---

Chci vidět sopku, když metá,

tu okounící bohyni. Já-metař,

chovanec v dresu pražské tmy,

mám stále před očima Teklu

anebo Pompeje, zrovna když Vesuv

hřmí. (Dokonale mě zklidní

i Etna ve své prvotřídní

akci.) - Tady? Jen výbuch bez otřesu,

a když už otřes, tak zas bez žáru.

Popel mi přihrává k poháru,

při narážkách do papundeklu

rukama dotýkat se smí,

a zleva láva, zprava lahváč, vstřelím

svou vítězně recyklovanou skřeli!