Uschlej motýl pod rovem prachu v zašlé sklenici

připomínka čehosi co už není

barvy jeho vzletných vzdušných básní do prázdná se ztrácí

ztrácím se s ním svým snem bezesným

mihotavým srdcem úděsným

Zhroucený motýl na dně sebe sama a láhve v polici

co omylem smrt pro něj skryla

pro něj nic už nezmění se v nenávratné nerovnosti

v nerovnosti sladkých pocitů a pitomosti citů

světlem bez úsvitu

Jen hmota co s prachem splyne když motýla sypu ulicí

ulicí jež sama v prachu svém se ztrácí

už slunce nevyjde a měsíc hvězdy nebem neprovází

zprovozeny dny i tlukot srdce prorazí se v nicotu

jež s motýlem rozpráší mne po plotu