|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
M.C.Dillon: Imago Madony: Nová interpretace jeho patologie
oidipova pravda není příběhem universální touhy po matce. jeho život je příběhem o bolestném a statečném uzdravení z nešťastného dětství. nikdo netouží celý život po své vlastní matce, ale po oceánickém štěstí - Matce, ze kterého nás vlastní matka musí vytrhnout, i kdyby nechtěla. prý má být vzor otec, ale bez matky celý přerod ze společného, nerozlišeného v individuální neproběhne. matka, i když se odvolává na otce, dělá to tak ze svých vlastních důvodů. mělo by jít o toto: přejít od spojení s tělem Matky ke sjednocení s Duchem Otce. Od ne-já k já a opět k ne-já. podaří se to málokomu.
příběh o synovi marie je zase pro změnu tragickým příběhem mladíka, který aniž kdy pocítil dotyk s druhou bytostí, aniž kdy poznal ženu, zmírá připodobněn k Otci. celý západ tím příběhem trpí, nese kříž nešťastníka.
freudovo myšlení ovládá dualismus tradiční pro západní kulturu. já versus ten druhý. toto myšlení škodí zdravým názorům na lásku a vše obrací v jednu velkou tragedii, melancholii a depresi, přiřknutou hlavně ženám, kterým dokonce freud upírá i právo na vymanění se z nešťastných stavů díky umělecké tvořivosti, ta podle něj je jen doménou mužskou.
|
|
|
(Stálý)
