?!!

Jako přes kopírák samizdatu,

písně písní,

a hlasu,

šepotem klasů.

Vyčerpán k zemi, srdceryvným povykem,

no ovšem!

Stávám se básníkem -

Pozorovatelem světů,

osudných omylů,

odpadlých květů.

Vítr ve větru;

složitost vzpomínek,

baletních duetů,

volných smyslných chvilek.

Zážitků bez konce,

pohádek zítřků.

Spokojen s chodníky

popisuji zídku;

Perem, tuží a inkoustem...

Ohňových závratí,

přeskoku plamenů,

defince kýčů a

...

všechno je

... nevím!

Nevím jak dál a dál...

Krev mi zasychá u palců

a možná to i bolí,

pěti-stránková esej o

bitevních polích

mobilů a zpráv.

Ovšem a všem,

psát...

neumím!