To jsem viděl,

puklinu světla - můj stín,

dno naplněné nedonošenou zvědavostí.

 

Očekávaný odchod zaujatosti,

 

Dozvuk smíření,

stále zesilující ticho,

co překonává trhlinu

po nárazu kontinentů.

 

Rozžil jsem se,

když neobyčejný déšť

zaslzel nad krajinou

 

a ...

ošklivosti už nezbývá nálada

a ...

ticho slepoty není plotem

a ...

místo šílenosti bujení - tence vytéká smích.

 

My v nás,

podmínka nepodepsaných slibů,

smíme porušit trnutí příkazů,

smyslně užít vnitřní hlas,

„osobní strach“