Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Středa 19.9.
Zita
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

 
Erebos - Život mezi mrakodrapy a kentaury
Autor: Veronika Wallerová (Občasný) - publikováno 7.6.2006 (18:04:51), v časopise 7.7.2006

        Narodil jsem se jednoho čtyřmístného roku do světa Chaosu. Bylo mi to jedno, jen když nikdo nekřičel. Nemám rád křik, nemám rád hlasité zvuky. Předtím, ve tmě, v pronikavém temnu gumových zdí, kdosi tam venku opile řval a ječel. Tlusté květinové stěny se chvěly nářky a já se třásl pod jejich tlakem. Nebo to byl strach? Nejspíš ano. Ale teď se nebojím, kolem je ticho a já si vybral svůj vlastní svět. Erebos. Zemi bez křiku, bez zmatků, život mezi mrakodrapy a kentaury.

„Jmenuju se Moose,“ odpověděl Kentaur na chladný dotaz Persefony. „Jsem teda příliš velké zvířátko na tak malý prostor tady v Erebu, ale jsem rychlý, mrštný a vůbec toho spoustu umím. Můžu zůstat?“ Persefona přikývla a pokynula Charónovi. Ten přirazil se zchátralou loďkou ke břehu. Kentaur vylovil zpod jazyka jeden ze dvou penízků. Zaleskl se mu mezi zuby a stařec po něm rychle hmátl. „Hmmm,“ ozvalo se potutelně. Hloubavě chamtivé hmm, které mělo Kentaurovi zaručit cestu zpět. „Ukaž mi to tady, dědo!“ zvolal zvučným hlasem a pokynul. Jak pluli podél břehů, máchal Kentaur ve vzduchu střídavě levou a pravou rukou, až vetchému převozníkovi málem vypíchl obě oči. „Tady bude stát tak velký barák, že bude ještě větší než Petronas Towers v Kuala Lumpur!“ vykřikoval. Ale Charón nevnímal. Opatrně postrkoval loďku po řece, aby nikoho nevyklopil do kalné vody.

        „Prosím tě, už mu budou tři roky a ještě vůbec nemluví. Mluvíš ty na něj vůbec? Měla bys mu číst! To ty v jeho věku...!“ Přeháněla jako vždy. Do sebe pohroužený chlapeček seděl na koberci a zatloukal hřebíky do bedničky z dřevotřísky. Urputně třískal dětským kladívkem, že nebylo slyšet slova. „A má už ve školce vůbec nějaké kamarády? No, co říkala učitelka, mluvíš ty s ní vůbec někdy?“ Jen odmítavě zavrtěla hlavou, vzala chlapce do náruče a odešla pryč. 

        Mám rád věci heboučké jako pírko a nejlépe s pevnou strukturou. Nesnáším věci studené a lesklé, třeba to malé zajímavé hejblátko, co nosí na krku jedna bílá paní. Bydlí mezi čtyřmi bílými stěnami a stále dokola opakuje, že na mě maminka musí vic mluvit. Když já tak nerad sahám na kov, jinak bych jí tu věcičku z krku určitě sebral. Maminka mluví hodně, teda když nepláče. Jenže za to může Chaos, ten divný svět kolem ní. Maminko, pojď ke mně. V Erebu, v mém světě s mrakodrapy a kentaury, tam se moc nemluví, ale zato je tam řád. A ten já mám opravdu moc rád! Budeme spolu bydlet ve velkém baráku, takovém, co sahá až do nebe, a nebude tam žádné třesezemění, to ti zaručuju. Půjdeme do třicátého třetího patra po schodech a každým krokem překročíme čtyři schody. Bude to přesně devadesát devět kroků a pak se podíváme dolů z okna našeho nového bytu. Je tam řeka, vidíš, a kolem ní se pasou samá velká zvířátka. Taková jako jsem já. Já jsem to největší velké zvířátko na celém světě a vůbec v celém Erebu! Jako ten Kentaur, co umí běhat rychleji než gepard. Pase se tam na zelené trávě a chrání nás proti nemrtvým. Maminko! Jak to, že to nechápeš?!

        Když Kentaur povyrostl, chodíval si hrát s Kerberem k bráně do Chaosu. Nosil mu medové koláčky, takže si trojhlavý pes na podivné, napůl lidské stvoření brzy zvykl. „Proč máš tak heboučký jemný kožíšek? Rád hladím tvůj sametový kožíšek! Už vím, budu ti říkat Božíšek!“ Občas Kerberos Kentaura honil po mokrých pláních a křičeli přitom tak, že se pak několik dní báli Hádova hněvu. A mezitím, co spolu řádili, na břehu řeky Styx pomalu rostl vysoký průhledný dům s mnoha prosklenými patry. Stavěly ho neviditelné ruce tužby, jeřáby skrytých přání a skálopevná víra někoho, kdo pro ty venku neznamenal nic.

„Víte, mladá paní, jak bych vám to vysvětlila... On jednoduše řečeno nedokáže správně vyhodnocovat informace, které získává svými smysly. Jako kdyby žil v nějakém těsném proskleném domě a vnímal svět jen skrze uzamčené sklo. On prostě nerozumí dobře tomu, co vidí, slyší a prožívá. Musíte s ním mít trpělivost a velmi vám kladu na srdce, buďte důsledná.“

„Ptá se mě ale na věci, které mu nedokážu vysvětlit...“

„Vše se dá přece vysvětlit, jste rodič,“ usmála se postarší psycholožka.

„No, nedávno se mě ptal, co to je ta teorie relativity a kolik měří největší člověk na světě...“

        „Víte, důležité je, že nemáme žádné epileptické změny na mozku,“ odbočila odbornice od tématu. „A taky, že mu to zatím jde jakžtakž ve škole. Buďte trpělivá a uvidíte, jaké bude dělat časem pokroky. Je mu teprve sedm...“

Potřásly si navzájem rukou. Tahle kráva asi nikdy neměla dítě, pomyslela si, když zavírala dveře ordinace. Chlapec seděl v čekárně a přesýpal z dlaně do dlaně velkou fosforeskující pružinu.

       To je taková malá spirálovitá galaxie, maminko. Mám ji na svých rukách a ovládám její pohyb. Tady je Merkur! Tam je takový vedro, že kdybys tam měla zmrzlinku, tak bys ani nestihla si líznout, jak rychle by ti roztekla. Nemluvě o tom, že bys sama shořela. A tady je Pluto, tam je zas taková zima, že kdybys tam měla zmrzlinku, tak bys jí nemohla ani ukousnout, jak by byla zmrzlá... Ale musela bys mít skafandr, protože jinak bys tam ani nedoletěla. Ale mohla by sis vzít s sebou lunochod. Mamíí, můžeme si vzít domů lunochod? Já bych ho strašně chtěl. Mamííí....!

        Mrakodrap už byl téměř hotov. Kentaur vyrostl ve statné, urostlé a silné zvíře. A aby se necítil v Erebu sám, přizval si domů spousty přátel. Těm kraloval cizokrajný Osiris, egyptský faraón nazelenalé pleti, kterému chyběl třináctý kus těla. S ním přišla na opuštěné pláně i věčně krásná Isis, šakalí Egypťan Anubis, Háthor s kočičí hlavou a bůh slunce Ra. Později dorazilo do podsvětí i několik dryád, čarodějek a skřítků. Následoval je prorok Medivh, občas proměněný v ptáka, temní elfové, bludičky, orkové, rytíři, černokněžníci, minotauři, smrtonošky či bojovní Golemové. Poseidon s Neptunem, kteří by se asi v Chaosu jen těžko potkali, zde společně lovili ve Styxu svými nabroušenými trojzubci. Také ostatní božstvo z vysokého Olympu uctívalo pravidelně Erebos okázalými návštěvami. Hostiny božských ambrózií se staly samozřejmostí.

 „Musím jít do Chaosu,“ řekl jednoho dne Kentaur s ambrózií v ústech. Zvedl se od plného stolu, jako by o nic důležitého ani nešlo. Pokračoval s plnou pusou: „Musím se jít podívat, jak funguje vesmír. Zajímá mě to.“ Veškeré dění kolem se ale rázem zastavilo. Hélios zadržel v tu chvíli ohnivý kočár na cestě nebeskou poutí. „To nesmíš!“ šeptaly dryády, „to nesmíš!!! Co když se nevrátíš? Nevrátíš se!“

Jenže musel. Pod jazykem měl ještě jeden, poslední obolos jako úplatu pro skrblivého Charóna.

       Vesmír mi připadá jiný. Jiný než svět, ze kterého jsem se narodil. Vesmír je obrovský prostor, kde nic není. Od jedné planety ke druhé to není jako od jednoho schodu ke druhému. Navíc některé planety jsou rychlejší a špatně se chytají. A na planety z plynu ani nejde sáhnout. A ta tma... Tak jsem si vymyslel vlastní planetu. Nakyslý míček se jmenuje. Má obrovské jádro, ale žádnou atmosféru. Zvířátka na ní nemají uši, takže nemůžou slyšet žádný křik. Ta se mají dobře! Ale co já? Slyším všechno! A nic mi nepomáhá! Maminko, zacpi mi ouška. Ne tou vodou, voda je chladná a studená, a to já nemám rád. Maminko, je tu strašná tma! Přitom mě nějaké divné záření bodá do očí a ubližuje a ubližuje a já se vzdaluju od mého míčku a mizím a mizím... Ztrácíš se mi a musím křičet! Mamííí, mamíííííí, mammmííííííííííííí.....

„Začíná se dostávat do stresu, a já nevím, co s ním,“ plakala mu na rameni. „Říká, že se chce zabít nožem. Říká, že si chce vrazit kudlu do hlavy. Říká, že chce umřít. Říká, že skočí z okna, že je hloupý, že je tupec....“ Vzlykala tiše a horké slzy jí kanuly po vyčerpané tváři. Hoch seděl v koutě a dlouhé minuty zíral před sebe na jeden strnulý bod kdesi na ploše stolu. Bylo vidět, že plakal. „Změnil se, tak strašně se změnil....“

Ruší mě hlasité zvuky. A už jsem ti říkal, že nemám rád, když se na mě křičí. Taky si výslovně nepřeji, abys na mě ještě někdy sahala, strašně mě mačkáš a mně to vadí. Nemám to rád. Taky nechci jíst žádná nezdravá jídla, musíš mi koupit sojové mlíčko.

Měla jsi jít tehdy se mnou do Erebu, maminko...  

         Nakreslil bych ti v našem mrakodrapu velkou horu Mount Everest a taky toho největšího Číňana na světě. A Osirise! Dávali bychom si příklady a počítali do miliónů a miliard světelných let, ukázal bych ti zblízka Golema a prošli bychom se po Plutu ve skafandrech. Proč si o mě lidé utírají nasliněné ruce? Proč mi ničí moje věci a dívají se po mně v tramvaji? Proč mi zaclání, když počítám patra v Casablance, a říkají mi, že jsem kreténský hlupák? Přitom jsem rychlejší než to nejrychlejší zvířátko na světě! Pamatuješ, maminko, jak jsi mi vyprávěla o tom pánovi, co dokázal všechno vymyslet? Einstein se jmenoval. Říkala jsi, že byl jako já, že mu také lidé ubližovali, když byl ještě dítě. Myslíš, že jsem taky génius? Jenže já ničemu nerozumím! Proč nic nechápu?! Proč si nic nepamatuju?!! Jsem kretén, všichni to říkají. Jsem tupec, a tak se zabiju. Propíchnu se nožem nebo skočím z okna. A nebo pod auto! Tááákhle!

Máchne několikrát rukama do vzduchu jako motýl, co se snaží vysvobodit z pavučin, a pak vyčerpaně padá na gauč. Po tváří stéká palčivá krůpěj. Pálí jej. Křičí. Hlasitě křičí. Out is Moose*.

 

 

* pozn. autora: [aut´izmu:s]



Poznámky k tomuto příspěvku
the_dark_side_of_me (Občasný) - 7.6.2006 > mno, teda, co na to říct(:
chtělo by to nějak šikovně oddělit, ať jsou rozpoznatelné výplody fantasie a realita.
něco je dobrý, někde mě to nudilo, má to nevyváženou koncepci.

jo, a ještě - Háthor má kraví hlavu, a ne kočičí (tu má pokud se nemýlím Bast)
<reagovat 
 Veronika Wallerová (Občasný) - 8.6.2006 > the_dark_side_of_me> Ono to není oddělené schválně, aby jednotlivé "světy" splývaly. Protože v žádném z nich nejde o výplod fantazie; to autistické děcko v mýtickém světě skutečně žije a fantasmagorický připadá jen těm, co nazírají zvenčí... A tomu děcku je jedno, jakou hlavu Háthor má:-)

O té nevyváženosti koncepce popřemýšlím, díky!


<reagovat 
tahar (Občasný) - 8.6.2006 > Mě to dostalo. Je to napsaný skvěle. S tou kurzivou jsi to ale mohla nechat.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Veronika Wallerová (Občasný) - 9.6.2006 > tahar> Mno, ono to původně bylo takto, bez kurzívy. Pak (hlavně kvůli soutěži) jsem, na radu přítele, oddělila některé z pasáží kurzívou, ovšem proti tomu se výrazně ohradil zase jiný můj kamarád, takže je to hodně věc názoru... A protože to prvotně bylo takto, nechávám to s konečnou platností bez odlišení - právě proto, aby jednotlivé světy splývaly.
<reagovat 
Prvnístředavžití (Občasný) - 9.6.2006 > Znám Vás z Písmáku. Tahar a Vikinga. Za sračky plné bodové... Hlavně že se děcka podpoříte :-))

Jaký to má ale smysl ? Odpovím si sám, nemá, neboť vaše 5D z Vás spisovatelé a básníky neudělá. CHo, CHo, CHi, CHi, CHu, CHu...
<reagovat 
 Veronika Wallerová (Občasný) - 9.6.2006 > Prvnístředavžití> Z Písmáku???? To těžko:-), nikdy jsem tam nepublikovala ze svých děl ani řádku....
Asi si mě pletete s Veronikou Kryštofovou.
Co je a co není s prominutím sračka, to je dost relativní a vždy subjektivní pohled. Tahle povídka se třeba umístila v nejlepší osmičce soutěže Festivalu spisovatelů Praha, kde v porotě seděl třeba Borkovec nebo Goldflam....
A myslím, že vzájemná podpora spřízněných autorů je lepší, než si třeba vylévat zlost na cizích za svůj vlastní neum nebo neúspěch... Ostatně není nad konstruktivní kritiku:-), že? Pokud víte, co to je; z této reakce bych usoudila, že nejspíš nee...
Jdu očíhnout, jak píše takový arogantní autor...

<reagovat 
 Prvnístředavžití (Občasný) - 9.6.2006 > Vikinga> Vono se to naštvalo, že se tomu sáhlo na ego ? Nebylo to myšleno na autory, ale na vyjadřování podpory obecně. Je mi jedno, jak a kde se povídka umístila. Holt mezi slepejši jednooký král.
Člověk, který není schopen přijmout, nechť nepublikuje. Není to vždy jen mazání medíčku. Jednou budete děkovat, neboť jen objektivita Vás posune dál. Tak ty brejle z očí a dolů z hrušky...
<reagovat 
 Veronika Wallerová (Občasný) - 9.6.2006 > Prvnístředavžití> Ba ne, nenaštvalo. Jen bych uvítala konstruktivní kritiku, konstruktivní = věcný. Jednu takovou jsem vám pro ukázku napsala k Jidáši. Taková kritika autora někam posune, nikoli čisté konstatování, že dílo je sračka.
<reagovat 
 Prvnístředavžití (Občasný) - 9.6.2006 > Vikinga> Ta Vaše kritika je egilovsky směšná. Je to jako pitva darované růže. Tou vědeckostí nahrazujete nedostatek citu. Já neútočím, pouze se snažím být nezasažen a nevtažen. Kašlu na 5D a podobně. prostě něco dá, nedá. Nic mezi tím. Přemýšlejte...
<reagovat 
 Veronika Wallerová (Občasný) - 9.6.2006 > Prvnístředavžití> No, já se v literatuře pohybuju už nějaký ten pátek, narozdíl od Totemu, kde jsem pár měsíců, takže pro většinu autorů, které jsem za svůj život poznala, je věcná kritika vždy přínosnější, než jen čistě pocitové líbí x nelíbí. Samozřejmě jsou i autoři, kterým stačí říct "tohle je fajn", "tohle je hnus". Mé zkušenosti ovšem hovoří jasně - tam, kde se autor odmítá věcně vyvíjet, tj. nejen v citovém vnímání, ale hlavně v technikách psaní, tam se obvykle nevyvíjí vůbec.
Já se vyvíjet chci, a když se někomu moje dílo nelíbí, chtěla bych vědět PROČ KONKRÉTNĚ. Chyby ve stylistice? Also kde a jaké konkrétně? Obsahově se nelíbilo? Proč, je to omrzelé téma, klišoidní, kýčovité, špatně zpracované, nedostatek charakterové propracovanosti postav...? Na těchto otázkách a odpovědích na ně není prachnic věděckého. To kdybych po vás chtěla nějaký pětistránkový rozbor, tam by vám asi obecné znalosti teorie literatury nestačily a k vědě byste sáhnout musel.

Použiju myšlenku Vaška Mráze, který si taky mnohdy nebere servítky, ale aspoň bývá slušný:
Když pod své dílo napíšu, že stojím o hlubší kritiku, pak stojím o hlubší kritiku; nevíš-li jak na ni, radši mlč.

<reagovat 
Prvnístředavžití (Občasný) - 9.6.2006 > To dílo je pro úzkou skupinku lidí. Je to o vnitřním prostředí. Dovedu si představit, že by sklízelo ovace při čtení Mezi ploty. Je však jako autizmus sám-bez citu, ploché. A to je právě to, co od povídky očekávám, pokud ji věnuji čas. Citovost, jakousi plastičnost. A i přes "prezentovanou spisovatelskou zkušenost" cítím naivitu. Tipoval bych Vás na učitelku. Ale možná jsem vedle, jako ta příslovečná jedle :-)). Stačí ? Přes kvanta publikací na Toemu hodnotím jedním slovem. Na rozbory holt není čas. Nashledanou.
<reagovat 
 Veronika Wallerová (Občasný) - 9.6.2006 > Prvnístředavžití> No vida, že to jde, když se chce:-)
Myslím, že první tři věty v této reakci jsou stejně "obsáhlé" jako reakce první o "sračce". A přece mají úplně jinou vypovídací schopnost.

Děkuju, zamyslím se nad tím.
Nashle.
P.S: Učitelka ani omylem - zahraniční obchod:-)))


<reagovat 
 Prvnístředavžití (Občasný) - 9.6.2006 > Vikinga> S těma sračkama to bylo obecně. Holt-jak tomu říkáte-podpora autorů je mi proti srsti.
<reagovat 
Quotidiana (Občasný) - 10.6.2006 > líbí líbí...

souhlasím s tím, že ty "reálné" a "nereálné" části bys měla od sebe nějak oddělit (kurzívou, jeden ENTER navíc) aby ten text působil přehledněji a snáz se to četlo, obzvlášť na internetu je i vizuální stránka důležitá .-)
Body: 5
<reagovat 
 Veronika Wallerová (Občasný) - 10.6.2006 > Quotidiana> No jo no:-) Otázka je, které jsou ty nereálné:-))) Možná to tedy ještě přehodnotím... Díky.

<reagovat 
Quotidiana (Občasný) - 11.6.2006 > :-)
je to jen technická poznámka... dělat řádkovou mezeru mezi odstavci se hodí, zvlášť při tomhle typu písma...
<reagovat 
Lyryk (Občasný) - 10.6.2006 > Základní nedůvěra u mne vznikla v tom, že by odbornice nerozpoznala autismus, že by se neprojevoval tak zřejmě, až by nebyl úplným autismem??

Oprávněnost představovaného světa malého hrdiny je však celkem přesvědčivý, až na drobnou nejistotu, zdali by měl tak široké znalosti, hlavně když se nikde nekonstatuje, že uměl číst a měl ty knihy k dispozici; jistě, můžete namítnour, že jde vlastně o prostupování světů, potom asi ano, ale pro mne s přídechem nepřesvědčivosti;

Stylově bych ani výhrady neměl, styl je zde spíše ozdobou a oporou oproti logice a vyznění smyslu díla; takže vnímejte moje úvahy jen čistě polemicky. Převaha líčení oněch dětských autistických představ zcela odvádí od možného líčení příčin a nepochopení chlapcova stavu. Pak je otázka v čem je přínos. neslyšel jsem o tom, že by společensky byl problém s autistickými spoluobčany (a to se mohu mýlit), chci říct, že neznám žádné povědomí o tom, že by nebyl autismus rozpoznatelný a že by trpěl jakýmsi nepochopením či předsudky spoluobčanů. také o tom nic nepíšete a to by bylo jistě zajímavé. Myslím si, že přehnané vystavení "autistického světa" zpochybňuje tak trochu fantazii nás "normálních"; a v tom se možná mýlíte vy. Nakonec, jste vy sama autistická, když jste dokázala něco podobného napsat?
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Veronika Wallerová (Občasný) - 10.6.2006 > Lyryk> No.. Asi bych měla k této povídce napsat pár okolností jejího vzniku, ale to by bylo trochu kontraproduktivní, protože je dost zajímavé pozorovat a číst, jak na čtenáře působí, aniž by ti okolnosti znali.

Pár faktů, kteří lidé, co nikdy nepřišli do styku s autismem a znají jej jen zprostředkovaně třeba z Rainmana (což je sice pěkný film, ale se skutečnými projevy autismu docela extrémní blbina):
Autismus je velmi špatně diagnostikovatelná záležitost, protože se jedná o velmi širokou škálu projevů, z nichž postižený autismem nikdy nemá všechny a jednoznačně. Dnes se diagnostika charakterizuje spíše slovy "porucha autistického spektra" nebo "autistické rysy", protože většina postižených má ještě další přidružené potíže s autismem moc nesouvisející.

Teď k těm širokým znalostem - jedním z autistických rysů je nadměrné shromažďování informací o jednom konkrétním tématu. Aniž by daný člověk nutně musel umět číst. No, stejně se asi okolnostem vzniku povídky nevyhnu... Takže: povídka je napsaná po dlouhodobých trablech s mým synem, kterému byly diagnostikované autistické rysy. Znalosti z egyptské a řecké mytologie má skutečně takové, jaké jsou zde popsané; dokonce už v době, než uměl číst, protože on sám si žádnou knihu o těchto věcech nikdy nepřečetl. A dokonce ve zhruba stejném věku, tj. hodně mladší školní věk. Odkud znalosti získal, je jednoduché - nikdy ho nezajímala taková Šípková Růženka či Perníková chaloupka, zato když narazil na mytologii... A o prostupování světů skutečně jde, protože děcko v povídce stejně jako můj syn nedokáže tak zřejmě jako normální lidé odlišovat časové souvislosti. Když se vám podaří mu vysvětlit, jak je možné, že Ježíš Kristus zemřel a přitom nosí dárky, tak to bude na Nobelovku:-)) a tím spíš pak pochopí, že Olymp a Zeus ve skutečnosti neexistují, i když se o nich píše, i když jsou v pc hrách a v televizi.

No a co se týče nepochopení společnosti... Když je někdo, tím spíš dítě, tzv. vysokofunkční autista, pak pro běžné lidi jsou veškeré autistické projevy jen "divným chováním". Vidí třeba v tramvaji, že se dítě chová nenormálně, přitom normálně vypadá, ne-li mírně vědecky a intelektuálně, a kroutí hlavou; starší generace si pak mezi sebou šušká, co že to je za blázna a že to rodiče asi nějak nezvládli s výchovou. No a ve finále vám speciální pedagog (!) ve škole třeba řekne, že dítě je zralé na psychiatra:-) Kdo není odborník na autismus, tak autismus nemusí poznat. Což platí kupodivu i o psycholozích (v Praze je jediné centrum, které jako jediné provádí kompletní a podrobnou diagnostiku autismu, ovšem je to placená záležitost...).

Navíc povídka je napsaná v tzv. agd stylu; čili nejde prvotně o líčení příčin a o přesné pojmenování či vysvětlení problému (i když nakonec k přesnému pojmenování dojde); jde o nazírání na jedno téma (autismus) z různých úhlů pohledů - pohled matky, pohled psycholožky, atd... ale hlavně pohled samotného autistického dítěte.
Proto je dobře, že povídka vyznívá do jisté míry jako fantasmagorie, ale na konci by se čtenář měl zarazit a přemýšlet přesně tak, jak jste to udělal vy ve své kritice...


<reagovat 
 čtenář irena - 28.6.2006 > Vikinga> Dobrý den,
kvůli synovi, bych ráda věděla, které centrum v Praze umí a provádí diagnostiku autismu.Děkuji Irena
<reagovat 
 Veronika Wallerová (Občasný) - 28.6.2006 > čtenář> http://praha.apla.cz/
<reagovat 
Rony Rubinek (Občasný) - 2.7.2006 > Já bych to asi nepochopila nebýt těch oznámek pod dílkem. Ale když si to člověk dá takhle dohromady, tak je to dostl síla. Četlo se mi to dobře, je to zajímavý, ale taky smutný. I když si nemyslim, že by děťátko postižené autizmem takhle trpělo, já spíš měla za to, že jsou naopak šťastní v tom svém imaginárním světě. A rozhodně si nemyslim, že by o nich někdo smýšlel jako o kreténech. To doufam byla smyšlenka a ve skutečnosti ses s takovou reakcí nesetkala. Lidi jsou někdy zlí, až se člověk nestíhá divit, kde se to v nich bere.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Veronika Wallerová (Občasný) - 3.7.2006 > Rony Rubinek> Mívala jsem podobný názor na autisty jako ty, ale skutečnost je taková, že v minulosti - díky totalismu - končili lidé s poruchou autistického spektra většinou v psychiatrických léčebnách s notnou dávkou antidepresiv, štastní ve svých světech rozhodně nejsou, protože si obvykle velmi dobře uvědomují svoji jinakost. Dnes se díky různým pedagogickým a psychologickým metodám dá při včasné diagnostice lecčemus zabránit a pomoci, ale diagnostika je pořád trochu problém...
S reakcemi jsem se setkala různými, ale ten kretén konkrétně je opravdu smyšlený :-)) Díky.
<reagovat 
Emmet_RAY (Stálý) - 13.7.2006 > Mno - kurzíva nebo ne - to záleží na tom, zda vůbec chceme ty jednotlivé světy od sebe zřetelně oddělovat, osobně mi to takhle se prolínající připadá zajímavé.

Jsem rád, že už jsi od sebe oddělila odstavce, protože to už je věc, o které se moc diskutovat nedá.

Co mi vadí, hodně hodně mi vadí ta fonetická "nápověda" v závorce na konci textu, to proto, že příliš výrazné nápovědy a vodítka nemám v textech rád. Když je čtenář debil, dobře mu tak - myslím si.

Závěr je na můj vkus až příliš přehnaný, příliš to směřuje k oné slovní hříčce, která je ovšem fajn.

A nevím, jestli by povídce prospěla nějaká výraznější dějová kostra, těžko říct.

Každopádně nadprůměr - redakční výběr
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
ariel (Občasný) - 26.9.2006 >

no přinejmenším "slušné" to je.  nevím, nakolik se na to mám dívat jako na literaturu a nakolik jako na záznam. tím neposuzuji kvalitu, ale zvažuji úhel pohledu.

místy cítím sílu záznamu, někde ale i určitou nalajnovanost (např. že je psycholožka kráva). víc třeba ústně, když budeš chtít.


<reagovat 
mystikus (Stálý) - 26.2.2015 >
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je dvě + dvě ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter