v nonstop baru Róza kdysi v devadesátých letech

oddálilas mou ruku ze svého boku velmi rozhodně

asi jsem se tě dotkl

v taxi jsi nechtěla sedět vedle mě

přestože jsem užil Hugo Chef

a ty studené oči při loučení

stromy smutně pouštěly listí

zbloudilý vrabec v mlze dojemně uplýval

tvá ruka byla tak leklá až jsem se lek

a leknutý padl jsem do neklidných snů

jdu starou alejí a svraskalé kmeny mi tě připomínají

jsi tak seschlá

tvé mladší kopie chodí městem

s pitomými slovy na růžových rtech