Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 19.5.
Ivo
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Poezie
 > Poezie
 > Klasické verše
 > Básnické slovo
 > Všehochuť
 > Teorie poezie
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
řeka; blízkost
Autor: Morgaine.le.Fay (Stálý) - publikováno 14.3.2012 (11:19:48)
napustili mě zimnicí, nohy drkotaly jako zuby
vší silou se snažily udržet kusy látky pod chodidly
měly se lepit, měly držet
dokud práh nevysál lepkavost a nevsunul trhliny, které prokousávájí vše stálé, vše staré,
vše co jsem už dávno chtěla vyhodit a neměla odvahu

...


mezi břehy proud světla z mraků propálil zemi, vypálil řeku. škube sebou
a břehy se drolí, tisknu do země stromy, aby kořeny držely můj svět pohromadě.
ale chodidla mě stále táhla k řece, co je její podstatou?
-- nebyla to voda, bylo to cosi příliš živého, příliš hmotného, stále měnila tvar a přesto mi něco připomínala.

strhával jsi ze mě oblečení a já utíkala,
ale pak tě volala zpátky
vytrysklo ze mě něco jako láva pod povrchem země než se přemění,
smísí se vzduchem a vychladne. konečky vlasů byly roztřepené, spálené a žhnuly, nepouštěl jsi je. viděla jsem střídavě ostře a rozostřeně,
ale stěna mezi námi byla hmatatelná; odsekla, že je pozdě. hledala jsem kusy oblečení poházené po bytě, chtěla jsem čímkoliv zakrýt svou duši

když ti ji nemohu dát, neměl bys ji vidět,
tříští se pocity, myšlenky, a pak se zase skládají dohromady, ale ne tak jak původně patří. vymlouvala jsem se na chladný vzduch který se třepotal za okny a nahlodával je,
házela jsem vinu na stěny, které mě nechtěly pustit ven.

odejdu a to je vše. sáhla jsem na tvůj krk. byl teplý.
v celém pokoji se rozlévalo teplo, stačilo zavřít oči a našla bych zapomnění, ale ne sebe.





ulehla jsem.
postel nedokázala v klidu stát, matrace sebou škubaly,
ale byl jsi tady, nebylo třeba. ničeho. stěny se rozestupovaly a místnost nabývala, skříně rostly a stěny byly tlustší.

rozpustilé oči se musely schovat, už nebylo kam se skrýt před zapomněním,
dopila jsem lahev vína, abych vypla poslední křeče rozumu.
smál ses. posadil jsi mě na stůl. prohlížel sis každý detail mojí duše, seděla jsem jako rentgenový snímek na tvé sítnici. nevydržel jsi to a zavřel oči.


ráno, celá pomlácená, s modřinami od tvých rtů,
s proleženinami na tváři, která jako jediná ulehla. rozpačitě vstávám,
v hlavě ještě hromádka střepů pere se o místo. denní světlo neúprosně zírá do bytu, ukazuje vše, co jsem nechala roztroušené po podlaze a po nábytku.
zvedám i zbytek těla, který by nejradši zůstal ležet vedle tebe, ještě spícího

...nevíš, že odejdu. nevíš, že sem už nevkročím.


...


unavená, místo víček zažloutlé uschlé listí, pomalu se probouzí. zanechám řeku ležet. co s ní. tok už je docela klidný, líně převaluje v ústech nervové vzruchy. rozmělňuje malé, skoro již leklé ryby. neláká mě. netáhne mě k sobě jako magnet.
kořeny stromů vše udrží a já mohu domů.







Poznámky k tomuto příspěvku
F.N. (Stálý) - 14.3.2012 >
Doporučil 
<reagovat 
cloud (Občasný) - 15.3.2012 >
Doporučil 
<reagovat 
Čtenář - 15.3.2012 > Divná báseň.Spíše próza.K poezii daleko. Všemi směry.
<reagovat 
LeaLipszyc (Občasný) - 18.3.2012 >
Doporučil 
<reagovat 
mademoiselle secret (Občasný) - 20.3.2012 >
Doporučil 
<reagovat 
whispermoonlite (Občasný) - 21.3.2012 >

např. "které prokousávají to stálé, staré, co jsem už dávno chtěla ..."; "ukazuje, co jsem nechala roztroušené"; "odejdu." - líbilo by se mi to víc bez "vše", které v textech často působí spíš jako "veš". - podobně slovo "celý" - také patří k hovorovým návykům. - text je do jisté míry obrazně stylizovaný, takže jazyk s vycpávkami není pro něj nejlepší řešení. - říkám s tím, že to nelze považovat za obecné pravidlo. - ale schválně si to zkus párkrát říct bez nich (případně je nahradit slovem s plným, náležitým významem - zajímalo by mě, co "vše" kořeny stromů udrží, vážně) a uvidíš, že tím jazyk neustrne a význam neutrpí. - jinak se mi tenhle žánr mezi veršem a prozaickým řádkem líbí, vnímám jeho rytmus.


Doporučil 
<reagovat 
#posledny (Občasný) - 22.3.2012 >
Doporučil 
<reagovat 
Lyryk (Občasný) - 29.3.2012 > denní světlo neúprosně zírá do bytu
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
medea (Občasný) - 2.4.2012 >
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je dvě + dvě ? 

  
  Napsat autorovi (Stálý)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter