MARIE ZAJÍČKOVÁ (☼ 4.10.1946): výstava PEREM / ŠTĚTCEM

Galerie Jiřího Trnky, náměstí Republiky 40, 301 00  Plzeň

nezapomenutelný 8. březen MDŽ až neopakovatelný apríl 2. duben 2017

Výstava díla známé plzeňské autorky je připravena k jejímu nedávnému životnímu jubileu a představuje základní profil dosavadní celoživotní tvorby.

Marie Zajíčková prožila své mládí v Přešticích v učitelské rodině. Vystudovala Střední výtvarnou školu V. Hollara v Praze (za přednášejícího měla také Adolfa Borna), po absolutoriu působila jako metodička Městského kulturního střediska v Přešticích, později se stala výtvarnou redaktorkou krajského deníku, kde se zabývala především grafickou úpravou přílohy, tvořila novinovou, knižní a časopiseckou ilustraci. Tento důležitý obor zejména kresebné tvorby autorky je na výstavě zastoupen výběrem například ilustrací k literární tvorbě západočeských autorů, ke kriminálním příběhům a dalším textům.

Souběžně se autorka rovněž věnovala volné tvorbě, a to zejména krajinomalbě. Vznikaly tak záznamy z cest k moři, do hor, z krajiny vůbec, pro něž užívala především opět kresbu, kolorovanou kresbu, akvarel. Ostatně kresba tvoří důležitou součást její celkové výtvarné práce, dovede pracovat s pružnou kreslířskou linií, dát jí odpovídající dynamiku, napětí, výpovědní hodnotu. Spolu s novinovou a časopiseckou kresbou se také věnovala knižní ilustraci, výtvarně doprovodila i jazykové učebnice.

I když kresba zůstala stále základním vyjadřovacím prostředkem výtvarné tvorby Marie Zajíčkové, dařilo se jí významně rozšířit spektrum práce o malbu. Postupně vznikaly obrazy různých, ale vnitřně spojených tematických cyklů. Zajímavý celek tvoří portrétní tvorba, obrazy tváří rodinných příslušníků a přátel. Na výstavě jsou tato díla ve výběru zastoupena, a to podobiznami dcery, manžela, vnoučka, přítelkyně.

Postupně rozšiřovala Marie Zajíčková svůj žánrový rejstřík o alegorie a mytologickou tématiku, kde nalézala inspiraci především v antických bájích a pověstech. Dalším důležitým podnětem pro její tvorbu byly myšlenky křesťanství, podobenství Starého i Nového zákona. Vznikla tak kolekce obrazů, které byly vystavovány na Letnicích umělců a posléze 2 byly také osazeny na oltáře do obnovených kapliček ve Šlovicích a v Trhomném. Kolekce těchto prací spolu s díly věnovanými například Karlu IV. či Jakubovi Janovi Rybovi jsou na výstavě také představeny, stejně tak jako další malířská podobenství a prožitky, například masky. Marie Zajíčková užívá při tvorbě zejména kombinovanou techniku a také malbu akrylem. Její práce mají kultivovanou barevnost, jsou čitelné a vždy poskytují možnost zamyšlení, dialogu.

Výstavní kolekce obsahuje celkem čtyři desítky kreseb a obrazů.

(PhDr. Jana Potužáková, předsedkyně UVU Plzeň)

SLAVNÁ ČESKÁ MALÍŘKA MARIE ČERMÍNOVÁ ALIAS TOYEN BYLA ORIGOŠEK A SKANDÁLEK RANDÁLEK JAKO NA CHODIDLE NEULÍTLÝ SANDÁLEK NEJEN SVOU AKTIVITOU, ALE I NEPŘEHLÉDNUTELNOU OSOBNOSTÍ: NOSILA MUŽSKÉ ŠATY V DOBĚ, KDY TO MARLENE DIETRICH JEŠTĚ ANI NENAPADLO, MLUVILA O SOBĚ V MUŽSKÉM RODĚ A STŘÍHALA SI VLASY NA KRÁTKO. NEBÁLA SE VSTOUPIT DO SVĚTA, KTERÝ DO TÉ DOBY OVLÁDALI VÝHRADNĚ SAMCI. MĚLA ODVAHU VÝTVARNĚ POLAŠKOVAT A POŠKÁDLIT EROTICKÁ TÉMATA NAVZDORY ZAŽITÝM TABU DÁVNO PŘED MARILYN MONRŒ.

(EVA RIEGEROVÁ PRO VLASTU BŘEZEN 2017)

SEZNÁMENÍ NA KORČULE

O mládí Marie Čermínové jsou známá pouze strohá fakta: narodila se 21. září 1902, o své rodince a dětství nikdy nemluvila. Pocházela ze Žižkova, básník Jaroslav Seifert vzpomínal, že ji potkával v Husově ulici, když ještě bývala baličkou mýdla. Zážitky z dětství se objevují v její tvorbě až později a působí značně skličujícím dojmem. Můžeme tedy jen hádat, že její dětství nebylo průměrně spokojené, o čemž svědčí i fakt, že se s rodinou vůbec nestýkala a život zasvětila umění a přátelům, nikdy se nevdala a neměla děti. V roce 1919 začala studovat na pražské Uměleckoprůmyslové škole u profesora Dítěte – z té doby se dochovaly její první výtvarné práce, ovlivněné spíš moderním evropským uměním než profesory ve škole. „Jsem malíř deprimován nudou,“ říkala o sobě. V roce 1922 ukončila předčasně studium a vrtla se na skok hurá na prázdniny směr ostrov Korčula na Jadranu, kde se zakoukala do malíře lva Jindřicha Štyrského (narozen na den jako Jan Palach 11. srpna 1899 a zahynul akorát před 75 lety – tedy bohužel 21.3.1942!) a rozuměla si také s Jiřím Jelínkem. Hlavně seznámení se Štýrským sehrálo zásadní vliv na její další umělecký i soukromý život.

Karel Honzík v knize Ze života avantgardy napsal: „Remo (Jirka Jelínek), Štyrský a Toyen tvořili nerozlučnou a velmi nápadnou trojici talentů. Remo, vysoké postavy, hlavu hladce oholenou, s ostře řezanými rysy oceánského Maora, nějakou rudou šálu omotanou kolem šíje. Štyrský v rádiovce a předlouhém raglánu, se zasněným úsměvem a blankytným pohledem. Toyen v kostýmu s mužským sakem, mužskou košilí a s rádiovkou na hlavě, zpravidla ruce v kapsách, případně i cígo v koutečku úst. Její nedbalá kolébavá chůze jako by nabádala: „Nesejde mi na tom, co si o mně kdo pomyslí.“ Mluvila o sobě v jednotném čísle mužského rodu: „Byl jsem na výstavě, řekl jsem, že přijdu do kavárny.“

MANKA ALIAS…

Kolem zvláštního pseudonymu Marie Čermínové koluje mnoho dohadů, s jistotou se ví, že ho tajenka Toyen začala používat v roce 1923, kdy s Jindřichem Štyrským vstoupili do výtvarné sekce Devětsilu. Odmítala totiž vystavovat pod svým jménem Máničky, a jen několik nejbližších přátel ji smělo směle oslovovat Manka. Podle některých teorií vznikl pseudonym z francouzského „citoyen“ – občan, což údajně sama Toyen v roce 1966 potvrdila spisovateli Štorchu–Marienovi. Podle jiné verze vznikl pseudonym ze slov „to je on“, což by odpovídalo její stylizaci do mužské polohy. Další verzi vzniku pseudonymu popsal ve vzpomínkové knize Všechny krásy světa Jaroslav Seifert: „Seděl jsem s Mankou v Národní kavárně a Manka měla před výstavou. A nechtěla za nic vystavovat pod svým jménem. Za chvíli odešla pro nějaký časopis, napsal jsem na ubrousek velkými písmeny TOYEN. Když si jméno přečetla, bez rozmýšlení jej přijala a nosí jej podnes…“ Pozadu nezůstal ani jeden ze zakladatelů skupiny Devětsil Karel Teige, který napsal, že ke své přezdívce přišla v kavárně: „Pokřtili jsme ji u kavárenského stolku jménem stejně nesklonným jako její umění.“

EROTICKÁ REVUE

Poprvé společně se Štyrským vystavovala Toyen v pražském Rudolfinu v roce 1923 na Bazaru moderního umění – představila celkem sedm obrazů a se Štyrským uměla šokovat veřejnost vystavením kuličkových ložisek nebo zarámovaným zrcadlem s nápisem: „Váš portrét, diváci!“ – jako umění totiž tahle dvojice vnímala téměř cokoli. Stali se členy Spolku výtvarných umělců Mánes a seskupení avantgardních umělců Devětsil, kde se Toyen seznámila s řadou dalších osobností, spisovatelů a básníků, pro které potom vytvářela knižní obálky a ilustrace. Toyen jako jediná dáma Devětsilu poutala pozornost nejen osobitým vzhledem a tajemnou minulostí, ale spekulovalo se zároveň o její sexuální nenasytnosti vedle lva. „Byli jsme mladí, líbily se nám krásné elegantní slečny…,“ napsal Jaroslav Seifert, „…a Toyen nás mermomocí ujišťovala, že má tentýž apetýt. Myslím však, že to byla jen rafinovanost ve hře citů a část její mužské autostylizace, které holdovala jako kominická vyšší účelnice i uličnice u komínu zvaného umění a náhul. Ostatně neměli jsme nic proti tomu.“

Od dvacátých let se Toyen začala zajímat také o erotická nosná témata: přispívala do Édice 69 a Erotické revue, kterou vydal Jindřich Štyrský v roce 1930, ve své době šlo o odvážný vydavatelský trhák, jako byl šlágr „Killer“ od Seala (1990). Na jeho literární a výtvarné podobě se podíleli také Emil Fila, Vítězslav Nezval a mnoho dalších. Erotická revue byla koncipována jako soukromý bibliofilský tisk (celkem vyšly tři ročníky), který ale „nesmí býti veřejně šířen prodejem, ani vyložen, ani půjčován, ani jinak rozšiřován nebo zařazen do veřejných knihoven“. Není divu, vydavatel byl tak jako tak označován za nemravného šiřitele hříchu na papíře. V roce 1932 vytvořila ilustrace pro „Justinu“ od markýze de Sade (Madonna v roce 1990 nazpívala perlu s lasturou jako s ušním lalokem i žralokem Justify My Love) a zachoval se také její deníček s pornografickými malůvkami. Toyen později od ztvárňování přímé prvoplánové erotiky ve svém díle ustoupila, zůstaly jen náznaky: malovala tajemné snové objekty, krystaly, mušle, balvany, oční bulvy a předměty volně položené v prostoru (například Vinobraní, Z Jižních moří, Poselství lesa).

JEDNADVACET PRO BROUKA

Toyen také vytvořila na objednávku soubor originálních eroticky motivovaných kreseb s názvem Jedenadvacet (mimo jiné i včerejší den 2017 březen), který vydal Bohuslav Brouk, spolumajitel proslulé obchodní společnosti Brouk a Babka, v jediném výtisku pro svého bratra Jaroslava a jeho ženu Marii jako svatební dar v upomínku na 17. prosinec 1938. Historik umění Karel Srp napsal: „I když nelze jednoznačně tvrdit, že by kresby knihy Jednadvacet Toyen určila výhradně pro samce, nebo naopak pro alfa dívčí oči, jejich hlavní hrdinkou se stala téměř výhradně Diva, zatímco muže zastupoval především jeho sexuální orgán pěnis, měnící se ve fetiš: lze jej uchovávat v kleci jako kajinka nebo údo jirkense, držet na rukavičce a sledovat, jak se ukájí, lze na něm hopsat a vedle něj polehávat. Ženy nad ním mají moc, přivlastňují si jej pohledem a dotekem, mění se jim ve figurku na šachovnici, živou spontánní loutku, uchovávanou na hraní, je trofejí vítězství nad přírodou.“ Sice popisnou, přesto svým způsobem křehce a naivně ztvárňovanou erotikou Toyen velmi vybočovala z řady, navíc se nezakrytě zajímala i o odkazy Sapfó bohyně milování ve verších. Každopádně jakkoli provokativní a otevřeně bojující s předsudky, svoje rozšafné necudné kresby zásadně podepisovala jen T nebo XX.

I jinak byla její tvorba rozmanitá: kromě velké malby dělala hlubotiskové ražby do plátna a papíru, textilní návrhy, fotokoláže, knižní obálky, menší kresby, scénografické projekty, vydala také několik kolekcí pohlednic. Za pomoci divadelního a filmového producenta Josefa Háši založila roku 1929 ateliér, ve kterém zdobila textilie a oděvy stříkací metodou.

ZVRÁCENÝ SURREALISMUS

Roky 1925–1928 trávila v Paříži s Jindřichem Štyrským, kde dali základ novému uměleckému stylu: artificialismu, který byl „ztotožněním malíře a básníka“ a který byl jedním z nejvýznamnějších příspěvků českého malířství evropskému umění, ačkoli jeho zastupiteli byli jen oni dva (například obrazy Fjordy a Hlas lesa). Toyen do té doby tvořila především ve stylu pozdního kubismu a několik děl vytvořila v duchu naivního umění. Později se přiklonila k surrealismu – v roce 1934 se Štyrským a básníky Nezvalem, Heislerem a Teigem založili bandu tvrdohlavých Skupinu surrealistů v ČSR. V roce 1935 se v Praze konala první velká výstava Skupiny surrealistů, po které Toyen odjela s Nezvalem a Štyrským do Paříže, kde se setkali s představiteli surrealismu Maxem Ernstem a Salvadorem Dalím.

PŘÍZRAKY VÁLKY

Rozvoj surrealismu přerušila roku 1939 okupace, protože stejně jako ostatní avantgardní směry nacisté považovali surrealismus za zvrácenou frašku. Avantgardnímu umění, a surrealismu, pšenka nekvetla ani po válce, kdy jej pro změnu za zvrácené odnože kultury považovali soudruzi z JZD. V tvorbě z období nastupujícího fašismu a fanatismu se v její tvorbě stále více projevovala strašidla, agresivní a útočné představy, kostry a prázdné klece, ve kterých se zračí bezmoc (například Nebezpečná hodina). Namalovala také dva protiválečné cykly Střelnice a Schovej se, válko (1940).

V osobních postojích byla Toyen původně levicově smýšlející a sympatizovala s anarchisty, ale pozdější deziluze a vystřízlivění who is who ji o levicovou náplň svého corpusu mozku připravila.

BÁSNÍK VE VANĚ

I během války prokázala Toyen odvahu: od roku 1941 až do osvobození ukrývala v kvartýru v Krásově ulici (Hans Krása) Jindřicha Heislera, který se odmítl registrovat jako Žid – hrozila mu deportace do koncentráku. Je známou skutečností, že za „ukrývání Žida“ byl trest smrti nejen pro všechny přímo zúčastněné, ale také pro lidi, na které padl i jen stín podezření, že o něm věděli – riziko bylo obrovské. Heisler byl původním povoláním chemik, chemický bratr, ale psal také básně a s Toyen připravovali protiválečné pamflety. Když do garsoniéry přišla návštěva, trávil ji Heisler ukryt v malé koupelně ve vaně. Na jaře roku 1942 přišla pro Toyen nečekaná rána: kvůli vrozené srdeční vadě zemřel její životní a umělecký guru gurmet a ještě partner Jindřich Štyrský, kterého akorát před 75 lety hlasitě oplakávala a na Olšanských hřbitovech mu z vděčnosti Toyen dala jako tajenka vybudovat hrob.

POVÁLEČNÁ PAŘÍŽ

Krátce po válce Toyen v Praze poprvé vystavovala bez Štyrského a na jaře 1947, pod přízrakem zhoršující se politické stability, s Heislerem odjela do Paříže pařit a vyblbnout se jako uprchlice šibalka před blbostí malomocných na východě. S sebou vyvezla z toho primitivního socialistického pekla i Štyrského dědictví, pozůstalost, kterou jí s klidným svědomím odkázal. S Heislerem se rozhodli setrvat v Paříži, aby zde navázali na své předválečné kontakty a stali se čelními členy pařížské surrealistické skupiny. Společný šťastný život ale dlouho nekvetl – Heisler ve svých 39 letech v zimě 1952 nečekaně zemřel. Mezi roky 1947–1962 uspořádala Toyen ve Francii šest samostatných výstav, postupně se ale víc uzavírala před světem agrese a nepohody, těžce nesla rozpuštění pařížské surrealistické skupiny. „V temném sále života se dívám na promítací plátno svého superakčního mozku,“ napsala. Stýkala se jen s několika přáteli, hlavně s básníkem Radovanem Ivšićem, který jí pomáhal s výstavami. Poslední práce vytvořila v roce 1977, zemřela v Paříži 9. listopadu 1980 ve věku 78 rošťácky pubertálních let, pochována je na hřbitově Batignolles, kde je pohřben i Jindřich Heisler. Její dědictví pozůstalost byla vydražena v roce 1983.

MADONNA: „JUSTIFY MY LOVE“ (1990)

Chci tě líbat během své exkurze v Paříži

chci se tě dotýkat na dostaveníčku v Římě

chci cupitat a utíkat nahatá před kapkami deště

milovat se v terénním kupé (nebo v kupé vlaku, který uhání celou zemí)

foukneš s parametry nešetřící elaborát do mě

takže co teď, tak co teď přijde vtipného?

Chci, potřebuji, čekám

pro tebe ospravedlnit svou neukojenou lásku

chci doufat, modlit se

pro tebe ospravedlnit svou jarní šarmantní lásku

Chci, abys věděl, že

ne jako že

nechci, být tvá peprná máti

také nechci být tvá sestra

hodlám být tvá milenka

hodlám být tvoje zlatíčko

dej mi pusu, je to správné, dej mi pusu

Chci, potřebuji, čekám

pro tebe ospravedlnit svou neukojenou lásku

chci doufat, modlit se

pro tebe ospravedlnit svou jarní šarmantní lásku

Co podnikneš?

co se mnou podnikneš?

mluv se mnou, vyjev mi své sny

jsem v nich?

řekni mi své obavy

bojíš se?

řekni mi své příběhy

nebojím se toho, kdo jsi

můžeme létat jako kolibříci i pohádkově utkané koberce!

Chudý je ten

jehož potěšení závisí vždy

na schválení od jiných existencí

miluj mě, je to správné, miluj mě

chci být tvoje zlatíčko

Chci, potřebuji, čekám

pro tebe ospravedlnit svou neukojenou lásku

chci doufat, modlit se

pro tebe ospravedlnit svou jarní šarmantní lásku

Jsem otevřená a připravená

pro tebe ospravedlňuji svou lásku

jen ospravedlnit svou lásku

chtít svůj hřích jarně ospravedlnit

čekám, ospravedlňuji svou vášeň

modlím se, ospravedlňuji

ospravedlňuji své živočišné pudy

https://www.youtube.com/watch?v=T_a9xsSaEbM

Bomb The Bass ‎– Into The Dragon
Label: Rhythm King Records ‎– 472878 2, Epic ‎– 472878 2
Format: CD, Album
Country: Original UK/Europe
Released: 1988
Genre: Electronic
Style: House, Acid House

01. Beat Dis (7" US Mix) (úvodem vpřed jako Rychlý šíp Fram v Norsku)
02. Megablast Rap (3:38)
03. On The Cut (10:21)
04. Don't Make Me Wait (7" Mix) (14:09)
05. Dynamite Beats (18:22)
06. Megablast (Hip Hop On Precinct 13) (7" Mix) (20:18)
07. Hey You! (23:54)
08. Shake It (27:17)
09. Say A Little Prayer (32:27)
10. Beat Dat (Freestyle Scratch Mix) (37:54)

https://www.youtube.com/watch?v=0BQnv3xSSyc

Bomb The Bass ‎– Unknown Territory
Label: Rhythm King Records ‎– 468774 2, Epic ‎– 468774 2
Format: CD, Album
Country: UK & Europe
Released: Aug 1991
Genre: Electronic
Style: Breakbeat, Downtempo, Trip Hop, House

01. Throughout The Entire World (na úvod)
02. Switching Channels (4:38)
03. Love So True (Depth Charge Remix) (9:28)
04. Winter In July (7'' Mix) (15:39)
05. You See Me In 3D Remix (20:12)
06. Liquid Metal (24:17)
07. Run Baby Run (28:41)
08. Dune Buggy Attack 1991 (33:30)
09. Understand This (36:53)
10. The Air You Breathe (42:05)
11. Winter In July (Ubiquity Mix) (48:58)
12. Love So True (12'' Mix) (56:14)
13. Pressure Point (1:02:17)
14. Moody (1:07:31)

https://www.youtube.com/watch?v=DrKORM970gQ

Bomb The Bass ‎– Beat Dis - The Very Best Of Bomb The Bass
Label: BMG ‎– 74321 709062, Camden ‎– 74321 709062
Format: CD, Compilation
Country: UK
Released: 1999
Genre: Electronic
Style: House, Synth-pop

01. Beat Dis (12" Version) (začátek)
02. Megablast (Rap Merlin & DJ Dezire) (6:00)
03. Say A Little Prayer (12:53)
04. The Air You Breathe (18:23)
05. Don't Make Me Wait (25:16)
06. Liquid Metal (29:36)
07. Shake It (34:00)
08. Dynamite Beats (39:14)
09. Run Baby Run (41:00)
10. On The Cut (2000 AD) (45:49)
11. Hey You (49:43)
12. Switching Channels (53:09)
13. Dune Buggy Attack (00:57:58)
14. Winter In July (Ubiquity Mix) (1:02:48)
15. Megamix (1:10:02)

https://www.youtube.com/watch?v=trbvx1U6Ry8

https://www.youtube.com/watch?v=C5u2ZgIPjNY

https://www.youtube.com/watch?v=aKXQHoamc2o

https://www.youtube.com/watch?v=-fKXl9UsJ8w

https://www.youtube.com/watch?v=6DeUpMN6ckU