Když máte v horách volný den (úryvek z deníku)
Když máte v horách volný den, moc se toho dělat nedá. Můžete sedět venku a kochat se okolím. To je ovšem člověk vystaven spalujícímu slunci – nikde není žádný stín, do něhož by se mohl ukrýt. Jakmile se slunce skryje za mrak, okamžitě se prudce ochladí. A i když měl člověk předtím kvůli slunci na sobě dlouhé rukávy i kalhoty s dlouhými nohavicemi a na hlavě čepici – i tak je mu najednou zima a musí si oblékat další vrstvy. A pokud je slunce za mrakem déle, nejlepší způsob jak se bránit chladu je zalézt do spacáku. Svítí-li slunce, musíte se samozřejmě několikrát denně mazat opalovacím krémem s vysokým ochranným faktorem. Nesmíte zapomenout na spodní plošky nosu, jinak se následující tři dny nebudete moci pořádně vysmrkat. Pokud vynecháte jelení lůj na rty (nebo lépe zinkovou mast), také se vám to bolestivě připomene – ještě ten večer. Samozřejmostí jsou sluneční brýle – ty sundáte leda ve stanu nebo v noci. Hodí se mít na čepici připevněný nějaký šátek, který vám bude zezadu zastiňovat krk. Před sluncem vás může samozřejmě ochránit i stan, uvnitř je ale hrozné horko, takže se tam dá vydržet jen krátce.
Každý ledovec se pohybuje. Je ale rozdíl, když ten pohyb pozorujete na změnách trhlin nebo na pádech vzdálených séraků, nebo když ho pociťujete přímo pod svýma vlastníma nohama. Nejcitlivěji to vnímáte v noci. Člověk leží jako mumie zabalený ve spacáku, je klid a ticho. Náhle se ozve silné rupnutí, jakoby přímo pod stanem a všechno trochu klesne. Takové malé zemětřesení. Tep vám vyletí nahoru a perspektiva usnutí se zase o nějaký čas posune. Ledovec je tvořen obrovskými bloky o rozměrech řádově desítek metrů, které jsou oddělené několik metrů širokými a nekonečně (jak se aspoň při pohledu dolů do tmy zdá) hlubokými trhlinami. A vy ležíte ve stanu a čekáte, kdy se zrovna ten váš blok překotí do spodní trhliny, aby tak rozšířil horní trhlinu a umožnil překocení bloku o padesát metrů vyššího. Je to nepříjemný pocit, ale pokud vím, dosud žádná horská výprava takovým způsobem nezahynula… |