Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 29.3.
Taťána
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

 
Chodov 3:15
Autor: Oplatka (Občasný) - publikováno 3.11.2002 (18:46:50), v časopise 29.11.2002

 

  Ne, ne…probudil ho tlak na prsou a on s zděšeně posadil. Do tmy pokoje svítil displej budíku. Tři patnáct.

  Všechno je to pravda…To bylo první, co mu proběhlo hlavou, a sevřelo ho to ještě pevněji o kleští úzkosti. Stalo se to. Nebyl to sen. Už tady není. Už nikdy nepřijde. Celé ty tři roky jsou vygumovány. Zrušila je stejně, jako rozdrtila botou nedopalek odhozené cigarety. Předtím, než nastoupila do fára toho člověka, který jí prý zajistí všechno.

  Bože, a já jí tolik věřil! Zabořil hlavu do polštáře. Jeho vzlyky se rozléhaly pokojem. Už nikdy nebude moci mít někoho rád. Nikdy ne takhle. Protože žádná jiná jako ona není, nemůže být.

  Posadil se. Ucítil, jak mu slza stekla z obličeje, a dopadla na polštář. Ne, nikdy už nemůže nic být takové jako předtím. Nikdy už nemůže být nic v pořádku. Rozbilo se to a nedá se to spravit. Už nic v životě nemá smysl.

  Vítr jemně vzdouval záclony na okně. Vykročil ke dveřím na balkón. Otevřel je a zachvěl se nočním chladem. Opřel se o zábradlí. Před ním se rozprostíralo temné sídliště, narušené jen občasným svítícím okénkem. Na studené obloze viselo pár hvězd.

  Každému je jedno, co cítím. Že mě právě opustila jediná holka, se kterou bych mohl žít. Že už pro mě nemá význam chodit do školy, do práce, k rodičům, že je to všechno k ničemu, když už mě nechce vidět.

  Podíval se dolů. Ve tmě mu výška nepřipadala tak strašná. Proč ne? Proč bys to neudělal? Je to tu stejně k ničemu, když víš, že už ti stejně nikdy nezapípá esemeska od ní, už nikdy nezazvoní zvonek u dveří a ona tam nebude stát, už nikdy spolu nepojedete na kolech, už nikdy…

  Pohlédl dolů a zase ucítil slzy. Už nikdy nebudeš brečet…

  Nedělej to, ozvalo se v něm v té chvíli. Máma tě má ráda, mámu by to mrzelo. Co ta o tom ví! Má přece ještě ségru. Vidíš, taky by se jí stýskalo! Ne, protože já nebudu chybět nikomu, nikomu, nikomu…

  Už tolik dní mi nikdo nezaslal ani esemesku! Opřel se o zábradlí, třásl se a brečel.

  Nikomu tady na týhle zemi, ani těm zatracenejm hvězdám nahoře!

  Zábradlí není tak vysoký, stačí jenom pár kroků, není to přece vůbec těžký udělat pár kroků, není to přece vůbec těžký udělat pár kroků, naprosto nic těžkýho na tom není…Už nechtěl přemýšlet. Přehoupl jednu nohu přes zábradlí. Studilo. Ještě jeden pohled dolů…Nádech, pak přehodit druhou nohu…a pustit. Když uvolnil prsty, měl na chvíli pocit, že všechny starosti zmizely, a v tom okamžiku mu bylo strašně lehce…

 

konec č.2

 

  Opíral se o zábradlí, třásl se a brečel.

  Nikomu tady na týhle zemi nebudu chybět, ani těm zatracenejm hvězdám nahoře!

  Zábradlí není tak vysoké, stačí jenom udělat pár kroků, není to přece vůbec nic těžkýho, udělat pár kroků…Už nechtěl přemýšlet. Zvedl nohu, aby ji mohl přehodit. Neblázni, ozvalo se v něm najednou prudce. To za to nestojí, skončit celejch tvejch dvacet dva let takhle! Všechno, cos kdy dělal, bylo potom k ničemu!

  Tak bylo, řekl si, a chystal se dokončit pohyb. V té chvíli se z pokoje ozvalo zapípání. Krátké, ostré a naléhavé. Zarazil se.

  Jdi zpátky, jdi se tam podívat, někdo si na tebe vzpomněl, třeba to nebude tak zlé! Stejně to nemá smysl, dodělej to, vždyť chybí tak málo! Ale to už věděl, že to neudělá. Obrátil se a šel zpátky. Na mobilu, položeném na okně, svítil vzkaz:

Ahoj, nejde mi usnout, tak jsem si na tebe vzpomněl. Už jsme spolu dlouho nikam nevyrazili. Mohli bychom zítra po škole, co? Uvidíme se na přednášce? R.

  Vyťukal OK a díval se, jak obálka na displeji odlétá. Potom se položil do postele. Poslední pohled před zavřením očí patřil hodinám. Ukazovaly 3:30.

 



Poznámky k tomuto příspěvku
fungus2 (Občasný) - 3.11.2002 > Hrome to je velmi dobře napsané!!
Body: 5
<reagovat 
barlach (Občasný) - 3.11.2002 > Jo,jo,jo.Co se mi líbí nejvíc : ty momenty s "nic,nikdy,nikdo,nikde". Je to přesný způsob přemýšlení v dané chvíli.Jediné co existuje jen on sám.Pak uz není nic a nikdy nebude.Přesně takhle to v těch hlavách probíhá - všichni to známe.A kdo nezná pozná. Pak se velmi líbí,že konec č.2 nekončí SMSkou od ní.Jak zapípal ten mobil,hrozně jsem se bál,že ta zpráva bude od ní - to by zakzilo celé dílko.Fakt se mi to líbí...
Body: 5
<reagovat 
petr kurka (Občasný) - 3.11.2002 > Jako kdyby ta určitá, jediná a zcela nenahraditelná opustila mě ! Sice jsem nikdy nechtěl odnikud skákat, bojím se totiž výšek, ale jsou i jiné možnosti. Taky jsem je (naštěstí) nevyužil.
Body: 5
<reagovat 
Henrietta (Občasný) - 3.11.2002 > Hm, ve mě to oživilo vzpomínku na mého třídního a teď přemýšlím, co by bylo, kdyby tehdy byly mobily a jemu zapípala smska...
Body: 5
<reagovat 
aq. BoBB (Občasný) - 3.11.2002 > Hmm... me se moc nelibila ta prvni pasaz, ale ta druha byla squela. Celkove hezke a zajimave!
Body: 3
<reagovat 
centaur (Občasný) - 3.11.2002 > Je to dobré, mně se nejvíc líbilo, jak jsi zachytila fenomén esemeskování, to je opravdu úžasná věc. Vemte si, že samotný zvuk ohlašující příchod SMSky není nijak příjemný, je ostrý a jen o něco málo lepší než budík. Jenže člověk ho má zafixovaný s tím, že si na něj někdo vzpomněl, pro někoho je důležitý, někdo něco chce. Je to jako dostat dopis. Ten kluk měl štěstí, že mu neposlal SMSku operátor s vyúčtováním... to by mu asi moc nepomohlo. Ale byl by to pěkný třetí závěr.
<reagovat 
 barlach (Občasný) - 3.11.2002 > centaur> Ty jsi taky tak trošku depkař viď? Operátor.To vyskočil nejdřív z kůže a pak z okna. :-) (Teď jsem zvědav, jestli Ti to zaškrtnutí došlo)
<reagovat 
Aquarius (Občasný) - 4.11.2002 > Ten závěr č.1 se mi líbí víc, hlavně díky napětí, které udrží až do konce. Dvojka má pro mne jasné rozuzlení už ve větě "Zvedl nohu, aby ji mohl přehodit.", tam napětí ztrácí a už "jen" čekám, co že ho to vlastně zvyklá..
Body: 5
<reagovat 
centaur (Občasný) - 4.11.2002 > Hádej, nedošlo mi nic! Co tobě?
<reagovat 
Oplatka (Občasný) - 4.11.2002 > Centaure, je zajímavé, že úplně totéž, co napadlo Tebe, napadlo i moje kamarády ve škole na semináři, kde jsem to četla! Usoudili jsme, že by to byl zajímavý případ, kdy někomu operátor zachránil život, protože jsme se shodli na tom, že podruhé už by na ten balkón nešel...Aquarie, "zviklat" je s měkkým I! Jinak mě těší, že se v tom poznáváte...Jasně, že mnoho z těch pocitů je autentických, i když jsem se takhle daleko nikdy nedostala.
<reagovat 
Oplatka (Občasný) - 4.11.2002 > Jo, ještě jedna poznámka: téměř všechny povídky, který jsme na dané téma na seminář přinesli, byly velmi morbidní: byla tam ještě jedna sebevražda, jednou válka v Čečensku a jednou se hrdina ufetoval k smrti...
<reagovat 
centaur (Občasný) - 4.11.2002 > To je asi pravda, že by tam nešel, protože ve chví.i kdy člověk upustí od sebevraždy a zjistí, že to je kvůli blbýmu operátorovi, tak ej situace tak trapná, že spáchat sebevraždu by bylo absurdní.
<reagovat 
čtenář Elminnster - 5.11.2002 > Samozrejme i to muze cloveku dat dalsi duvod k zivotu-
odstrelit operatora za ruseni :)
A je super ze ta SMS nebyla od ty holky.
<reagovat 
julian (Občasný) - 18.11.2002 > hm....
Body: 5
<reagovat 
Kapucín (Občasný) - 29.11.2002 > Chtěla jsem k tomu říct pár věcí, ale zjišťuju, že bych v podstatě opakovala to, co psal barlach. Takže se omezím na jednušku a zařazení do časopisu. :o)
Body: 5
<reagovat 
Rawen (Občasný) - 2.12.2002 > Bydlím na kolejích na Chodově. Dokonale jsi vystihla to, čeho se v současné době bojím ze všeho nejvíc. Díky.
Body: 5
<reagovat 
Quotidiana (Občasný) - 19.12.2002 > líbí, až na ten závěr 2 (což není výtka, jen povzdech, neb nemám v oblibě happyendy)
Body: 5
<reagovat 
Oplatka (Občasný) - 19.12.2002 > Quotidiana: Většina příběhů může skončit dobře i špatně. A to jsem právě chtěla svou povídkou ukázat.
<reagovat 
Quotidiana (Občasný) - 19.12.2002 > ....  je mi jasný .... jenže obvykle si člověk nemůže vybrat (bohužel) takže já jsem si vybrala ten méně optimistiký  (jsem už holt taková, filmy a knihy bez happyendu, to je moje, s kvalitou textu to nemá co dělat - tu tohodnotím velmi, velmi pozitivně)
<reagovat 
zirael (Občasný) - 22.12.2002 > už jsem se bála, že ta SMS bude od tý jeho holky. ale nebyla, takže...:)
Body: 5
<reagovat 
jelen (Občasný) - 21.2.2003 > "Rozbilo se to a nejdá se to spravit."  Kolik je v té větě zoufalství, z toho se uplně svírají vnitřnostě.
Body: 5
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + osm ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter