|
Podvečerní písně
I.
V paprscích slunce umírajícího dne
stíny stromů natahují svá chapadla
tu nastane vteřina ticha
aby pak náhle tisíce hlásků
vykřičely do světa tu zprávu
že zase další den padl do spárů noci
a zase jsme o den starší
a o den blíže zkáze...
II.
Ani nářek stoletých stromů
(žalují na své klouby večernímu větru)
neruší spánek, jenž sedl na víčka nemluvňátka
Ani vzdálený hluk města
Snad jen skrytý smutek v očích matčiných
trápí tu malou něžnou tvář
vkrádá se do snu ta bolest
snad proto ten tichý pláč...
|
|
|
