Už nevím, kde jsem tenkrát

ležela. Někde v polích

mezi kukuřicí

pěšina

 

na mezích v mateřídoušce

jsem rodila

pod zády rezekvítek

a ostrá pupava

 

a křičela do světa

 

chlad a bělobřichý

pták zakrákorá

když sune se jedna noha

a druhá,  druhá

v holínkách

aby ulovily

ta čerstvě vyklubaná

děťátka.

 

Proč každé strakaté

kropenaté vajíčko

evokuje matkám strach?

 

Už nevím, kde jsem

tenkrát ležela.

Ale ten křik

a ten chlad

 

a ta radost prostinká

ty hlubiny, to tiché

šplouchnutí ryb

to něžné cák, cák

když praskne skořápka

 

stále

tak neodbytně

 doznívá.