|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Jakoby začal čas
ten, který není
ten, který nás vede k přítomnosti
jíž se držíme jako stébel slámy
mezi hladinami jež nazýváme životem či smrtí
a ochutnal jsem stínu
co navečer padl do pokoje a za dne vedl k větvím
aby spatřil se v zrcadle jako Medúza v očích Perseových
a zkameněl v prach a bezvětří
a byl dobrý ten stín jako ty, která jsi mi tělem i pískem
a pak slunce horké jako tvoje tváře
zhaslo mezi mými prsty jako svíce
a hvězdy povytáhly knot
spíme, řekl jsem
a vstoupil jsem do snu, jež bych nazval narozením
neboť jen tak si není třeba vymýšlet tu krásu
jakou jsou pozadí servírek a tváře mladých zmrzlinářek
holubi opilí vodou z tajné kašny
smutek prvního políbení
letní noc, průsvitnou a malou jako ženská tanga, jež se ani netváří, že by měla něco skrývat
či růži na rakvi a dělat ti to zezadu
pak počkám na první a poslední tramvaj ve městě Omega a Alfa
napnu na rám vědomí turínské plátno prostěradla
a pomiluji tě, jak budeš chtít
tam mezi světlem a tmou
abych s probuzením
uviděl vyrůstat strom z ohně
hlínu z trávy
a hrob ze mě
jakožto i vás vyrůstat
ze svých omylů
|
|
|
