Budu vám vyprávět příběh, který se udál před třemi a půl tisíci let. Ten příběh žije v srdci každého z nás a s novým a opakovaným vyprávěním opět ožívá. Je to už opravdu dávno, ale vězte, že přesně takhle se to stalo.

Dříve neexistovala jen tato říše, kterou znáte dnes, byly tu dvě – říše lidí a říše elfů. V říši lidí, jak už to bývá, vládla spousta emocí a pocitů. Člověk není bezchybný, často se neubrání ovládnutí mysli negativními okolnostmi a potřebuje opět vrátit do klidného stavu mysli. A přesně z toho důvodu s lidmi pobývali i tři velcí čarodějové, kteří usměrňovali nevole a zachovávali mír a lásku mezi lidmi. Každý vládl jinou barvou, jinou mocí a létal na jiném drakovi.  Jeden z nich byl bílý, stejně jako jeho drak, a vládl sílou čistoty. Druhý byl šedý, jeho drak též a vládl sílou země a ten třetí i se svým okřídleným druhem měli barvu modrou, jelikož vládli sílou vody.

Po většinu času se čarodějové s draky zdržovali ve svaté jeskyni nad lesem kousek od elfí říše. To proto, že hlídali čarovné srdce hory. Byl to velký kámen, který vypadal jako několik malých diamantů poskládaných do jedné koule. Kdo vlastní srdce hory, dostává velkou moc nad veškerými horami, skalami a kameny. V nesprávných rukou by to mohlo způsobit více než jeden problém oběma říším.

Kdysi dávno si hora jako opatrovníka vybrala právě tyto tři čaroděje a ze srdce jim odloupla každému malou část, kterou zasadili každý do své hole. V jejich rukách ovšem kámen nemá stejnou moc, ale umocňuje padesátinásobně jejich přirozené síly. Srdce svou velkou mocí působí pouze na lidi.

Mágové občas odcházeli z jeskyně pryč usměrňovat lid. Pro jistotu ovšem draci zůstávali tam, aby hlídali. Často je chodíval navštívit kovářův syn Luca, byl to statný pětadvacetiletý muž s tmavými vlasy a černýma očima. Běhal za čaroději i draky už od mala, vyrůstal s nimi a postupně se stali dobrými přáteli. I tohoto dne Luca zašel do jeskyně a když zjistil, že jsou mágové pryč, sedl si mezi ta velká stvoření a vyprávěl jim, co během dne vše už stihl, aby si zkrátil čekání.

Seděli tam spolu už pěknou chvíli, když najednou mu kolem hlavy prosvištěl šíp, hned druhý  a další. Šípy se záměrně netrefovaly do něho, ale mířily na srdce hory, které pod nátlakem střel okamžitě spadlo z podstavce na zem jeskyně.

„Co je to, co se děje, kdo jste?!“ Okamžitě vykřikl Luca za doprovodu dračího řevu.

Před ním stála postava s kápí zahalená celá v černém a v ruce měla velkou hůl, která byla tak zvláštně zakončená, jako by jí tam něco chybělo. Vedle té postavy stály dva lukostřelci, kteří vypadali jako z bažin. Kůži měli močálově hnědou, byli sedření a otrhaní. Tupý výraz jim též nechyběl. A za nimi se vznášel okřídlený obrovský černý had se zářivě žlutýma očima.

V tu chvíli ta černá postava zvedla ruku a rozhodila po jeskyni nějaký prášek, zamumlala pár slov a v tomtéž okamžiku draci i s Lucou zavřeli oči a zřítili se k zemi.

„Luco, kdo vzal srdce hory? Kdo ho odnesl pryč? Mluv!“ ptal se nervózním hlasem bílý čaroděj.

„Já nevím. Co se stalo? To ta černá postava s létacím hadem, nevím, kdo to byl, ani co se stalo potom. Sestřelili ho šípem ti špinaví střelci. Co byli zač?

„S létacím hadem říkáš?“ Zamyslel se modrý mág.

„Myslíš na toho samého? To přeci nemůže být možné!“ Vložil se do hovoru i poslední z čarodějů.

„Určitě je to Varmont, pán temnoty se svým věrným sluhou – hadem Malrodem.“ Potvrdil šedému čaroději.

„Jak by to bylo možné?“

„Před osmi sty lety, když zmizel, varoval nás, že se jednou vrátí. Je to už tak dávná doba, že jsme všichni zapomněli, že nebyl poražen, jen oslaben. Teď, když má srdce hory, je  v plné síle a zbroji. To může znamenat pro tento svět velmi zlé časy.“

V tom vykřikl Luca vyděšeným hlasem: „Kdo je to? Kdo byli ti střelci a co budeme dělat, když ukradli srdce?!“

Slovo si vzal bílý čaroděj, aby mu vše vysvětlil.

„To byl Varmont, pán temna, který se před osmi sty lety pokusil ovládnout říši lidí a zničit říši elfů. Varmont je původem člověk, proto mu dá srdce hory obrovské schopnosti. Kdysi propadl zlu a začal se učit temná kouzla, když se vnutil do přízně černému čaroději. Ten zahynul při minulém boji o moc, ale Varmont chce povstat znovu a se srdcem se mu to může povést. Jeho stará armáda narounů byla opět svolána z bažin a je připravená ho následovat. To byli ti střelci, které jsi viděl. Musíme dostat zpět ten kámen a jednou pro vždy se zbavit Varmonta!“

„Jak to všechno víš?“ Zeptal se ho Luca.

„Za ta léta bojů i míru si už ledasco spojíš dohromady. S věkem přicházejí léta zkušeností.“

„Chci pomoct, chci něco udělat a zabránit mu v nadvládě nad naší zemí. Co mám dělat, jak můžu pomoci?“

„Něco by tu bylo. Jdi s šedým mágem do elfí říše za Alacronem, nejmoudřejším z elfů. Zkuste ho uprosit, aby poslal své lidi na pomoc. Musíme sehnat, co nejvíce bojovníků. Já s modrým čarodějem se vydáme na hrad v této říši a zkusíme zajistit armádu těch nejlepších, co nám vládce přislíbí.“

...pokračování příště....