Hlas: Čím víc se blížila ke dnu,
tím víc byla ta čokoláda hořká.
©: Je mi tě líto
když tě tak od boku pozoruju,
jak se přes celou místnost díváš,
co právě dělám
- ale proč sis sakra musel vybrat zrovna vosk ?
Vždyť přece víš
že jsem si nikdy neodbarvovala vlasy
a oči mám lesklý jen po dvou litrech vína
a můj „zářivý úsměv“ ? Kecy...
tak proč
§: Zabouch´ jsem dveře
rozmávnul kouř a dým
tak jsem tě poprvý potkal
a zpod tvejch řas na mě mrkaly jenom paví
- ale přesto mi něco řikalo, že jsou i lidský oči -
no nevim, třeba tam nějaká mlha zbyla
©: Nebylo to nic moc
ty hory divnejch monologů
- nicméně
ta nenaděj ve tvých očích
mě tenkrát málem...
Hlas: Říká se - utekla od rodiny = povětrnice
a málokdy se říká - rodina utekla od ní = větrolamy
a jejich pravda je zelená a oblá
a dopadá na zeď s nechutnou pravidelností
říká se - hlavou ji neprorazíš
ale co když jsou bezhlavě dokonalí ?
§: Přiznej si konečně, že máš nehty
obroušený neustálým odmítáním posedlejch
- jseš přece tak únavně žádoucí...
tak mi teda řekni, čím mě chceš škrábnout ?
Hlas: Je mazlivá jako úsečka břitvy,
ale její smích se příliš podobá
mořskému vínu...
... láska nebo nenávist, to beru,
ale lítost ? To je ta nejkrutější pomsta,
jakou můžeš vymyslet .
©: Zítřejší den je jediným volným termínem na radnici.
Těch sedm roků nám zítra mají zpečetit několika popsanými papíry.
Dnes večer jsme vyrazili každý sám ujasnit si konec svobody.
§: Otočil jsem se a uviděl svou budoucí ženu, jak mi dává ruku na rameno:
- Máte tu volno, pane ? - zeptala se a sedla si na okraj stolu.
Dívali jsme se jeden druhému do očí.
Hlas: - Ty prokleté sochy !
Člověk musí přemýšlet,
aby zjistil, o co jim vlastně jde !
