|
Piráti se zdají být moderní prezentací rebélie – šikovné skupiny, které operují mimo dosah omezujících byrokracií moderního světa. Ve skutečnosti piráti často trpěli hladem, nestali se pohádkově bohatými a umírali mladí. Jsou tu ale další překvapující skutečnosti: na rozdíl od dnešních západních společností mnoho pirátských společností operuje jako omezená demokracie, požadující právo volit a nahrazovat své velitele. Kapitán pirátské lodě byl často nelítostný bojovník, ve kterého posádka vložila svou důvěru. Nicméně když nešlo o bojovou pohotovost, obvykle autoritu přejímal kormidelník. Mnoho skupin pirátů dělí svou kořist, ať už je jakákoliv, podle komplikovaného schématu každý z mužů obdrží svůj díl. Piráti zranění v bitvě si dopřávají speciální kompenzace. Všechny tyto podmínky byly často odsouhlaseny a sepsány. Tyto záznamy však mohou být použity jako usvědčující důkazy, že jednali nezákonně. Piráti svorně přijali vyvrženectví z tradičních společností, nebo možná v sobě našli jen spřízněné duše vyvrhelů. Byli ale známí například i tím, že osvobozovali otroky z otrokářských lodí a vítali je ve svých řadách. Zdálo by se, že rovnostářské praktiky uvnitř pirátských klanů byly nejasné a udělaly minimum k omezení brutality pirátského způsobu života.
Wikipedie
Lupičství námořní jest každé násilné, bez zmocnění některé souverenní vlády podniknuté rušení námořního spojeni a svobodného užívání moře jednotlivými loďmi, jednotlivými lidmi nebo společnostmi. Lupičství námořní trvá zajisté tak dlouho, jako samo plavectví námořní. Již za dob Foiniků, Karthaginských, Řeků a Římanů se objevovalo. Sparťané a Fókové měli pověst jako lupičové námořní ve starověku, jako Normané, Gotové, Baskové, Uskoci a jiní ve středověku. Počátkem nového věku obživlo lupičství námořní zejména na severním břehu Afriky, ve vodách západoindických a středoamerických; tam známými Barbaresky, zde pověstnými flibustýry. V nynější době vyskytuje se ve větších rozměrech pouze ve bludišti východoasijského archipelu a ve vodách čínských. Třeba připomenouti, že největší podniky v oboru lupičství námořního neměly původ jen v zisku a chtivosti, nýbrž i v národním a náboženském fanatismu, jako zejména na severu africkém i u flibustýrů amerických. Ba i lupičství námořní malajské jest podobného původu. Jest mylný náhled, že lupič námořní může při postižení beze všeho býti popraven. Lupič námořní nemůže býti potrestán bez soudu provedeného podle zákona, který v rozličných státech rozličně jest upraven. Rakouský vojenský trestní zákon vyslovuje se o lupičství námořním takto: »Jestliže se s úmyslem, aby se někdo protizákonně zmocnil lodi nebo plavidla neb osoby na ní se nacházející, proti jedné neb více osobám na moři užije násilí, tedy lupičství námořní páše, budiž každý, kdo k tomu spolupůsobil a válečným námořnictvím zajat byl, v době válečné nebo i v míru, potrestán smrtí provazem, ať loupež provedl nebo ne.« Lupičství námořní liší se značně od lodilapství, kapéřství (v. t.). Za lupičství námořní považuje se dle smlouvy, uzavřené 20. pros. 1841 v Londýně mezi Anglií, Francií, Ruskem, Rakouskem a Pruskem, také obchod s otroky. Ke smlouvě té přistoupily později také Spojené Obce Severoamerické.
Ottova encyklopedie |
(Stálý) Zařazeno v Galerii
