Jsem ve sklenici,

rozplizlý obličej na skle.

Vidím a neslyším

smích,

 tu křeč, co dává říz

profláklému vtipu.

Jsem poslední hlt

neuhasitelné žízně,

hořkost poslední kapky,

která dorazí.

Slabost, co se objeví,

když chceš jít dál.

Stékám ke dnu,

tvůj ret mě ještě

nedostihl.