Království smutku

je plné nehmotných zdí -

láskyplná maska herce přináší sem 

ubohý výsměch divačky telenovel. 

Teskně prázdné prstíky 

teď mají 

naše sny.

Sliby ucpaly odpad,

osamělou touhou 

přetekla vyklizená skříň.

Pod podlahou kvílí jekot směšných 

nevysvětlení vin - 

hodinový hotel s jídlem, v něm kniha 

křičící jeho příjmení .

Nikdo nezmění dopad ani směr

přilnavé špíny minulosti

bezmocnými dlaněmi.

Přijmout rozsah trhlin a bolestí nezešílet

neumím -

modře vyhaslo mi 

pod řasami.

Štěstím nasvícené jeviště, 

jen tiše za oponou bublá potlesk 

precizně promyšlených lží.

Další dějství už přenechám jiné -

s ní pokračuj si 

pustinou 

paralelních dní.