Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 29.3.
Taťána
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
hledání sebe sama z kolekce můj svět
Autor: tera (Občasný) - publikováno 16.12.2001 (00:59:45)
další>
K tomuto tématu mě dovedla moje sestra. Měla ho totiž vypracovat do občanské výchovy. Zeptala se na můj názor...

Hledání sebe sama

Tento pojem je dnešním světem chápán jako najít si životní cestu. Podle mého názoru je toto jen jeden z mnoha úkolů, které musí člověk absolvovat, aby našel sám sebe. Ovšem hned na začátku si udělejme jasno: nelze najít sebe samu. Naše vnitřní podstata je nejutajenější částí života od počátku bytí. Naše existence je zřejmě jen nesmyslnou hříčkou Něčeho, jež nám dalo neutuchající, ale neoprávněnou vlastnost považovat se za pány tvorstva a planetu za svůj majetek.
Životní cesta
Životní cesta je určitá dráha, která obsahuje naše touhy, ideály, originalitu každého člověka a cíl, který nemusí být dosažen, pouze určen. Po této cestě člověk kráčí celý život, ale málo kdo si ji uvědomí. Její uvědomění si je většinou velká životní rána, jelikož uvědomění si bytí a jeho nepodstatu je pro většinu lidí depresivní, protože člověk od svého narození je pánem sebe samým a těžko mu tuto myšlenku vyvracet. Je totiž těžší žít s vědomím, že jak bytí, tak nebytí je stejná úroveň života, než žít s vírou v to, že naše existence má smysl.
Člověk, který si myslí, že našel sebe samu, tuto cestu nenašel. Podle mě je účel Někoho nebo Něčeho, aby nikdo sám sebe nenašel, protože životní cesta je mnohem důležitější a nalezením sebe bychom jednak tuto cestu ztratili a jednak našli právě tu nesmyslnost, která by nás připravila o veškeré myšlenky a tudíž o celé vnitřní bytí, které tvoří náš ideový život.
Touhy člověka
Touhy člověk nehledá, touhy přicházejí. Pravá touha není nikdy vyplněna, protože pak by přestala být touhou. Vyplněná touha se stává materiálem. Materiálem nepotřebným k životu, protože život není to, co hmatatelně prožíváme, ale to, co prožívá naše podvědomí. V podvědomí má totiž každý svět, který s nikým nesdílí a tento svět je právě nedílnou částí životní cesty, ne-li cesta samotná. Toto je svět, který si vybudoval člověk, jehož je člověk pánem a který má v celé nesmyslnosti bytí pro člověka největší váhu. Duše je největším lidským pokladem a pýchou. Duše má v celém bytí nejmenší nesmyslnost, protože materialistický svět je pro přežití, ideály pro žití. Svět nejsou domy, příroda ani lidé. Svět je směs pocitů, citů, hříchů a ideálna. Ačkoliv by se mohlo zdát, že pocity musí vyvolat nějaký materialistický jev, pocity vyvolává naše podvědomí pod představou, kterou může vyvolat nějaký materiál. Naše podvědomí je závislé na fantazii, nikoli na materialistickém světě. Pocit je pouze krátkodobý jev, ale z pocitů sestávají city, které mají charakter dlouhodobý. Cit je stav části duše. Hříchy jsou pocity, jejichž nepravost si uvědomujeme. Hřích je tedy svým způsobem také cit, tedy stav duše. Ideálno je pouze termín pro svět, který si v podvědomí vytváříme.
Ideály
Ideály člověka vycházejí z lidské přirozenosti, protože člověk hledá dokonalost, které nemůže nikdy dosáhnout. Dokonalosti tedy jako materiálu, který je pouze přítěží. Člověk s ideálem v sobě samém touží po dokonalém vnitru světa, byť jen pro sebe nebo část lidstva. Jenže svět je člověk sám za sebe, nikdy ne dokonalý. Dokonalé jsou lidské myšlenky, které vychází z člověka – protože v nich si člověk uvědomuje svou nedokonalost. Ideály tedy tvoří svět, který je dokonalý až po uvědomění si své nedokonalosti.
Ačkoliv nerozšířenějším lidským ideálem je Ježíš Kristus, to je podle mě pouze obdoba našich ideálů v lidské dokonalosti, protože sám Ježíš je jistě také dokonalým ideálem, naší dokonalou obdobou. Kdyby zprávy o Ježíši a jeho bezchybnosti kdosi nerozšířil, jistě by si lidé našli jinou dokonalost, jiný svět ve svém podvědomí. Tedy jiný pouze materialisticky, idealisticky naprosto identický.
Materialisty můžeme zřejmě nazvat ty lidi, kteří si spíše než nedokáží nechtějí uvědomit svou zbytečnost, tudíž jakékoliv ideálno zavrhují. Zavrhují nejdůležitější (a možná jedinou, to si ale netroufám soudit) část sebe.
Originalita člověka
Originalita je chápána jako zevnějšek a myšlení člověka, který se určitým způsobem liší. Ale lidská originalita je vlastní každému člověku, protože lidská duše je nezměnitelná a nikdy nedopustí být jako kdokoliv jiný. To ale bohužel člověk sám nikdy nedopustí, protože většina lidí touží být někým jiným. Málo kdo si ale uvědomí, že by stejně tak v kůži někoho jiného toužili být někým jiným. Originalitě člověk odolává. Zde člověk ztrácí životní cestu...
Lidé si neuvědomují, že jejich myšlenky jsou a budou originální. Dokud nezačnou přijímat myšlenky jiných lidí nebo snad Něčeho. Tímto neuvědomováním si odbourávají svou originalitu a stávají se řadovým materiálem. Člověk bez vlastního názoru ztrácí svět, tedy spíše jednu jeho část, a to ideálno. Protože člověk přijímající řadové myšlenky či myšlenky kohokoliv jiného za vlastní cíleně bortí své vnitřní Já, které je jediným identifikátorem každého člověka. Originalita je složka našeho života, bez níž nelze najít životní cestu, tím pádem určit cíl a svým způsobem i dokázat cítit. Cítit idealisticky.
Člověk, který je tímto materiálem, hravě odolává nesmyslnosti svého bytí, protože si přestává uvědomovat sebe samého. Těchto lidí na světě nezadržitelně přibývá a toto dění přispívá k vytvoření rasy lidí, kteří budou žít na tomto světě. Ve světě domů, přírody a lidí.
Cíl
Životní cíl musí být nejvyšší laťkou cesty. Je to nejsložitější a největší touha, která člověka provází od svého určení až do dosažení případně do konce života, protože dosažena být nemusí. Ovšem tuto touhu si člověk určuje sám. Dosažení životního cíle je stav mysli nebo podvědomí, které by nás mělo vybudit k dalšímu životu, ovšem i určení tohoto cíle je určitým povzbuzujícím prostředkem, který by nás měl vést naším světem a nutit věřit v nás samotné, jakožto i v ideálno. Snad jediným naším protestem proti materialistickému světu je právě náš vnitřní život, který si vytváříme a který řídíme. Tento protest je ovšem pouze vyřešením našeho vnitřního rozporu, jelikož Něco vládne materialistickému světu a ten má rozhodně větší sílu a moc než naše vnitřní světy. Ovšem pokud bude lidem vyhovovat tento druh protestu a naučí se žít za sebe, zůstane lidstvo zachováno, ale pokud se bude stále více lidí poddávat materialistickému světu, stane se z nás hrstka robotů.
K dosažení životního cíle musí každý projít určitými zkušenostmi, obdobími a úkoly, a to jak idealistickými, tak v tomto případě i boj s materialistickým světem. Při jeho dosažení člověk podnikl jeden z posledních kroků k poznání se. Ovšem nikoliv ke svému nalezení, protože to je opravdu nemožné. Právě proto, že pravá podstata nás zřejmě vůbec není. Jsme jen otroky Něčeho a sebepoznání nám není souzeno, protože tím by pro nás pohasl smysl žít.

Závěr: Lidé musí pěstovat svůj vnitřní život a dosáhnout tak bytí, které bude hodnotné pro každého za sebe. Svět, který je pro nás Něčím určen, je pouze nedomyšlená hra, která se nás snaží donutit stát se rasou lidí se stejnými názory a společným světem bez vizí, tužeb, citů a duší. Tohoto stavu lidstvo dozajista dosáhne, protože lidské postavení je opravdu figurkou do hry, která se snaží zničit idealisty a poslední lidi s trochou lidskosti.



Poznámky k tomuto příspěvku
zjihu (Občasný) - 17.12.2001 > Vypadá to, že nemáš ráda tento svět, ve kterém žiješ, plný lidí, domů a přírody, dokonce jej neuznáváš. Že sice hledáš nějaký smysl života, sebe sama, ale už předem víš, že je to zbytečné. Tak tedy hodně štěstí na cestě do pekla...

Já neznám jediného ryzího materialistu, poslední kterého jsem znala, svůj styl odložil, jen co se zamiloval. Zaposlouchej se do příběhů lidí, kteří ti připadají všichni stejní, jsou to skutečná dramata tužeb, citů, duší; projdi se po městě a přemýšlej o historii domů, nejen těch středověkých...

<reagovat 
 tera (Občasný) - 17.12.2001 > zjihu> Peklo je tento svět, ne cesta za jiným. Ano, máš pravdu, tento svět opravdu neuznávám. Neuznávám ani materiálno a ynám plno materialistů. Samozřejmě že ryzí materialista neexistuje, ale lidé kolem jsou dostatečnými materialisty na to, aby zavrhovali své vnitřní Já. Duši už dnes neuznává téměř nikdo, nebuďme naivní.

Je tojen můj nízor a můj svět. Je to mé ideálno. Já svět vidím takhle a opravdového idealistu ynám jen jednoho - a to je můj nejlepší kamarád a psychotronické dvojče. Věz, že i to mi stačí ke štěstí. S MÝM světem...
<reagovat 
stín (Občasný) - 18.12.2001 > :) nojo, taky znám jednoho "materialistu", který tvrdí, že smysl života je v jídle a v sexu:) - a má hlubší a krásnější duši než spousta "idealistů" :)
Tero, máš moc hezký básničky:)
Měj se fajn.
Olina
<reagovat 
 tera (Občasný) - 19.12.2001 > Olina> mozna ziji v jinem prostredi nez vy, ale v mem okoli jsou opravdu lide, kteři vidi svet pouze v jeho materialnich slozkach. a z toho je mi na nic.

dekuju za pochvalu:)
<reagovat 
čtenář Petula - 18.1.2002 > Tero, promin, to bych skoro vzala osobne! Nesud lidi, kdyz do nich nemuzes videt - a to nikdy, nikdy nemuzes. Snaz se jak chces, proste to nejde. Mysli si, ze nekoho absolutne chapes, a jsi vedle jak ta jedle. Ja vim, ze hodne uvazujes o svete - ale proc mas pocit, zes ho ted jako jedina pochopila? Ne, Terezko, mrzi me, jestli me radis mezi ty, "z kterych se ti dela zle"... Pletes se!
<reagovat 
 tera (Občasný) - 19.1.2002 > čtenář> ja rozhodne netvrdim, ze jsem jedina pochopila svet, vubec netvrdim, ze jsem ho pochopila - to jsem ostatne konstatovala hned na zacatku tim, ze nejit sama sebe, pac nelze pochopit pravou podstatu byti na zemi. toto je jen muj nazor, jak to proste PODLE ME je. a o tom jsem v podstate nedavno vedla forum, tohle je proste nazor, ja nechapu, proc si to beres osobne, to je JENOM NAZOR!!
v cem se pletu? v tom, z koho se mi dela blbe a z koho ne? to snad, peto, musim vedet ja, ne, ty do me preci nevidis... ale ja jsem nepsala o tom, ze do nikoho vidim nebo nevidim, ale o tom, ze prave lidi odsuzujou nazory toho typu, ze se vsechno neda vyresit racionalne. a ze zavrhujou vnitrni zivot? no to snad na nasich spoluzacich (vetsine z nich) vidis sama...

<reagovat 
čtenář Petula - 26.1.2002 > Možná vidím a možná nevidím. Jak můžu? Člověk může něco jiného říkat a něco jiného myslet. Mluvit je sice krásné, ale ani sám člověk by o sobě nedokázal říct, jaký je, kdyby se ho na to třeba někdo zeptal. Tak jak to můžeme poznat na ostatních, když to nedokážeme u sebe? Poznat, jestli člověk je, nebo není "materialista" - to přece je o tom, jestli do někoho vidíš. Takhle jsem to myslela. Samozřejmě to zčásti jde, jenže...ne zcela...Ehm, to je zase můj názor.
Proč by vnitřní život nemohla být třeba hudba, příroda?...je to stejné jako přátelé. Řekla bys o příteli, že je jen materiál, tudíž jenom krám? Já myslím, že ty asi ne(Myslím si, předpokládám, tuším - netvrdím, že vím...:-))Stejně jako většina lidí... To všechno spolu souvisí.
Tvůj názor ti přece neberu, jen reaguju, a to spíš než na článek, tak na komentáře pod ním. Hlavně na ty...
Jinak neměj pocit, že jsem si přečetla pouze jednu věc - četla jsem skoro všechno, někdy se mi to fakt líbilo, ale tady jsem si komentář odpustit nemohla...;o)

<reagovat 
gargamelus (Občasný) - 10.4.2002 > Ahoj! V první řadě bych chtěl podotknout, že o problému "hledání sebe sama", každý (bez vyjímek) z nás někdy přemýšlel a ač to třeba nedává najevo, denodenně o něm uvažuje. Jen zlomek z nás se pokusil ono téma hodit na papír - mezi ně neodmyslitelně díky této práci patříš... Tvůj článek se mi docela líbil, nejen kvůli jeho tématickému zaměření, ale kvůli tvé odvaze vyjádřit některé své myšlenky (přestože okolí s nimi nemusí souhlasit). Mám ale trošku pocit, že předmět tvého článku se na četných místech (o debatě nemluvě) trošku změnil, a to tak, že dost radikálně - nepřímo ses zaobírala spíše otázkou Materialisté X Idealisté, což bezesporu práce "hledání sebe samaL může zahrnovat, ale nemělo by tvořit jednu z jeho hlavních náplní. Ale to je jen taková připomínka, neříkám, že je to špatně, jenom že tak jsem to chápal - nic víc, nic míň. Teď k mému názoru na problém jako takový. Předně: jak jsem již nepřímo předeslal - nikdy jsem podobné slohy nepsal, tudíž je otázkou, zda mám morální právo na nějakou kritiku či chválu názoru někoho jiného. Nějakých přímých ohodnocení se tedy zdržím a raději ve stručnosti nadhodím můj vlastní názor, protože si myslím, že by mohl být docela unikátní. Vrátím se ještě k fragmentů z tvé úvahy - zamyslela ses nad cestou k hledání sebe sama, která je předem odsouzena k nezdaru. Třeba to tak je, třeba ne. Ale co si o tom myslí každý z nás, dle mého názoru nelze vyjádřit slovy, tudíž o tom nelze ani psát. Neříkám, že práce jako tato, nemají své účely (jistojistě se ti podařilo zamotat hlavu nejednomu čtenáři...), ale stojím si za tím, že i ty o celé problematice smýslíš daleko hlouběji, než se ti podařilo uvést. Jak tedy své pocity nebo názory na danou věc možno vyjádřit? Co se týče mého mínění - jeden z nejuniverzálnějších jazyků a řečí, kteý mnohdy vyjádří neskutečně mnoho, je hudba. Zadíváme-li se do historie, nalezneme spousta hudebníků, co se pokoušeli fylozofii vyjadřovat prostřednictvím svých skladeb. Rozhodující roli hraje posluchač - u literárních útvarů zase čtenář. Ale posluchač má svým způsobem mnohem větší volnost (což je dobře i špatně - skladatele může pochopit i nemusí), každopádně však důležité je to, co chce vyjádřit autor - a ten v tomto případě disponuje nesrovnatelně obsáhlejšími prostředky právě v hudbě (a je jen na posluchači, zda ho pochopí - tam je to dost o náhodě, nikoliv o znalosti hudby jako takové, ale spíš o vnímání a cítění, které je porstě vrozené a naučit se nedá). S pozdravem - Petr
Body: 5
<reagovat 
gargamelus (Občasný) - 17.4.2002 > Dodatek: Pokoušeli se to to i jiní - například J. Werich svým typickým způsobem: "Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je."
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je osm + devět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
(1) 2 3
   další
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter