4. Turistika

V minulém dílu jsme se rámcově seznámili s některými živočichy na Kamčatce i jejich více či méně smutnými osudy. Teď si povíme něco o tom, co Vás může zajímat, když se rozhodnete pro cestu na Kamčatku, tedy o turistice:

Kamčatka, stejně jako celé Rusko, má nesmyslnou a zvápenatěle komunistickou povinnost registrace. Tuto je třeba splnit na kterémkoliv OVIRu, kteréžto instituce jsem nepochopil smysl, leč nachází se tam, kde většina byrokratických institucí podobného ražení, kam počítám i policii. Takže tam je najdete. V Petropavlovsku-Kamčatském (dále jen PK), jsou OVIRy dva. Jeden přímo u mořské zátoky v obrovské budově podobné nějakému ministerstvu, druhý jest situován v Elizovu hned naproti báni za sporadicky fungujícím kinem. Bání  se nemyslí basa, alébrž ruská sauna. Ono vytoužené razítko Vám dají na vízum, tedy nikolikvěk přímo do pasu. Cena se pohybuje většinou okolo deseti dolarů, neb Rus se v rublech ještě dlouho počítat nenaučí. Další možností, jak získat tenhle nesmysl, jsou hotely, tedy samozřejmě, pokud v nich bydlíte. Tam při ubytování lze požádat o tuto službu, pokud to nepatří přímo k povinnostem hotelu. My jsme hotely nenavštěvovali, neb jsou k  poskytovaným službám předražené, vládnou tam podezřelá ruská pravidla ubytování a vůbec tento druh turistiky, pokud to jde, nevyhledáváme.

Dále byste se mohli dotázat kam na Kamčatce vůbec vyrazit. Budu se zde snažit nastínit takový řetěz míst, která jsou na turismus relativně připravená a kam směřují kroky většiny cestovatelů.  Sice jsme přijeli hlavne za přírodou, ale ani my jsme si neodpustili navštívit profláklá místa. Pomineme-li Pkčko, jednou z oblíbených jednodenních výletů jest Paratunka, cca 30 km jižně od PKčka. Tato je známá tím, že je zde vyšší koncentrace horkých istočniků (pramenů) a lze se zde na více místech vykoupat v bazénech různé teploty, přičemž se nedoporučuje zůstávat v nich déle, než je příjemné. Pak člověk úplně zgumovatí a je k nepotřebě.

Další destinací, kam se hodně jezdí, jest Esso. Je asi 400 km na sever od Pkčka a jízdenka pro jednu cestu v srpnu 2002 stála 300 RB, což je zhruba to samé v korunách. Kamčatčané to nazývají Švýcarskem Kamčatky, ale tomuto přirovnání se člověk musí smát. Faktem je, že se zde nachází několik starých dřevěných domků, které stojí za to vidět a je na nich vidět, že je rozhodně nepostavili komunističtí plánovači. Celé Esso je vytápěné horkou vodou z istočniků a po celém městečku jsou vedeny rozvody horké vody. Sice s různým stupněm efektivity, neboť porád někde uniká pára, ale účel to splňuje. Večer je dobré zajít se vykoupat do centrálního bazénu, který se stává jakýmsi kulturním centrem, neboť se tam v tuto denní hodinu schází půl města. Hned vedle istočnikového bazénu se nachází kafebar "Akvárium", kde  můžete spláchnout prach cesty, podiskutovat s místními a po desáté večer si i zatancovat. Je dobré zůstat ve střízlivém stavu, neb se nám stalo, že nás přepadli tři rusáci neprodleně požadujíce peníze, nicméně byli tak opilí, že se k meritu věci vůbec nedostali. Další den si můžete udělat výlet, jak jinak, k istočnikům severozápadně za město a kromě koupání se můžete pokochat krásně rozkvetlými a porostlými stráněmi jakousi fialovou kytkou, takže máte pocit, že jste někde v Alpách, pochopitelně za předpokladu, nejste-li na Kamčatce v lednu:).

Turističtěji zaměření cestovatelé mohou pouť do Essa prodloužit do Kjuče, což je ještě nějakých 300 km na sever. Cesta vede přes Kozyrevsk, což je nádherná stará primitivní dřevní vesnička. Sama Ključa taktéž. Odtud se dá vyrazit asi 50km pod sopku Ključevskaja a tuto můžete samozřejmě zdolat. Za předpokladu, že Vás, v Ključe nechytí, nebo se jedná o jakousi směšnou vojenskou zónu - při příjezdu do vesnice z jihu vidíte letiště s MIGy a jedete přes závoru s kontrolou. Při troše dobré vůle se i to dá překonat. Dalším upozorněním jest, že byste měli mít samozřejmě průvodce, neboť Rus předpokládá, že jediný kdo se tu vyzná, je on. Pochopitelně placeného. My jsme pohrdli veškerým zabezpečením a vyrazili jsme na Ključevskou sami. Snad nám to velký Sovět odpustí. Pro informaci: cesta z Pkčka je dlouhá něco přes 700 km po prašných cestách a lístek one way stojí 700 RB. Zajímavý je rovněž převoz přes řeku Kamčatku pár kilometrů před Kozyrevskem.

Další ze zajímavostí právě se dostávajících do kursu je sopka Mutnovskaja a Gorelyj, které  rozhodně stojí za to, neboť konkrétně na Mutnovské procházíte jakousi geologickou botanickou zahradou a takhle neregulovaně, přímo a podle vlastní chuti je to vidět už málokde. Zážitkem samým pro sebe je vlastní aktivní kráter Mutnovské, kde i zarytí lenoši pochopí, že vynaložené kroky a energie absolutně nebyly zbytečné. Jedná se o lokalitu asi 100 km jižně od Pkčka u geotermální elektrárny. Striktně doporučuji mít dostatek potravin a vařiče v pořádku a striktně také doporučuji neriskovat, neboť počasí na Kamčatce je poměrně studené a hlavně nevyzpytatelné. Když Vám tři dny po sobě prší a vy ležíte ve stanu a čekáte na dobré počasí, je na místě mít vše potřebné.

Poslední zajímavá věc o které zde budu psát je Okťjabrskyj, což je rozpadlá komunistická vesnice-město a přesně dokladuje, jak by to vypadalo, kdyby se komunisti dostali třeba do Jižní Koreje. Rozpadlé paneláky a obraz bídy a utrpení netřeba popisovat. Zajímavá je ale tím, že je centrem rybolovu, takže je šance si zde "stopnout" nějaké rybáře. Leží na jakémsi poloostrově ve tvaru dlouhé nohy, vidíte zátoku na jedné straně a moře na straně druhé, takže si připadáte jako na ostrově. Pozor ovšem na to, že se jedná opět o jakési nesmyslné vojenské pásmo, takže Rusáci mohou, jako obvykle, dělat problémy.

Z hlediska turistického komfortu je ovšem Kamčatka úplně nulová a něco podobného měl zřejmě na mysli velkomyslitel Zeman, když blábolil o Klausově spálené zemi. Pokud by Klaus z Česka učinil to, co mají na Kamčatce, pak by měl Zeman úplnou pravdu. Ale tohle snad umí jedině Rusák a jeho komunistické metody vládnutí.  Pro cestovatele-hladovce snad ještě jedna cenná informace. Ať jedete kamkoliv z Pkčka, jedete přes vesničku zvanou Sokoč. Kromě klasického ruského turistického artiklu zbořených železných konstrukcí by snad nemohla nabídkout nic zajímavého. Bystrý pozorovatel ale zjistí, že na zastávce autobusu se prodávají pirožky rozličných náplní - masové, jahodové, játrové, tvarohové a tak dále. A tento artikl v ceně zhruba dvaceti korun mohu vřele doporučit. Anebo, jak se říká, kdyby na chleba nebylo. Hlavně když je na pirohy.

Na závěr tohoto pojednání ještě snad stručný přehled některých cen dopravy a dopravních komodit:

Autobus PK-Esso: 300RB, PK-Ključe 700RB, PK-Okťjabrskyj 180 RB

Místní doprava: taxíky maršrutky průměrně 20RB, autobus městské dopravy něco okolo 5RB

Benzín cena za litr 8RB, vodka od 50RB, chléb od 7RB, káva se smetanou RB 8.

Toliko pro ty, kdož  by uvažovali o cestě na Kamčatku. Doufám, že Vám mé pojednání přineslo alespoň trochu světla do temných vod kamčatského cestování. Příště si povíme něco o Češích, kteří na základě kontraktu budují na Kamčatce plynovod, neboť jsem získal pocit, že jsou jediní, kdo na Kamčatce něco smysluplného dělají.

Pokud budete mít nějaké návrhy k diskusi, dotazy či polemiku, budu jimi potěšen na mailu: ousel@volny.cz .

Další informace můžete získat na stránce www.volny.cz/ousel