Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 28.3.
Soňa
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
O marlene
Autor: oveckovna (Občasný) - publikováno 22.12.2012 (21:01:45)

„Snad je to tím, že mi bylo dáno prohlédnout celou tu frašku kolem tragičnosti lidského utrpení ve vší její obludné směšnosti už jako malému chlapci. V životě jsem už nikdy neviděl nic ubožejšího než tehdy v cirkuse. Po šapitó pobíhali, jezdili na těch svých jednokolech a pitvořili se klauni. Dokázal bych jim odpustit jejich vlastní ubohost, kdyby jí neznásilňovali medvědy. Obdivoval jsem ta ušlechtilá majestátní zvířata a nenáviděl celou tu kočovnou spolčnost. Pro vlasní mrzký prospěch je zlomili. Trpěl jsem pohledem na trosky jejich divoké přirozenosti. Říkal jsem si, že přece nebyli stvořeni, aby se pitvořili s bandou těch bláznů. Modlil jsem se, aby se jim postavily na odpor.  A bylo to právě tehdy, kdy jsem si také uvědomil, že mé myšlenky mohou měnit směr, jímž se události ubírají. Došlo k tomu totiž přesně ve stejnou chvíli, kdy má nenávist dostoupila vrcholu. Jí uvolněná energie musela být natolik silná a divoká, že jedno ze zvířat roztrhalo své okovy a seklo po klaunovi, který kolem něj projížděl. A jedním mocným máchnutím tlapy urazilo tomu výsměchu levou nohu. Nelitoval jsem ho, přestože jsem nikdy neviděl nic smutnějšího. Od té doby jsem ani lítosti nebyl schopen. Dokonce i pohled na umírající matku, kterak zvrací krev, ve mně už nevzbuzoval ani náznak lítosti. S pocitem zadostiučinění jsem si vychutnával každou vteřinu jeho poslední jízdy; jízdy za poznáním, že jeho nadřazenost byla jen iluzí. Chtělo se mi začít tleskat a výskat nadšením, když naposled šlápnul a jeho jediná noha zůstala bezmocně stát na pedálu v dolní poloze. Kolo se otáčelo stále pomaleji, ale výraz jeho nalíčené bílé tváře zůstával neměnný. Měl stále stejný červený nos a úsměv od ucha k uchu. Čím pomaleji jel, tím pomaleji plynul čas. Bože! Až v okamžiku, kdy se jeho kolo naposled líně převalilo přes písek a piliny, se čas zastavil úplně.  A v tomto momentu absolutní blaženosti jsem prožil bezpočet životů, až do konce času, až se nakonec vesmír zhroutil sám do sebe, aby v zápětí – ale také možná miliardy let po tom – opět stvořil ve svém nekonečném koloběhu hmotu a energii a já se opět náchazel v okamžiku před jeho pádem. Už jsem ovšem nebyl pouhým já; byl jsem svědkem zhroucení struktur svou velikostí nekonečně přesahujících veškerou představivost lidstva. Spatřil jsem, jak z bodu menšího než nic, vzniklo vše –“ a na chvíli se odmlčel, aby nechal vyznít svůj monolog ve vší jeho dramatičnosti. Ovšem ne dost dlouho na to, aby se nad ním mohl někdo zamyslet. Zapálil si cigaretu a pokračoval: „Když jsem ho pak uviděl na zemi s tváří pokrytou pinami, které také částečně překryly ránu po chybějící končetině, necítil jsem už nic. Byl jsem oproštěný od všech vývojově zastaralých mechanismů lidského těla i duše. Mé oči prohlédly skrze oslepující záři stvoření. Byl jsem svědkem jednoho z nekonečna konců vesmíru a toužil jej zažít znovu. Stále toužím. Touha znamená vůli a má vůle je nekonečná a věčná jako vesmír.“ Tehdy jsem to považoval jenom za jednu z jeho mnoha dekadentních manýr. Diletantsky ublábolený pelmel namíchaný z populárně naučných článků, kterým tak rád opíjel své nohsledy.  Jak děsivě a tragicky jsem se mýlil!



Poznámky k tomuto příspěvku
Quotidiana (Občasný) - 26.12.2012 >

Na jednu stranu se tady asi objeví spousta lidí, kteří tě budou chválit za bohatou slovní zásobu a styl, na stranu druhou, bude tu i spousta lidí, kterým se právě tohle líbit nebude.

Na můj vkus je to už za hranicí patosu...


Body: 3
<reagovat 
pomerančová (Občasný,Redaktor) - 30.12.2012 > Text by si zasloužil lepší formální úpravu - takhle slitý bez odstavců se celkem namáhavě čte.
Je to celá text nebo úryvek z většího celku?
Pokud je to takhle celé, potom mi tam přijde zbytečná zmínka o umírající matce - mate, čtenář čeká, že má svou úlohu v textu, že se dozví například jak a proč umírala a kdy to bylo... jako pouhé zdůraznění cyničnosti postavy je to podle mého názoru nadbytečné a nevhodně umístěné v textu, až rušivě, když to přerušuje vyprávění o příhodě v cirkuse, protože je to něco, co se stalo jindy a jinde, a odvádí to pozornost od toho, co se děje teď.
Text mi přijde mnohomluvný, upovídaný, příliš slov na jedno místo - jeden okamžik - jeden děj.
Jazykem vládneš skvěle, jak už psala Quotidiana - bohatá slovní zásoba, styl - ještě by to chtělo trochu ubrat, odvažovat lépe slova.
Nicméně vyprávění mě zaujalo.
Body: 5
<reagovat 
 oveckovna (Občasný) - 31.12.2012 > pomerančová> je to uryvek z vetsiho celku... stejne jako predchozi dva texty...
a ta ublabolenost je rysem postavy, ktera se v e svych kecech vyziva...
<reagovat 
zuska janis (Občasný) - 2.1.2013 > zavání morbiditou s filozofickým podtextem, líbí :)
Body: 5
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je pět + devět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter