Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 3.6.
Tamara
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

 
Trip
Autor: Pierre Bosquet (Občasný) - publikováno 14.7.2003 (00:01:40), v časopise 28.7.2003

Zapálil si cigaretu a usadil se do starého rozvrzaného ušáku přistavěného ke krbu. Třásl se po celém těle. Jeho pohled unaveně spočinul na několik dní vychladlém popelu v krbu. Od té doby, co se mu rozbilo malé topné těleso, byl nucen topit v krbu. Chudé zásoby uhlí v malé kůlně na dvoře za domem se ale rychle tenčily. Teď už mu nezbývalo než se zabalit do staré vojenské deky a schoulit se v křesle. Požitkářsky z cigarety potáhl. Hrdlo se mu stáhlo a dostal zuřivý záchvat kašle. Odplivl si do krbu. Pohledem zabloudil k jednomu ze dvou oken s výhledem na zanedbaný dvůr. Bylo z poloviny zakryté potrhanou záclonou zažloutlou od cigaretového kouře. Začalo svítat. První bledé sluneční paprsky se prodraly skrz šmouhaté okenní tabulky. Rozmrzele vstal a došoural se k oknu. Chvíli jen tak stál a zíral ven do zadního dvora. Myslel na ni. Na to ráno. Jako by to bylo dnes, jen barvy podivně vybledly.

...

Stála u toho okna. Jako tu teď stojí on. Nahé tělo lesklé potem. On ležel na několika matracích ledabyle poházených po zemi před krbem a s cigaretou v ruce tupě zíral do stropu. Bylo ticho.

"Víš, je to divný," přerušila po chvíli to uklidňující ticho a on měl chuť jí za to jednu vrazit.

"Co?"

Byl nevrlý. Vždy po milování, když chtěl mít klid, přemýšlela nahlas. Lezlo mu to na nervy.

"Přemýšlel jsi o tom, že já nejsem to, co vidíš? Já sem někde tady," poklepala si na čelo.

"Prosim tě, tyhle kecy snad nemusim..."

"To nejsou kecy. Minulej tejden, jak sme byli na tripu, mohla sem procházet zdmi, dívat se na lidi, co dělaj, jak se milujou, jak večeřej. Neviděli mě."

Byla úplně mimo. Její pohled bloudil zasněženým dvorem popraskaným zkřivenými pařáty holých větví ořešáku. Šel z ní strach. Napadlo ho, že se něco strašného stane. Odfrknul si a vyhrabal se zpod přikrývek. Došel k lednici a vyndal lahev vodky. Lednice nechladila, používali ji už jen jako barový stolek. Postupně vypil tři panáky.

"Ježiš, to sou ale sračky," zašklebil se a vrátil lahev do lednice.

Kromě ušáku a matrací byla lednice jediným kusem nábytku v celém jejich bytě, pokud se jedné místnosti s rezavě flekatým stropem od prosakující vody, plesnivějícími tapetami a holou betonovou podlahou dá říkat byt. Parkety už dávno vytrhali. Pár jich ještě zbylo na úhledné hromádce vedle krbu.

Chtěl se vrátit do vyhřátých dek, znervózňoval ho ale ten její nepřítomný pohled. Přistoupil k ní zezadu a lehce ji políbil na rameno. Rukou sklouzl do jejího klína. Trhla sebou.

"Poď, udělám ti to, přestaneš myslet na blbosti."

"Di do hajzlu, Dany, to nejsou blbosti, sakra!"

Odtáhla se od něj a opřela se zády o stěnu vedle okna.

"Cože?"

"Řikám ti, abys mě nechal!"

"Co s tebou, kurva, je ? Řikám ti, že mi podržíš! Nehodlám o tom s tebou diskutovat!"

"Di do hajzlu!"

Chtěla se kolem něj protáhnout. Chytil ji ale za paži a smýknul s ní proti zdi.

"Ty kreténe, nešahej na mě!"

Už se neovládala, hlas jí přeskočil. Pak jí jednu vrazil, chytil ji za ramena a odhodil na hromadu matrací. Odhrnula si pramen vlasů z tváře. Ještě ho neviděla takhle rozčileného. Dostala strach. Vyděšeně na něj zírala. Její strach ho vzrušil. Rozkročil se nad ní.

"Vykuř mě, dělej!"

"Vykuř se sám, blbečku!"

Sedl si na ni a sevřel ji koleny.

"Tak hele, holčičko, kdo tě vytáh z ulice  Dneska by ses válela v odpadcích a čuchala ňáký sračky! Kdo ti shání ejč. Nebo o to nestojíš? He?"

Po tváři se jí skutálela slza. Dívala se na něj a mlčela.

"He?"

Jeho sevření povolilo. Objala ho nohama a lehce se usmála.

"Hodná."

Lehce jí kousl do bradavky a políbil na ústa. Pak se milovali.

...

Zamyšleně zíral ven, kde se v mrazivém větru zmítaly větve ořešáku. Jako její ruce, když umírala. Ze zamyšlení ho vytrhlo slabé škrábání na parapet okna. Černý kocour se protahoval za oknem a pozoroval ho velkýma zelenýma očima. Napřáhl se, jako by chtěl kocoura udeřit. Ten se nahrbil a vycenil na něj řadu malých ostrých zoubků. Když ale viděl, že mu z Danyho strany nehrozí žádné nebezpečí, líně se protáhl a tlapkou zaškrabal na sklo. Dany si jen unaveně povzdechl a otevřel okno.

Kocour se kolem něj neustále motal. Přišel dva dny poté, co Katy zemřela. Tehdy pršelo. Déšť bušil na plech parapetu. Kouřil jednu cigaretu za druhou. Vpálil si dávku heroinu a povaloval se v dekách. Katy byla mrtvá. Její tělo zakopal dole u řeky. Dvůr za domem se svažoval k řece. Bahnitá cestička se proklikatila jabloňovým sadem a dole se zapíchla do břehu. Byla tam taková malá dřevěná lavička, na které snad kdysi sedávali dávno mrtví obyvatelé domu nahoře nad strání. Házel na ni jednu lopatu hlíny za druhou. Voda hladce klouzala po březích a byla tichá. Jako ona. Hlínu pořádně udusal, poházel ji listím a co zbylo, naházel do řeky.

Povaloval se v dekách a kouřil jednu cigaretu za druhou. Pak zaslechl slabé škrábání na dveře. Vstal a doplouhal se k nim. Kukátkem nebylo nic vidět. Otevřel je. Kolem nohou se mu propletl černý kocour a posadil se před něj. Jednu přední tlapku měl zlomenou a za uchem měl velkou bouli. Byl celý promočený a příšerně vyhublý.

Dany uvítal společnost. Tlapku zpevnil provizorní dlahou z rozštípnuté parkety. Kost nechtěla srůstat a trvalo celou věčnost, než se Olaf, tak kocoura pojmenoval, postavil na všechny čtyři. Ten večer to Dany pořádně oslavil. Koupil karton piv a lahev levné kořalky a zpil se do němoty. Ráno se probudil s příšernou kocovinou a v kaluži vlastních zvratek. Olaf seděl v protějším rohu místnosti a pozoroval Danyho těma svýma zelenýma očima. Danyho napadlo, jestli tam tak seděl celou noc. Pak zase upadl do neklidného poopileckého spánku. Zdálo se mu o Katy a vyvráceném stromu na hladině tiché řeky.

...

Vystoupal po příkrém schodišti. Rukou se musel přidržovat ohmataného zábradlí. Vypotácel se na poslední schod a naklonil se přes zábradlí. Zvedl se mu žaludek. Oprýskané stěny domovní chodby ho sevřely. Začal dávit. V protější alkovně si dal několik piv. Vracel se s taškou plnou vepřových konzerv. Stál tam tak opřený o zábradlí, dokud nevydávil poslední zbytky snídaně. Pak se začal nepříčetně chechtat. Smích se lámal do vlhkých kamenných stěn a štípal se na tisíce ozvěn, aby se dostal i do těch nejzapadlejších koutů domu. Kdesi v dálce pod ním se objevil kulatý brunátný obličej. Snad nějaký soused. Neznal je. Ani nevěděl, jestli tu nějací jsou.

"Tak bude tady klid, nebo mám zavolat policajty?"

Byla to víceméně řečnická otázka, ale ten kulatý brunátný obličej na Danyho zíral dál. Dany se přestal smát. Od brady potřísněné zvratky se mu odlepila kapka.

Na poslední chvíli se jí chytil. Letěl s ní. Novodobý baron Prášil. Místo dělové koule kapka.. Všechno se mu rozplizlo do rozmazaných skvrn. Občas v té změti zahlédl ten brunátný obličej. Rychle se blížil. Zašklebil se. Každou chvíli se to muselo stát. A pak to přišlo. Ozvalo se zapraštění a táhlé mlasknutí, jako kdyby někdo trhal štos novin, když povolily vazy. Zdravíčko sousede. Vede se? Já sem Dany...ticho...poletíme spolu...ticho...tak ano...ticho...dlouhé ticho...spal...

...

Otevřel oči. Třásl se po celém těle. Hlava ho bolela jako střep. Pokusil se odlepit jazyk od patra. Šlo to jen ztěžka. Nakonec přece jen bolestivě polkl. Namáhavě se posadil a opřel se o oprýskanou zeď u dveří svého bytu. Byl celý mokrý. Nevěděl proč a bylo mu to jedno. Pak si všiml Olafa. Seděl tam a pozoroval ho těma svýma zelenýma očima. Dany nahmátl navlhlou krabičku cigaret, jednu polámanou vytáhl a zapálil si.

"Dany!"

Byla to Katy. Její hlas. To přece... je přeci mrtvá! Přece na ni házel hlínu, když ležela schoulená v hluboké jámě tam dole u řeky. Voda přeci tehdy hladce klouzala po březích a byla tichá. Tichá jako ona.

"No tak Dany, nebuď tak vyjevenej. Neříkej, že ti to nedošlo!"

Byl to Olaf. To je ale blbej sen! Tohle ale přece neni sen. Nebo je?

"Vzpomeň si... mohla sem procházet zdmi, dívat se na lidi, co dělaj, jak se milujou, jak večeřej... mohla sem toho mnohem víc. A chudáka Olafa tehdy srazilo auto. Dole na ulici. Přímo pod našimi okny. Zpátky to nešlo. Chápeš?"

To je vážně blbej sen!

"Chápeš? Víš co máš dělat? Dany, víš? Sežeň to!"

Neeeeeeeeee!

...

Otevřel oči. Třásl se po celém těle. Hlava ho bolela jako střep. Pokusil se odlepit jazyk od patra. Šlo to jen ztěžka. Nakonec přece jen bolestivě polkl. Namáhavě se posadil a opřel se o oprýskanou zeď u dveří svého bytu. Byl celý mokrý. Nevěděl proč a bylo mu to jedno. Pak si všiml Olafa. Kurva, zas ten sen! Seděl tam a pozoroval ho těma svýma zelenýma očima. Chytil se zábradlí a postavil se na vratké nohy. Olaf jen tiše seděl v rohu naproti a sledoval ho. Dany otevřel dveře a rychle za sebou zaklapl. Nesnesl ten upřený pohled zelených očí. Dobelhal se k rozházeným matracím a svalil se do přikrývek. Zavřel oči. Zvedal se mu žaludek. Raději se vůbec nehýbal. Pak zaslechl lehké škrábání na okenní tabulku. Zvedl se na loktech. Byl to Olaf. Seděl za oknem a sledoval ho. Dany popadl prázdnou lahev od rumu a mrštil jí po Olafovi. Okno se rozsypalo na stovky střepů. Zvuk praskajícího skla se Danymu zabodl do spánků. Zabořil hlavu do deky a ztratil vědomí.

...

Když se probudil, venku byla tma. Větve starého ořešáku unaveně sténaly pod poryvy větru. Zase pršelo. Posadil se. Olaf seděl u krbu. Tiše mňoukal. Ze tmy svítily jen dva zelené body jeho očí. Dany vstal a rozdělal v krbu oheň. Byla mu hrozná zima. Olaf se ani nehnul. Seděl a sledoval Danyho, jak chvatně přikládá zbytky rozštípaných parket.

"No dobře. Seženu to. Uděláme to. Jsem asi vážně blázen, ale udělám to. Udělám to pro tebe, Katy."

Olaf se protáhl a otřel se Danymu o nohy. Tiše vrněl.

...

Seděl na malé dřevěné lavičce u řeky. Voda tiše klouzala podél břehů. Pod kořeny prastarého habru ležela schoulená Katy. Tichá jako řeka. Ohlédl se. Nahoře na stráni v posledním patře erodujícího domu svítilo v jednom z oken světlo. Zahlédl stín. Někdo se zastavil u okna a díval se do dvora. Byla to Tery. Feťácká štětka. Vytáhl ji z ulice. Nalákal ji na dávku heroinu. Šla, poslušná jak štěně. Ještě koupil spoustu tripu. Bude ho potřebovat.

...

Tery se zmítala ve zmuchlaných přikrývkách. Byla nahá. Její tělo se lesklo potem. Oči měla vytřeštěné a děsivě prázdné. Dany seděl na lednici a upíjel z lahve vodku. Klidně Tery pozoroval. Olaf ležel nehybně u misky na žrádlo. Pak se Tery prudce posadila a lapala po dechu. Oči stále vytřeštěné. Plné bolesti a strachu. Dany seskočil z lednice. Vzal její hlavu do dlaní.

"Katy?"

Dívka jen přerývaně dýchala a zírala do země.

"Kurva, Katy, řekni něco!"

"Já..."

"No tak, Katy, řekni už doprdele něco!"

"Sem... hrozně unavená."

"Povedlo se to ? Katy, potřebuju to vědět!"

"Asi... já... nevim. Jsem strašně unavená!"

"Jak se menuju, Katy, nespi, řekni jak se menuju!"

"Da...Dany?"

"Kurva, holka, mám z tebe radost! Doprdele, vono se to povedlo!"

...

Tiše snídali. Každý vyškraboval svou konzervu. Katy na sobě měla jen špinavou košili. Venku hustě pršelo. Otevřeli okno, aby do místnosti vniklo alespoň trochu čerstvého vzduchu zvenčí.

"Vykašlem se na to, Dany."

"Na co?"

"Na fet. Vykašlem se na to, zkusíme žít normální život. Copak to nejde?"

"Nevim... asi jo."

"Vypadnem z tohodle hnusnýho baráku. Něco seženem. Zkusíme to."

"Tak jo," požitkářsky olízl vidličku a rozvalil se na matracích.

Katy ho sledovala. Nechápala, jak může být po tom, co se stalo tak klidný, tak lhostejný. Dole u řeky leží dvě těla a on se tu cpe konzervou a rozvaluje, jako by se nic nestalo. Podíval se na ni.

"Ale zlato, tak toho nech, promluvíme si o tom pozdějc. Víš, že máš teď větší prsa? Líbí se mi to. Poď ke mě a nedumej nad pitomostma."

"Di do hajzlu, Dany!"

Stáhla z ušáku ošoupané džíny a natáhla si je.

"Kam deš, sakra?"

"Do toho ti nic..."

Něco nahmátla v zadní kapse kalhot. Vytáhla tenké kožené pouzdro. Byl v něm několikrát přeložený list papíru. Rozevřela ho a chvíli četla. Pak náhle zbledla a posadila se do ušáku.

"Co je, Katy? Co je na tom papíru?"

Hodila mu list papíru.

"Ta štětka... já... sem HIV pozitivní."

"Do... prdele," vydechl. "Já kretén!"

Dlouho bylo ticho. Oba přemýšleli. Jejich pohledy klouzaly místností. Oba se pečlivě snažili, aby se jejich pohledy nesetkaly. Pak ticho přerušil on.

"Du něco sehnat."



Poznámky k tomuto příspěvku
mefisto (Občasný) - 14.7.2003 >

prosilo bych větší písmenka :-))

jinak mi trochu nesedí střídání stylu, ale asi to tak má být

a je to fakt maso


Body: 4
<reagovat 
lindgren (Občasný) - 15.7.2003 >

je tam pár vět, který působí jako klišé....ale o to nejde...

 

Odplivl si do krbu.

Myslel na ni.

p.s. ty vyjmutý věty nejsou tím klištětem ;o)
Body: 5
<reagovat 
noa (Občasný) - 15.7.2003 > byla jsem napnutá, jak to dopadne - spád, vtip, pointa - dobrý
Body: 5
<reagovat 
Kelly (Občasný) - 15.7.2003 >

Povedené vystižení atmosféry na úvod, postavy dost reálně podané, líbí se mi nápad s převtělováním, čekala jsem, co z toho vyleze - dobrá pointa!


Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
aesha (Občasný) - 15.7.2003 > Pekne je to vykreslene ale tie detaily este prepracuj.
Body: 4
<reagovat 
Kapucín (Občasný) - 16.7.2003 > Že Olaf je převtělená Katy, to jsem odhadla, ale ten konec překvapil. :o) V prvním odstavci je za sebou víc krátkých vět, na tom jsem trochu zadrhávala. Jinak nemám co vytknout, prostředí i postavy jsou takřka živoucí.
Body: 5
<reagovat 
Kelly (Občasný) - 17.7.2003 > KV
<reagovat 
Cum-ley (Občasný) - 20.7.2003 > Celý se mi to moc líbí, převtělování,  dobrý dialogy, působí to reálně (souhlas s Kelly). Jen jedna malá výtka: v úplně prvním odstavci bych nějakej ten "krb" ubrala, zdá se mi, že se moc opakuje.
Body: 5
<reagovat 
Lian (Občasný) - 22.7.2003 > Ano, ano, ano.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
RadimP (Občasný) - 22.7.2003 >

Super... dialogy jsou úžasné!! Na stylistické podobě zejména prvního odstavce by se ovšem ještě zapracovat dalo ;o)

 


Body: 5
<reagovat 
zirael (Občasný) - 14.8.2003 > perfektní. (čtu si tě)
Body: 5
<reagovat 
delikt (Občasný) - 21.8.2003 >

Ta se mi líbí nejvíc! I na druhé přečtení je moc dobrá!!!

(taky si tě čtu! ale pravděpodobně z jiných pohnutek)


Body: 5
<reagovat 
Minehava (Občasný) - 10.9.2003 > :-))
Body: 4
Doporučil 
<reagovat 
sédy (Občasný) - 1.10.2003 >

Prvni odstavec drhne.

Ze olaf bude asi katy jsem taky odhadla...ale Kdo jsou ty dve tela Katy? a kdo je to druhy telo? soused?Jak umrela Katy poprve?Velmi dobra pointa, to hiv totiz cely to prevtelovani a to litani ze sceny do sceny zase jaksy privede spatky na zem.

Tyx jsi hotovej Tarantino ci Lynch.

 

P.S: vsak jsem rikala ze jsi sadour (varzil ji facku...vykur miho..atd.) jo a fetaka jsi ze me delat nemusel


Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je devět + pět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter