|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Ahoj lidičky..
Tak jste spolu nasedli do toho svého kočáru.
Venku je krásně, sluníčko svítí a na obloze propluje sem tam mráček. Moc jsem vám chtěl napsat něco chytrého, ale končím nakonec tak, jak to v takových případech bývá. Civím do prázdna a hledám slova.
Dovolte proto prosím alespoň pár aforismů, které jsem nevymyslel já, ale které napsal sám život. Jsou to maličkosti o kterých vím, zdají se být zdánlivě jednoduché..a přesto na nich často ztroskotám.
Někdy vlastní vinou, jindy vlivem okolností.
Kdysi dávno, v dobách svého nádherného mládí, jsem se zamiloval tak, jak se dovede zamilovat právě jen nezkušené mládí.
Byla krásná. Jezdili jsme spolu na toulky přírodou a sedávali na skále nad malým jezírkem uprostřed lesů. Její vlasy byly jak jarní sluníčko na modrém nebi, které měla ve svých očích.
----------
Tam přišla první, velká škola života.
..Láska je jako peříčko..
neopatrně foukneš..a už se ti nikdy nevrátí
----------
Život běžel dál a tak jsem poznával stále nové a nové lidi.Mnozí z nich opravdově stáli o mé přátelství a já měl vstoupit do druhého ročníku školy života.
----------
..Přátelství, láska, či jakýkoliv jiný vztah..
jsou jako oheň.
Přikládáš li mnoho..uhoří
Přikládáš li málo..uhasne.
----------
Studium probíhalo více či méně úspěšně a dříve než jsem se nadál, skládal jsem jakési závěrečné zkoušky pro vstup do života.Třetí ročník probíhal v rámci jakéhosi shrnutí učiva předešlých ročníků a týkal se vztahů mezi lidmi.
Staří profesoři se mi snažili vysvětlit,že tento vztah je platný především pro lásku, manželství a přátelství.
A že vůbec, vůbec nezáleží na tom, stojí li proti vám stařec, mladý člověk, žena, nebo muž. Či dokonce malé dítě.
----------
A jaké bylo motto pro závěrečné zkoušky?
..Krásy je možné dotýkat se pouze srdcem..
Je ale nutné..mít ho na dlani.
----------
Moc bych si přál, aby jste jednou, až přijde doba a vy neopatrně fouknete, budete přikládat málo, či naopak příliš,
našli v sobě sílu, která vás povede k tomu, že se při hledání krásy budete všeho dotýkat pouze srdcem.
Se srdcem na dlani.
Držte si proto klobouky, neboť váš, jedině váš kočár, se právě rozjel. Spřežení koní udělalo první krok.. a kopyta zpívají píseň domorodých tamtamů na rozkvetlé louce.
Ale časem přijde podzim a za ním tetka zima.
Vánice, chumelenice, krutý mráz. To se pak koně rozletí tak, že ukočírovat je..bude šílený. Ale dá se to zvládnout.
Je však nutné, aby jste oba popadli těžké otěže, kterými ovládáte udidla těch splašených bambulů.
Moc bych si přál, aby se nikdy nestalo, že by se těch otěží chopil jen jeden z vás. Na skalách by jste se roztříštili.
Přeji vám, aby jste v každém čase, kdy se váš vůz bude řítit pohodou či nepohodou, našli v sobě sílu držet jeho otěže .. se srdcem na dlani.
|
|
|
