – he – byla mi dána! Kurva! Prý mi byla dána – říkala ta psycholožka, piča, matce - nadané dítě prý že – byla mi dána empatie vidět a cítit – poznávat do morku kostí. Bylo mi dáno vidět bludiště shora. Bylo mi dáno vidět letokruhy neporažených stromů. He – bylo mi dáno vidět letokruhy semínek!

Bylo to tak blízko, blizoučko. A já to cítil.

 

Nemohou projít.

Normálně nemohou projít.

Snaží se, ale naráží jak do nerozbitného skla.

Na okamžik prostrčí pařáty, když se probouzíte. Na okamžik vstoupí do reality, to ve chvíli, kdy už nespíte, ale stále jste ve snovém světě.

Ale to není jejich den.

Jejich den přijde v okamžiku, kdy se dostanete na pomezí života a smrti. V ten okamžik máte odejít – ale něco se nepovede a vy neodejdete. Otevřete jim bránu a jeden vstoupí.

Je váš a vy jeho.

Dom.

 

 

Včera jsem ležel ve vaně. Našel jsem malé zrcátko. Nejprve jsem se s jeho pomocí ve vaně oholil.

Potom jsem si prohlížel sám sebe a nakonec si pohlédl do očí.

Lehce mě zamrazilo.

Byl to… Byl to podivný pohled – zvláštní… zlý… ne, zlý ne… divý!

Oči blázna? Zaplašil jsem tu myšlenku, ale čím déle jsem se do svých očí díval, tím více jsem je chápal. Tím více jsem se smiřoval sám se sebou. Ne, teď přestávám být povrchní. Tohle jsem doopravdy já. Nemělo smysl si nic zastírat. Nemělo smysl posměšně shazovat něco, co byla realita. Protože reality se nezbavíte tím, že se jí vysmějete jako malichernosti.

 

Teď, když mi došlo, že tohle je opravdu můj pohled, musel jsem zjistit, co vlastně znamená.

Najednou jsem na to kápnul.

Každé oko se na mě dívalo zcela jinak.

A také jsem to nebyl já. Já jsem byl tady – a on byl v zrcadle.

Moje oči byly klidné a vyrovnané a oči toho v zrcadle byly plné šílenství – a čehosi.

 

Nevím, kdy za mnou přišel poprvé.

On souvisel s domem.

Nemůžete dlouho bydlet sami v jednom domě.

Nemůžete!

Nesmíte!

Ty stěny si vás vezmou, ty stěny vás ovládnou, ty stěny vás změní.

Je v nich obrovská síla, v těch stavbách.

Jeho příchod byl snadný.

 

Vzbudil jsem se ve tři ráno a stál u mé postele.

Chodí mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní, pamatujte… To musíte spát tvrdě, velmi tvrdě. Nesmí vás zastihnout vzhůru!

I když máte zavřené oči, abyste ho neviděli, on vás probudí. Dotkne se vás.

Chvějete se pod peřinou a čekáte.

On čeká taky.

Stojí u vaší postele.

Stojí tam.

Čeká.

Možná, že překonáte strach, odkryjete peřinu a – otevřete oči.

Budete čekat, budete čekat jako u každé noční můry, že otevřete oči a uvidíte jen svůj pokoj.

Nebude tam nic, jako pokaždé. Vlastně už se z toho stala taková hra, že? Říkáte si, že něco je tam venku a až otevřete oči, uvidíte to. Ale na jisto víte, že tam nic takového není.

On tam stojí a čeká, že to uděláte.

Protože se odkryjete, otevřete oči…

A uvidíte ho.

 

Ale když to neuděláte, neochrání vás to.

On na vás sáhne.

 

On vás donutí to udělat.

 

Pravé oko zračí šílenství. Dívá se na mě zcela divým pohledem. Věděl jsem to jistě. Zcela nespoutané šílenství! Skoro bych se tomu oddal – zahodil všechny povrchnosti – a  - tolik svobody jsem viděl! Žádný intelekt, jen… Svoboda.

A které oko je šílenější?

V levém je také šílenství… Ale jakoby, jakoby na mě mrkalo… Jako by říkalo, hochu, já jsem na tvé straně.

Nechci tohle!

Levé oko je cesta.

Jsem jako bych klesal ke dnu vazkou hmotou, pomalu, a rukama se snažil nahmátnout vlákno, kterého bych se zachytil.

Tady bylo.

Levé oko v sobě mělo tu cestu.

 

Poprvé jsem ho spatřil, krve by se ve mně nedořezal.

Normálně bych se asi posral strachy, ale napoprvé jsem tomu neuvěřil.

Stál tam a já v šoku necítil vůbec nic.

Díval jsem se sám na sebe… Jen tvář znetvořenou… Byly v ní otvory… A tělo bylo pokřivené.

Potom, potom – nevím, sekundy, minuty??? Potom jsem se vyděsil.

Vyskočil jsem z postele a věděl, že se zachráním skokem z okna. Věděl jsem, že můžu utíkat.

Jenže venku samozřejmě byli další.

 

Když bylo malé, dostávalo nějaké injekce. Doktor mu do mozku implantoval nějaké elektrody.

Nehrálo si na písku, jako ostatní děti.

Nadané děťátko hajalo a spalo.

Hajej, dajej, dadada, bude z tebe hezký kluk.

Když bylo malé, vědělo, že až vyroste bude z něj princ a pojede na koni.

Pak už se na to nemohlo soustředit, myšlení ho bolelo.

Dokonce mu na chvíli přestalo jít.

A pak vše ožilo a do mozku mu vystřelily modré plameny.

Heh.

 

Levé oko záchrana, pamatoval si.

Šel, slepý, hladový, ve tmě. Klopýtal, bolestivě se zraňoval, ale šel dál.

Sestra na něj šeptala a jeho přítel ho držel za ruku.

Zakopl a rozbil si nos, ale hned se zvedl a šel dál.

Nepotkali byste nikoho tak cílevědomého.

Nepotkali byste nikoho, kdo by dokázal bojovat tak moc.

 

Tehdy se díval ve vaně do svých očí v zrcátku a tehdy to všechno začalo.

Nevnímal nic – vyrval jsem mu to zrcátko a .. jeho pohled si budu pamatovat navždycky. To "moudro", které vždy bylo v jeho očích se zcela ztratilo. Díval jsem se do očí blázna, možná zvířete.

Byl jsem vlastně rád, když potom upadl do komatu.

 

Napsal jsem si, co mi stihl říct, než do něj upadl.

Přichází mezi třetí a čtvrtou ranní. Nesmíš být vzhůru.

A pravé oko znamená šílenství, ano, ale levé oko je zrada.

 

 

Pak chlapeček, co má elektrody v mozku konečně zhebnul.

 

Prach jsi...



Poznámky k tomuto příspěvku
Emmet_RAY (Občasný) - 8.4.2006 > Ano, mám rád Tolkiena :-)
Body: 3
Doporučil 
<reagovat 
 muck (Občasný) - 8.4.2006 > Václav Mráz> To je hezké, já zase rád jahodovou zmrzlinu, skupinu Rhapsody a mladé chlapce.
<reagovat 
jjezibaba (Občasný) - 9.4.2006 > A vůbec, v té galerii to dneska není nic moc, tak dám to déčko tobě.
Doporučil 
<reagovat 
jjezibaba (Občasný) - 9.4.2006 > No, tedy normálně tady tu literární sekci moc nečtu a tohle jsem otevřela úplně náhodou.. A vida, zrovna narazím na tak zvláštní, magické dílo, přitom napsané s neobyčejnou lehkostí.. Nechápu, že tu není víc komentářů.
Body: 5
<reagovat 
 stanislav (Občasný) - 12.4.2006 > jjezibaba> ano. je tu málo komentářů. proto sem jeden přidám: Autor je Velký umělec!
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
muck (Občasný) - 12.4.2006 > Souhlasím s básníkem Stanislavem.
Souhlasím s básnířkou jjezibabou.
Souhlasím s básnířkou modrou muškou, i když zcela přesně nevím, s čím souhlasím.
Václavu Mrázovi jsem již odpověděl, přesto vcelku nemám důvod nesouhlasit s tím, že má rád Tolkiena.
<reagovat 
stanislav (Občasný) - 12.4.2006 > když souhlasíš, nezbývá mi než podotknout, že autor není jen Velký umělec, ale taky velký Umělec, popřípadě Velký Umělec!  je to různě odstíněno, ta kritická chvála, doufám, že to je patrné.
<reagovat 
Kelly (Občasný) - 16.6.2006 > je to náký delší a já musím honem na vínko k Olinovi ;o) ale vrátím se!!
<reagovat 
 muck (Občasný) - 17.6.2006 > Kelly> Dobře, vrať se. A moc je neopij.
<reagovat 
Kelly (Občasný) - 4.7.2006 > tak jo :o) témátko mě moc nebere, ale oceňuju, že ses s tím docela stříhal,,, s chlapečkem,,,
a dnes mám asi taky jedno oko šílené °-E
<reagovat 
Věza (Občasný) - 10.10.2008 > nejvíc se mi líbí část  s vanou a zrcátkem
Body: 5
<reagovat 
 muck (Občasný) - 10.10.2008 > Věza> ta je zrovna podle skutečnosti
<reagovat 
 Věza (Občasný) - 13.10.2008 > muck> ...myslela jsem si to    ;-))
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je šest + devět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)   Nepublikovat mimo Totem.cz  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter