Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Středa 19.9.
Zita
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

 
Ironie osudu
Autor: Laura Eleonora (Občasný) - publikováno 21.11.2009 (10:53:07), v časopise 21.11.2009

Jezdil sem každý rok. Pramálo dbal na výklad průvodkyně. Koukal na každou ze staveb a v hlavě se mu odvíjely příběhy, které skrývaly ponuré zdi tohoto místa. Prohlížel si barák za barákem. Ženskou i mužskou část pevnosti. Ano v téhle cele spával…On a ještě dalších dvacet. Nespouštěl oči z prasklin v prkenné podlaze a ani dnes, po šedesáti letech nemohl pochopit, jak se do této maličké místnosti mohlo vejít tolik vězňů. Hlava na hlavě, vyhublá těla a občas… Občas někdo prostě nevydržel. To se pak z komínů nedaleko tábora linul mastný kouř. Ne, vlastně to nebylo občas, bylo to skoro pořád. Některé z vězňů odvedli pracovat do vápencového dolu v Litoměřicích. Ani odtamtud se jich moc nevracelo. Vždycky když došly pracovní síly, přišli si Němci do tábora pro nové. Moc dobře si pamatoval ten strach…strach že vyberou zrovna jeho.

Ja, ja…tak tady to bylo. Muž si úsměvem prohlížel fotografie v důstojnickém pavilonu. Tenhle mladík ve slušivé uniformě, to je přece Franz, a tohle... to jsem já. Ještě v hodnosti vojína. Inu tohle místo bylo to pravé pro začátek vojenské kariéry. Jen tady člověk mohl ukázat, že jeho oddanost Třetí říši je opravdová. Kdyby nebyla, tak by málokdo vydržel pohled, který se mezi zdmi tábora naskýtal tak často.

Po prohlídce důstojnických kasáren se vydali na malý zatravněný plácek. Támhle ta zeď… a támhle stávala šibenice. Došel ke zdi a prsty pohladil jednu z děr po kulkách. Kéž by to všichni měli tak jednoduché. Někteří tu viseli zavěšeni za ruce třeba tři dny, než konečně zemřeli.  Podrbal se na ruce, jako by se sama minulost na tomhle místě hlásila o slovo. Průvodkyně odvedla svou skupina ještě o kousek dále a vyprávěla o nacistických zvěrstvech. Muž se rozhlédl a nakonec sklopil hlavu a rozplakal se. Tak jako pokaždé na tomhle místě.

Ach so, tohle je to místo, kde jsme ukončovali životní cesty těch červů.  Ano znal to tady dobře. Rád přihlížel popravám, pokaždé se ho zmocňovalo téměř erotické vzrušení. Ten pocit, pohled na odcházející životy. A co teprve méně tradiční způsoby, podívaná pro labužníky. Spokojeně mlaskl jazykem o patro. Je to už dávno. Ale na svůj vlastní kousek nikdy nezapomene. Možná to bylo to nejlepší, co kdy viděl.

Bylo teplo, možná duben, možná srpen…tady člověk ztrácel přehled v čase. A on byl navíc tehdy ještě dítě. Dodneška neví, co se stalo. Snad se ten esesák špatně vyspal, snad přišel příkaz k popravě za ten nejhanebnější čin – Židovství. Vzpomínka na žlutou hvězdu na mundůru, na ten krásný a přesto příšerný den. To všechno vyvolávalo nové a nové přívaly slz. Přivedli je sem. Jeho i s rodiči. Myslel si tenkrát, že je všechny popraví a nevěděl, že to co se stane je ještě horší. Jako by to vůbec šlo. Odvedli ho stranou. Vzpouzel se, ale stejně neměl možnost cokoliv změnit. Němec cosi vyštěkl a přistoupili k němu další dva. Drželi ho tak, aby viděl na celý dvůr. Strach mu nedovolil se ani pohnout. Jen němě vykřikl, když přivedli ty psy.     

Drželi toho zmetka jako v kleštích a jeho ani nenapadlo zavřít oči. Hmmm. Nechali ty vlčáky dva dny hladovět, aby to bylo zajímavější. Ti Židé ani neutíkali, snad neměli sílu, snad je tížily ty okovy na nohách. Pak už jen křičeli, když z nich psi trhali maso. A ten kluk se pořád díval. I když si to nechtěl připustit, tak na ty jeho vodově modré oči nikdy nezapomene. Ten pohled, plný zoufalství se vpaloval do duše. Ale co… stejně určitě pošel jako spousta ostatních.                         

 Psi trhali nejdříve jen látku chatrné vězeňské uniformy, ale po chvíli se dostali až na kůži a maso. Slabé odvápněné kosti praskaly a… na to se nedá zapomenout. A pořád ho nutili se dívat i na to málo, co ještě před chvílí bylo jeho rodiči. Pak se ale podíval na toho tyrana v šedozelené uniformě. Stál tam, nohy mírně rozkročené, ruce za opaskem a chladným pohledem měřil celou scenérii. Ty oči, tak mrtvé,tak… studené. Ten pohled plný nenávisti se vpaloval do duše. Ale co… stejně ho po válce popravili, jako spoustu ostatních.



Poznámky k tomuto příspěvku
Gogin (Stálý) - 21.11.2009 > kruté téma, ale zpracováno s nadhledem
Body: 5
<reagovat 
Montrealer (Občasný) - 21.11.2009 > hodně tvrdé, ale zdařilé
Body: 5
<reagovat 
Věza (Občasný) - 21.11.2009 >
Body: 5
<reagovat 
anae (Občasný) - 23.11.2009 > příšerný ... možná spíš strašný :-) den, volba slov je u vážné prózy hodně důležitá, aby byla věrohodná  --- jestli je to kousek z románu ... tak ti držím palce, abys tu řeholi dotáhla ... to by bylo něco! měj se fajn a doufám někdy naviděnou :-)
Doporučil 
<reagovat 
Laura Eleonora (Občasný) - 23.11.2009 > Ne, je to samostatný útvar. Kousky románu mám v šuplíku... celkově raději píšu fantasy.
<reagovat 
 anae (Občasný) - 23.11.2009 > Laura Eleonora> na tohle by to chtělo hodně času .... stejně jako na překládání ... no time - money, time - no money :-)
<reagovat 
Quotidiana (Občasný) - 25.11.2009 >

za poslední dobu nejzdařilejší věc v rubrice prózy, takže dávám do výběru...


<reagovat 
g morr (Občasný) - 25.11.2009 > Je to blbost.
Body: 1
<reagovat 
 Laura Eleonora (Občasný) - 26.11.2009 > g morr> Mohu vědět proč si to myslíš?
<reagovat 
 g morr (Občasný) - 26.11.2009 > Laura Eleonora> Promiň, ne.
<reagovat 
 Laura Eleonora (Občasný) - 27.11.2009 > g morr> Bez odůvodnění to totiž vypadá jako zášť nebo hloupá reakce. Navíc, jak mám sebereflektovat, když nenapíšeš, co je z tvého pohledu špatně...
<reagovat 
 g morr (Občasný) - 28.11.2009 > Laura Eleonora> Zajímavé. Kladné reakce tu nejsou odůvodněné o nic víc. Jak "máš sebereflektovat", když jejich autoři nenapíšou, co se povedlo. Buď to bude láska, nebo to jsou reakce nějak zatraceně chytré.
<reagovat 
čtenář Max Borr - 8.1.2010 > Líbí se mi ta "kolážovitost", rozlišení kurzívy a normálního písma záhy čtenáře zorientuje. Je tedy svědkem toho setkání, té ironie osudu, ke kterému ovšem vlastně nedojde, protože každý z nich vidí jen své vzpomínky. Až mi to přijde trochu škoda, že si alespoň jeden z nich ničeho nevšimne. A ta koláž nezačne dávat "společný tvar". Psychologicky jsou ty postavy poměrně schematické. Nevyužitá zůstává také průvodkyně, kterou ani jeden neposlouchá, která by ovšem být tím "objektivním" hlasem historie, tedy třetí složkou koláže, která ty dvě svede dohromady. Zkrátka inspirativní.
<reagovat 
zirael (Občasný) - 21.2.2010 > Takto rozhodně ne.
Body: 1
<reagovat 
čtenář TDSOM - 25.1.2011 > připojuji se k negativnímu proudu - je to příliš prvoplánovité, než aby to působilo věrohodně. setkání dobra se zlem v takto krátké povídce, kde navíc od prvních dvou odstavů vím (nebo aspoň tuším), o co jde, se mi nezdá jako nejlepší možné řešení nastoleného tématu.

zkusil bych to prodloužit a zpomalit vyprávění.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + šest ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter