Jan Kubiš na ochozu

 

Mám svého Jidáše,

ale nejsem postřelený Kristus,

krvácí mi oko,

ale nejsem novodobý Žižka –

 

jsem stejně starý jako Otto Strnad,

jsem záskok  za poraněného Karla Svobodu,

slabší v hodu granátem,

silný v kramflecích –

 

v letadle jsem cítil, že jsem ruka,

místo lebky mi vyrostl nehet,

ohýbal jsem trup jak zápěstí,

prst páteře se otřásl strachem –

 

můj dotek přinese smrt,

cítil jsem, vyšle ji přes kolo

a desku stolu a další předměty,

 

zatímco mozek od té ruky už strojil

nefunkční zbraň pro Jožku Gabčíka,

který zlu pohleděl tváří v tvář,

 

pomalu jsem se připravoval na hod

bumerangem, který se vrací,

je blíž, je stále blíž.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

použitá literatura: speciál Reflexu Terč Heydrich