Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 28.3.
Soňa
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

 
On a já
Autor: Tepes (Občasný) - publikováno 16.3.2002 (00:09:55), v časopise 28.3.2002

Měli jsme nedávno výročí. Druhého února to byly přesně čtyři roky, co jsme se potkali. Zima, fučivý vítr a protivně se pod nehty zalézající mráz. Když jsme ho viděla choulit se na zemi zmrzlého, bylo mi ho líto. Vzala jsem ho domů a on už neodešel. Vlastně ani nevím, jestli jsem si někdy přála, aby to udělal. Asi ne. Určitě ne. Za ty roky jsme se dokonale sžili. Jsme si v tolika věcech podobní a přece v tolika jiných rozdílní. Miluje vodu. Dokázal by se v ní čvachtat hodiny a vůbec mu nevadí, že koupelnu po něm budu uklízet zase jenom já. Udělá ty svoje strašně nešťastné oči, a kdo by mu pak neodpustil. Jen co vezmu hadr, po anglicku zmizí a dělá, jako že nic. Prostě chlap.
Miluje procházky. Brouzdáme se spolu ranní rosou i večerním soumrakem. Dlouhé pěší túry nám oběma učarovaly. Jenže v poslední době mu po vánočních svátcích trochu ztěžkl zadek a už se mu tolik pochodovat po lese nechce. Krátká procházka to jo, ale pak hned na kanape, nejlépe, když je poblíž i něco k jídlu, protože stejně jako já rád jí. Vaření ale zůstává jen na mně. Přikrade se, když jsem v nejlepším a kolem mě se kupí hromady nádobí. Uvelebí se někde v kuchyni, kde si myslí, že je úplně nenápadný, ale kde o něj stejně vždycky zakopávám. A kecá mi do toho. Radí co a jak, proč tam dát to a ne něco jiného a on že tohle nechce, protože má dneska chuť na něco úplně jiného. Stejně je nakonec rád za cokoli co uvařím a říká, že jsem nejlepší kuchařka. Lichotilo by mi to, kdyby to neříkal každé. Miluje jídlo tak moc, že se dokáže vlísat do přízně všem ženským v rodině. Vyvařují pak pro něj a on je v sedmém nebi.
Miluje i společné domácí chvíle. Většinou mám moc práce, ale to mu kupodivu málokdy vadí. Dokáže být docela tolerantní. Když už vidí, že mě nezlomí, vzdá své hodinové snažení a uklidí se někam do koutka. Nahlíží mi přes rameno, když píšu. Zpočátku jsem to nesnášela a snažila se ho přimět k tomu, aby toho nechal. Brzo jsem ale zjistila, že mi dokonce inspirativně pomáhá. V mnoha případech se jeho duše převtělí do některé z mích postav a provází mě pak celým dějem. Jen kdyby tolik nechrápal. Kolikrát totiž usne na posteli a to se pak v takovém rámusu nedá tvořit. Probudím ho sice, někdy to i zabere, ale většinou zase hned usne. Kolikrát vydává i takové ty divné zvuky, jako by se mu snad zdálo něco divokého. Nevím. Občas najdu ráno zkopanou deku na zemi a poznám, že měl zase jeden z těch svých snů. A hádejte, kdo to uklidí. Na co on rozhodně není, to je právě uklízení. Na nádobí v životě nesáhl, prach neutřel a z vysavače má panickou hrůzu. Už se ho ani nesnažím přimět k tomu, aby mi pomáhal, určitě by nadělal víc škody než užitku.
Ale jinak život s ním nemá nejmenší chybu. Je tím nejvěrnějším pod sluncem. Musíme se vidět každičký den našeho života a když už musí jeden z nás odjet, většinou jsem to já, voláme si i třikrát denně. Už při prvním telefonátu je mi jasné, že se mi zase začíná stýskat. Utěšuje mě jenom vědomí, že on je na tom stejně. Vlastně jsme bez sebe byli nanejvýš jen týden. Musím ale říct, že to byl ten nejdelší týden v mém životě. Přivítání bylo tak radostné, že mi, ač jsem se všemožně přemáhala, vyhrklo pár slziček. On samozřejmě neplakal, nad takovéto city se tváří povzneseně, ale já vím, že byl šťastný jako blecha.
Když už jsem spolu, chodíme všude v páru. K mému lékaři, k jeho lékařce, k logopédovi, na úřady, do banky i ke mně do školy. Z počátku se to některým zdálo divné, mnozí to i nechápali, ale většinou všichni tolerovali. Máme i vytyčené obchody, do kterých oba rádi zajdeme. Jednou z jeho vášní, kterou získal ode mě, je totiž nakupování.
Nejraděj sice chodí nakupovat do potravin a mám podezření, že kdyby mohl, chodil by tam denně. Díky bohu za to, málokdy se totiž vidí, aby chlapi chodili rádi na nákupy.
Když jdeme spolu po ulici, lidé se za námi otáčejí. Smějí na nás, nebo se ve skrytu duše jen tak usmějí. Možná je to tím, jak se dokážeme sjednotit. Vždy totiž vypadáme jako nejlepší z dvojic. Někdy ale působíme jako cirkus. To když se on na ulici zastaví a chce jít jinam než já. Domluva je málokdy možná, vždy jde jen o to, kdo dříve ustoupí. Protože jsme ale oba tvrdohlaví, nechce ustoupit žádný z nás jako první. Nakonec ustoupím já.
V poslední době na nás ale stále více lidí hledí nevraživě. Ta tam je lidská tolerance. Čím dál tím více se střetávám s chladnými a skoro až zlými pohledy a jen doufám, že on si toho nevšimne. Má totiž strašně hodnou a něžnou dušičku a určitě by ho to moc bolelo. S hrůzou jen čekám, až nám to někdo řekne přímo do očí. Bohužel vím, že se ten okamžik neodvratně blíží. Můj nejlepší a jediný přítel je totiž pes.
A to se v dnešní době neodpouští.


Poznámky k tomuto příspěvku
Čtenář - 17.3.2002 > Perfektní, čtivý, milý. Moc hezký příběh. Závidím ti takového kamaráda.
Body: 5
<reagovat 
čtenář krokodýl - 18.3.2002 > hodnocení
<reagovat 
čtenář krokodýl - 18.3.2002 > potřetí se snažím poslat hodnocení výborné, ale je asi někde chyba, nebo, že by i hodnocení se spiklo proti psům?
<reagovat 
čtenář adriana - 18.3.2002 > Je to fakt dobrý. Dos dobrý.
Body: 5
<reagovat 
Kapucín (Občasný) - 19.3.2002 > Nic si z toho nedělej, lidi už jsou takový. Představ si, že alespoň těm u nás v baráku vadí i náš obstarožní, miloučký a neškodný basset. No chápeš to?
Body: 5
<reagovat 
 Tepes (Občasný) - 19.3.2002 > Kapucín> Nechápu a nezávidím ti takové sousedy. V našem domě mají mého psa všichni bez vyjímky rádi a to dokonce i ti, kteří se normálně velkých psů bojí. Je to totiž trošku přerostlý zlatý retriever :-)
<reagovat 
3022 (Občasný) - 17.3.2002 > Inu když je něco v televizi, samozdřejmně je to pravda. Takže honem utrať svého chlupáčka...
Body: 5
<reagovat 
 Tepes (Občasný) - 19.3.2002 > 3022> Svatá pravda,naše média vždy přesně a pravdivě komentují dění nejen na našem politickém jevišti:-). Jen abych dala našim médiím za pravdu, bude lepší, když se nechám utratit sama...
<reagovat 
čtenář Jirka - 20.3.2002 > je to bomba, taky mám doma hafana prožil jsem něco podobného. Napsala jsi to i za mne. Držím palce k další tvorbě. Ahoj Jirka
<reagovat 
čtenář tonda - 19.3.2002 > Jo bezva. Hodně mne to oslovilo. Když jsem si přečetl dnes článek v Supru, krvelačná bestie atd. tak musím křičet
<reagovat 
 Tepes (Občasný) - 20.3.2002 > čtenář> Taky jsem byla tímto článkem zhnusena, ale co se dá dělat, takové články přece živí noviny, bohužel. Jen mě v tom rozhovoru s majitelkou psa zarazila jedna skutečnost. Uvádí tam, že když se vrátila z domu,pes byl před (nebo za) barákem a ona se zdržela jen sedm minut. Když psa zavirala, nevšimla si, že by byl například od krve. TO je dosti zarážející. Nevím, ale myslím si podle mého mínění, že pes, který před několika okamžiky někoho pokouše, ať už v sebeobraně, pokud po něm skutečně ten kluk střílel z dětské pušky, nebo ve zkratovém jednání, se nebude najednou chovat jako nic. Bude rozrušený, roztřesený prostě bude reagovat podrážděně. A toho si přece každý majitel psa všimne. Taky mi nejde do hlavy, jak si mohla nešimnout krvavých stop, které pes musel na sobě mít. Skoro čekám, že za pár dnů se objeví další článek, že pes ve stejném městě roztrhal dalšího člověka. Zajímavé také bude vyjádření odborníků, kteří tohoto psa mají zkoumat. Jestli ho teda zatím tajně neusmrtili. TO by bylo pro ně jednodušší. BOHUŽEL.
<reagovat 
čtenář Václav - 20.3.2002 > Konečně pořádný příspěvek k našim čtyřnohým kamarádům. Jsem rád, že jsi uvedla věci na správnou míru. Ocenil bych, kdyby tento živozní příběh byl uveřejněn v celostátním periodiku.
Děkuji
<reagovat 
 Tepes (Občasný) - 20.3.2002 > čtenář> Taky se o to snažím, ale nevím nevím. Naše noviny jsou orientované spíše na politické a ekonomické skandály nebo na trágédie. Zatím jsem to zkusila poslat do MF dnes. Uvidím tak do týdne. Ahoj
<reagovat 
čtenář krokodýl - 18.3.2002 > Všichni odpůrci psů, zejména z poslední doby by si to měli přečíst, protože tím, čím nás krmí televize a tisk v poslední době je to až nechutné.
<reagovat 
 Tepes (Občasný) - 19.3.2002 > čtenář> Taky se o to snažím. Zkusila jsem na doporučení pár lidí poslat tuto krutou pravdu do našich novin, ale nevím nevím, jak uspěji. Lidé netouží znát pravdu. Nejvíc mě vykolejilo, když jsem na jedněch internetových novinách četla článek o tom, že lidé si na obranu proti psům pořizují pepřové a slzné spreje. Bohužel je ale používají i na psy, kteří nic nedělají. To už je hodně špatné.
<reagovat 
 3022 (Občasný) - 19.3.2002 > Tepes> To je ještě slabí kafe, za chviku tu máme ubohé odsouzené za týrání zvířat, kteří to vlastně dělali v sebeobraně... pes umírající na podvíživu přece nikoho nekousne, že?
<reagovat 
 Tepes (Občasný) - 20.3.2002 > 3022> I když, napadá mě ještě "lepší" řešení. Proč to neudělat jako s jinými živočišnými druhy na planetě. Prostě vyhubit. Přece jeden nebo dva psi v zoologické zahradě, to už není hrozba pro společnost. Jen se bojím, že tuto ironii někdo pochopí doslova. Zrovna před pár hodinami jsem pojala neblahé tušení, že na jedné ulici docela blízko nás někdo nechává pod keři kusy masa. Nechce se mi ale věřit, že by krmil zatoulané kočky nebo psy. I když co já vím, třeba některým pejskům docela chutná jed na krysy:-( Hlavně že všichni odborníci na všelijakých konferencích lamentují, kam že ten náš svět spěje. Já bych si to troufla tušit...
<reagovat 
 3022 (Občasný) - 20.3.2002 > Tepes> Já bych řek, že naše bulbární plátky si prostě záměrně vybírají odborníky s duševní chorobou. Jinak si totiž některé odborné posudky nemůžu vysvětlit...
<reagovat 
 Tepes (Občasný) - 20.3.2002 > 3022> Zjišťuji, že máš čím dál tím více podboné názory jako já. To se mi líbí. Kdysi jsem si naivně myslela, že novinář by měl mít vystudovanou vysokou školu a minimálně rok praxe. Ale po zjištění, že v některých nejmenovaných bulvárech pracuje vyučený kuchař s číšníkem, jsem tento názor přehodnotila. Přesto stále doufám, že to někdo /třeba já:-) ?!/ změní:-)
<reagovat 
čtenář Milan - 21.3.2002 > hmmmmm, velice podařená povídka, ale hlavně ze života a ta se cení. Čtyřnohý kamarád je členem rodiny a spolku a máme ho všichni moc rádi.Poděkování patří nejen za 2311, ale i za celý spolek. Čekáme na další úspěchy
<reagovat 
čtenář Stáňa - 21.3.2002 > Měla jsem také věrného chlupatého kamaráda. Umřel bohužel, když měl pět let. Ale těch pět společných let stálo za to. Bylo to moc hezké. Stejně tak, jako tvé soužití se čtyřnohým přítelem. Napsala jsi to výstižně.
<reagovat 
čtenář Kája - 21.3.2002 > konečně se našel někdo, kdo veřejně přiznává naši neskonalou náklonnost k pejskům, kteří nám dělají ze života velkou radost.
Jen tak dále pisatelko, budu Tě i nadále sledovat
<reagovat 
čtenář Alena - 22.3.2002 > Pěkný
<reagovat 
čtenář skratt - 22.3.2002 > Jako životní příběh mi to připadá moc limonádové, ale čte se to pěkně.
<reagovat 
čtenář A - Lojz - 22.3.2002 > Vím o čem píšeš. OK
<reagovat 
čtenář štěpán - 6.4.2002 > Podle názvu jsem očekával něco v tom smyslu, že on a já - prostě slaďárna. Nevím proč, ale nedal jsem se odradit a četl dál a jsem rád, že jsem to udělal. Je to bezva a protože mám také psa, tak jsem rád, že se našel někdo, kdo to tak dobře uměl popsat. Děkan
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + čtyři ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter