|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Tuhle mi řekl muj brácha Joseph, jestli bych si někam nechtěl vyrazit, že jsem věčně zalezlej doma. Že by to sponznul. Má fabriku výkonnou, peníze pro něj nejsou problém. Dlouho jsem to nekoumal a povidám mu, no jasně. Zrovna den předtím jsem celý odpůldne dumal, že bych se mrknul do Bangladéše. Je to nalevo vod Ameriky a napravo nahoře vod Indie. Joseph mi řekl, že jsem Tatar, ale nějaký drobný mi dal. Tak jsem tam jel. Jen tak na jukačku.
Děsně mě tam bavilo to jejich centrální velkoměsto. Jako Dháka. Takovejch typanů, hlava na hlavě, jsem nikdy předtim eště neviděl. Hotový brabeniště. Jsem si myslel, že jako kus vodtud bude o trochu míň lidu, ale oni tam jsou absolutly všady. V sukýnkách, hubený jak párátka. Jsem si mezi nima přišel jak hroch. Muj hrochovatej pocit ještě umocňovalo to, že tam jsou dost častej jev řeky plný lodiček a samá rovina. Kopec široko daleko nikde.
Po tejdnu jsem se zas vrátil domu. No. Maj to tam moc pěkný, ale tady je mi o poznání líp. Vedro, hmyzáci, všude málo místa. Když si člověk někam sedne, vono to pod nim rupne, to prostě neni nic pro mě. Sem šel za bráchou a řek mu, estli by mi zas nepučil. Tentokrát na fotoaparát, ten starej, co mi dal tuhle pod stromeček, sem už rosekal. Fotit Bangladéš mě ani nenapadlo moc, ale fotit sebe, jak vejrám s cigárem v ruce z okna, na samospoušť, to je doopravdy luxusní zábavička. Která mě nikdy neomrzí.
|
|
|
(Stálý)
