~ PŘÍBĚH JEDNÉ LÁSKY ~


Dva staříčci jak kůra stromů,
v duších utichá vzpomínka…
Pohledy pusté z toho domu,
slza o rety zacinká.

~

Paměti sotva na dně zbylo,
v očích se dálka zrcadlí,
jen málokdo ví, jak to bylo,
o lásce jejich každý sní!

~

Života oheň dohořívá,
smíchu Bůh dal, co šafránu,
v těch srdcích křehkých už se stmívá,
rozednívá se v neznámu.

~

Padesát let tak spolu žili,
padesát krásných, těžkých let,
děti své k Bohu „uložili“,
i takový je tento svět.

~

Ač byl tu jeden pro druhého,
dnes každý bílým ostrovem:

„Bože můj,
dej jim klidu svého,
spolu je odveď,
k sobě vem´!“