IV.

 

Kde jsem byl, když propukl kaštan?

V nějakém muzeu. Jenom těžká taška

byla mou kotvou: pouliční křižník.

 

Tady narozen, tři metry níž umřel.

Mistrovy šachy, brýle, ba co hůře,

nepříjemná baba u zdi. Tvá bližní.

 

Anebo na výletě: jednodenní nomád.

Déšť přihnal se jak útlá servírka.

Štít velehor se zvedal jako dogma.

 

 

 

 

–––

 

Zatímco si prohlížíme

obrazy malované s rozpáraným břichem

 

na ulici

pomalost si vybírá svou daň

 

vznáší se

obří razítko

 

Chtěli jsme hrát minigolf když všecko zhaslo