...jsem se Ti přišel poklonit,
tak jak každodenně činím,
ale dnes večer
kolena sama od sebe
se mi podlomila
a já v okamžiku pozbyl
veškerou svou sílu a hrdost.

Meč mi vypadl z rukou
a zabodl se do půdy pod tvýma nohama.

Kolikátou bitvou jsem dnes prošel,
kolik smrti jsem způsobil
a kolikrát já?
Já nikdy usmrcen nebudu!

Avšak unaven jsem k smrti!

Nekonečně Milosrdná Velká Paní!
Přišel jsem Tě poprosit o slitování,
tolik síly, já porazil všechny,
nezmatený žádnou hrou,
prohlédl jsem všechno lhaní,
teď poražen jsem -
pokorou.

Taková smrt však milá je mi,
takovou lásku doposud jsem nepoznal,
pod Tvýma nohama tu ležím
na chladné zemi,
ukončený -
sám Král mě ťal.

Ano, ukončený
naprosto a beze sil,
však do nebes vyzdvižený,
vždyť -
sám Král mne pokosil.