Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
	O stávkujících velbloudech Autor: Montrealer (Občasný) - publikováno 1.12.2003 (00:47:46)

O stávkujících velbloudech (pohádka nebo bajka - jak chcete)

„Hej, Mustafo !“ vztekle zvolal šejk Abdulláh. „Prej nám stávkujou velbloudi. Taková blbina - velbloudi a stávkovat ? Víš o tom vůbec něco ?“

„Nevím, ó pane. Měj jsem jiné starosti.“ odpověděl Mustafa.

„Já mám taky jiný starosti, hlupáku. Tušíš vůbec, co obnáší obsluhovat harém se stovkou věčně menstruujících ženskejch ?“

„Nevím, ó pane. Nikdy jsem tolik žen neměl.“

„Tak se k sakru aspoň postarej o ty stávkující velbloudy ! Jsi přece můj tajemník. Prozatím !“

—

Vádí Halfa je krásná starobylá oasa, ležící na tradiční karavanní stezce, vedoucí z Tripolisu na jih přes Saharu. Oasa je vzdálená od Tripolisu sedm dní jízdy. Rozumějte - sedm dní jízdy na velbloudech. Jiným způsobem se do oasy nebylo možné dostat. Když totiž začaly přes Saharu jezdit náklaďáky, tak jejich trasy už Vádí Halfa míjely. Možná tomu tak chtěl Velký Alláh, ale faktem je, že cesta vhodná pro velbloudy nemusí být vhodná také pro náklaďáky. Na cestě do Vádí Halfa bylo nutné několikrát přejít přes písečné přesypy. Velbloudi tudy samozřejmě prošli, zatímco náklaďáky se zahrabaly do písku až po nápravu. Proto a jenom proto stará karavanní cesta přes Vádí Halfa téměř osiřela. Obyvatelé tam sice zůstali, jelikož vody v hlavním prameni bylo dostatek, ale lidé chudli. Odpadl jejich hlavní zdroj příjmů - poskytovat ubytování a odpočinek a prodávat vodu průvodcům projíždějících karavan a nápájet také velbloudy...

Šejk Abdulláh byl dobrý obchodník. O finančních trampotách oasy Vádí Halfa se dozvěděl brzy. Sám nechal vypravit karavanu, pro sebe si dal osedlat velblouda s nejklidnějším krokem, a společně s Mustafou se do Vádí Halfa rozjeli.

Ukázalo se, že šeptanda měla pravdu, ostatně jako vždy. Alláh a šeptanda totiž nelžou, na rozdíl od ukecané Šerherezády, jež každému na potkání vyprávěla pohádky, které jí vydržely Tisíc a jednu noc...

—

Krása oasy Vádí Halfa učarovala i samotnému ropnému magnátovi Abdulláhovi. "Mohlo by se ukázat dobrou investicí proměnit oasu Vádí Halfa na turistické centrum !" pomyslel si šejk...

„Mustafo, mám pro tebe extra fajnovou práci.“ zavolal šejk svého tajemníka.

„Budou v tom nějaké ženské, ó pane ?“ zeptal se uctivě tajemník.

„Alláh ti to ještě spočítá, ty rozenej cizoložníku ! Jakoby nestačilo těch osm ženskejch, které jsem ti zatím povolil.“ rozzlobil se šejk.

„A nemohl byste mi jich povolit ještě víc, ó pane ?“

„To jsi teda uhod', Mustafo ! Nemohl. Vždyť bys chodil unavený do práce a moje obchody by díky tomu náležitě nevzkvétaly. Přece jenom tvoje mizerné služby občas potřebuji.“

„Já a unavený, když se jedná o ženské ? Copak si o mně myslíte, ó pane ?“

„Že jsi starej smilník, ale stačí, když to vidí jen Velký Alláh. Já se sice tvářím, jakobych o tom zhola nic něvěděl, ale musíš mi za to věrně sloužit. Jedná se totiž o možnost vydělat peníze.“

„Drachmy mám skoro stejně rád, jako ženské, ó pane !“ uklonil se Mustafa.

„Alláh vidí všechny lháře, milý Mustafo, takže vidí samozřejmě i tebe. Ty máš totiž drachmy ještě mnohem raději než ženské, protože kdo nemá drachmy, nemůže si žádnou pořádnou babu na noc dovolit.“

„Vidíte mi až do žaludku, ó pane. V čem tedy bude můj úkol ?“ zeptal se Mustafa.

„Obejdeš všechny domy ve Vádí Halfa a zeptáš se majitelů, za kolik drachem by byli ochotni ubytovávat turisty s náležitým pohodlím. Pokud některý z majitelů umí anglicky, uděláš si u jeho jména hvězdičku, protože dostane příplatek. O tom příplatku se mu samozřejmě ani slovem nezmíníš.“

„Ale jak to mám poznat, když sám anglicky neumím ani slovíčko, ó pane ?“

„Ty jeden nepolepšitelnej lháři ! Jak ses vlastně domlouval s tou hollywoodskou herečkou...  jak ona se to jen jmenuje - s Dawn Raidovou, když jsi ji měl naposledy v posteli ? Musel sis s ní přece dojednat odměnu, než jsi ji do té postele dostal. Snad mi nechceš nakecat, že NAŠE božská Dawn umí mluvit arabsky !“ rozzlobil se šejk Abdulláh.

„Samozřejmě, že trochu anglicky umím. Vždyť občas za vás i vyjednávám s bílými obchodníky. Ale jak mám rozumět vaší poznámce - NAŠE božská Dawn ? Vy jste ji měl také v posteli, ó pane ?“

„Ach, byla tak mladá, báječná, slaďoučká a přitom už tolik zkušená...  ale do toho ti nic není ty prolhanej vyděrači ! Jdi obcházet domy ve Vádí Halfa a nabízet mým jménem majitelům peníze, pokud budou ochotni ubytovávat doma turisty.“

„Kolik jim smím nabídnout, ó pane  ?“

„Deset drachem za turistu a jednu noc.“

„Co když se jim to bude zdát málo, ó pane ?“ uctivě se zeptal Mustafa.

„Hlupáku, jakobys něvěděl nic o smlouvání !“ rozzlobil se šejk.

„Takže jim smím popřípadě nabídnout víc, ó pane ?“

„Hlupáku, hlupáku a ještě třikrát hlupáku ! Ty bys jim byl ochoten nabízet víc drachem z MÝCH PENĚZ ? Kdyby to byly TVOJE peníze, tak by ses určitě tak blbě neptal !“ utrhl se na něho šejk.

„Co mám tedy dělat, když se jim deset drachem za noc bude zdát málo ?“

„Co máš v takovém případě dělat ? Zachováš se jako chytrý obchodník. Beze slova z takového domu odejdeš.“

„Tím ale přijdeme o jednoho ubytovatele, ó pane !“ vznesl námitku Mustafa.

„Mocný Alláhu, jak jsi jen mohl dopustit, že jsem si takového hlupáka najmul za tajemníka ? Zůstaneme ve Vádí Halfa ještě několik dní a oni už za námi přilezou sami. Když tudy teď pravidelné karavany nejezdí, ztratili zdejší obyvatelé hlavní zdroj příjmů. Proto ubytovatelé přijdou. Stačí, když je trochu podusíme v jejich vlastní šťávě.“

„Jste doopravdy velký obchodník, ó pane.“ ukonil se Mustafa.

„Velká škoda, že to samé nemůžu říci já o tobě, Mustafo.“ zhnuseně se odvrátil šejk.

—

Šejk Abdulláh byl dobrý znalec lidí a snad proto se mu obchody tolik dařily. Založil v Tripolisu cestovní kancelář a začal turistům nabízet pobyty v oase Vádí Halfa, podobně jako jiné cestovní kanceláře nabízejí pobyty na čarokrásných atolech v Tichomoří. Jenže při tomto porovnání se šejk Abdulláh snad poprvé v životě přepočítal. Zapomněl, že na každém správném tichomořském atolu je buď letiště nebo se tam turisté pohodlně dostanou výletní lodí. Do Vádí Halfa však bylo možné dojet jenom s karavanou velbloudů. Nebylo tam žádné motorové vozidlo, protože neexistovala cesta, kudy by tam dojelo. Nebylo tam samozřejmě ani letiště a proto turistů nepřibývalo tolik, jak by si šejk Abdulláh přál. Sedmidenní jízda na velbloudech byla pro starší a tedy bohatší turisty zajímavá snad jen první den, ale pak už ne. Bolelo je v kříži, v zádech a zejména v místech, kde záda ztrácejí své slušné jméno, přecházejíce v těchto místech ve dvě polokoule sedací části. Turisté zkrátka nebyli pro dlouhou jízdu na velbloudech trénovaní, jako jsou zkušení karavanní vůdci. Mnohahodinové sezení na velbloudech se jim ani trochu nezamlouvalo a nepomohlo ani cestování v noci, kdy nepražilo žhavé saharské slunce. Ač byly peněženky turistů nadité důvěryhodnými kreditními kartami, jejich sedací část (těch turistů, samozřejmě) si na tvrdé velbloudí hřbety jaksi odmítala zvyknout...

„Mustafo !“ zvolal Abdulláh, osvícen náhlým nápadem. „Pojedeš nejbližší karavanou do Vádí Halfa a za každou cenu tam najdeš místo vhodné k přistání malého letadla, i kdybys to místo měl sám vydupat v poušti.“

„Ve Vádí Halfa nebo v poušti přece žádné letadlo nepřistane. Jedině snad vrtulník...“ váhavě namítl Mustafa.

„Vrtulník !!!“ vykřikl radostně šejk. „Budeme do Vádí Halfa dopravovat turisty vrtulníkem. Tohle byl první dobrý nápad, který jsi dostal za tu nesmírně dlouhou dobu, po kterou jsi mým tajemníkem. Najmeš si v Tripolisu vrtulník a zkušebně s ním poletíš do Vádí Halfa a zpět. Po návratu mně podáš zprávu.“ rozhodl šejk.

—

Mustafa se s radostí vydal do Vádí Halfa vrtulníkem, protože ani pilot netušil blížící se podraz Osudu. Počasí bylo saharsky bezmračné a proto i let směrem tam (jen podle mapy a kompasu) proběhl bez problémů. Horší bylo, když chtěl pilot natankovat pro zpáteční let. V celém Vádí Halfa totiž nebyl ani litr benzínu. Nebyla tam žádná motorová vozidla a proto benzín vůbec nepotřebovali. Mustafa tedy uvízl ve Vádí Halfa i s vrtulníkem a s jeho pilotem. Pilot si vůbec nevěděl rady, naštěstí to ale věděl Mustafa:

„Máte v tom svým zatraceným lítacím verglu vysílačku ?“ zeptal se pilota.

„Samozřejmě. Copak jste neslyšel, jak se po odletu bavím s řídící věží v Tripolisu ?“

„Ten váš lítací nesmysl dělá takovej rámus, že jsem slyšel prd.“ zasmál se Mustafa a pak se zeptal „Můžete se vaším rádiem spojit s Tripolisem odsud ?“

„Nemůžu. Do Tripolisu je to přes 300 kilometrů a moje vysílačka na UKV nemá na zemi takovej dosah.“ odpověděl pilot.

„Tak co budeme dělat ?“

„Vzneseme se co nejvýš a spojíme se s Tripolisem ze vzuchu. Potom už moje vysílání zachytí.“

„Vždyť přece nemáte benzín !“ namítl Mustafa.

„Vy jste mě špatně pochopil. Mám ještě dostatek benzínu na to, abych se vznesl do tří tisíc metrů, ale příliš málo na to, abych doletěl až do Tripolisu. Netušil jsem, že poletíme do takové prdele, kde v životě benzín neviděli.“ odpověděl vztekle pilot.

„Kolik benzínu potřebujete na zpáteční let ?“

„Asi 400 litrů.“

„Tak jsme dohodnuti. Vzlítněte s tím krámem, aby vám fungovalo to zatracený rádio, a požádejte prostřednictvím letiště Abdulláhovu cestovní kancelář, aby nám sem těch 400 litrů obratem poslala.“

„Jak to myslíte s tím obratem, Mustafo ?“ divil se pilot.

„Zcela jednoduše. V Tripolisu naloží 400 litrů benzínu na velbloudy a pošlou nám je sem karavanou.“

„Za jak dlouho sem ta podělaná karavana dorazí ?“ zajímal se pilot.

„Dřív než za týden tady nebudou. Karavany obvykle benzín nevozí. Budou nejdřív muset sehnat vhodné nádoby.“ odpověděl Mustafa.

„Musíme tady skutečně tvrdnout ? Bude tu tejden zahálet helikoptéra, já budu stejnou dobu nuceně zahálet jako pilot a moje společnost mi to samozřejmě strhne z platu. Byl to přece váš nápad, Mustafo. Zatracenej nápad, letět vrtulníkem do prdele světa jménem Vádí Halfa.“ lamentoval pilot.

„Nerouhej se ! Alláh tě slyší a nemá rád lidi, kteří příliš spěchají.“ varoval ho Mustafa.

„Na Alláha ti kašlu, já jsem byl řádně pokřtěněj.“ odsekl pilot. Jenže zpráva rádiem, poslaná z výšky, byla jedinou možností, jak se spojit s Tripolisem, protože ve Vádí Halfa nebyl ani jeden telefon. Kdo by také natahoval telefonní dráty po poušti, kde vedení může smést obávaná vichřice jménem SAMUM ? Pilot sice měl mobilní telefon, ale oasa Vádí Halfa byla mimo oblast pokrytí, takže i mobil tady byl ku prdu...

Nakonec tedy pilot vzlétl a z výšky jedenáct tisíc stop požadovanou zprávu nejen odeslal, ale dočkal se i potvrzení příjmu. Pak, přesně podle Mustafových slov, jim nezbývalo nic jiného, než čekat, až karavana potřebný benzín ve vhodných nádobách přiveze. Z těchto "vhodných nádob" bylo samozřejmě nutné nalévat benzín do nádrží helikoptéry ručně, přičemž se i tajemník Mustafa značně zapotil (na jeho vlastnoruční pomoci totiž pilot trval, protože ho považoval za vychytralého lenocha), ale benzín jako benzín. Do Tripolisu se ním bezpečně vrátili.

Mustafův nápad dopravovat do Vádí Halfa benzín pro helikoptéry velbloudími karavanami se samozřejmě zamlouval šejkovi Abdulláhovi. Když předtím zaplatil obyvatelům oasy za pohodlné ubytování turistů pěkně mastnou zálohu, musel tam potřebné turisty také dostat, aby aspoň získal zpět vložený kapitál. Do Vádí Halfa nyní začala jezdit jedna karavana za druhou. Velká většina z nich vozila jenom benzín pro helikoptéry, až se to nakonec přestalo líbit i samotným velbloudům.

Velká Ťava byl rozeným vůdcem. Na poušti se vyznal tak dobře, že by do Vádí Halfa dovedl karavanu i bez ponižující pomoci obvyklých lidských průvodců. Proto svolal mimořádnou schůzi Velbloudího Valného Shromáždění.

„Používají nás místo cisternových vozů. Nejen že je pro nás namáhavé věčně vozit do Vádí Halfa ten blbej benzín, ale je to ostuda. Když se chce turista projet po poušti, tak budiž, ale tahat se furt s benzínem, aby se panstvo mohlo proletět Velkým Ptákem, kterej má vrtuli místo hlavy, to už je pod naši úroveň.“

„Souhlasím s tebou, Velká Ťavo, ale co proti tomu provedeme ?“ zeptal se velbloud jménem Ťava Jednohrbá.

„Budeme stávkovat.“ rozhodl Velká Ťava.

„Jak si tím pomůžeme ? Pošlou místo nás jiné velbloudy, kteří stávkovat nebudou, protože s benzínem se ještě nikdy netahali a nevědí, oč tady jde.“ namítl Ťava Jednohrbá.

„Musíme být chytřejší, než naši lidští průvodci. Já to zařídím, protože mám dobrej nápad. Příští karavanu s benzínem do Vádí Halfa povedu já.“ řekl slavnostně Velká Ťava.

„Hrome, Mustafo, proč mě rušíte, když má mysl je nyní zasvěcena Alláhovi ?“ zeptal se nevraživým hlasem šejk Abdulláh.

„Naléhavá zpráva z Vádí Halfa. Karavana velbloudů využila nepozornosti průvodců a odvedla je nenápadně ze stezky. Teprve tam začali velbloudi stávkovat.“ oznámil Mustafa.

„Proč průvodci nezavolali o pomoc vysílačkami, které nyní vozí s sebou ?“

„Velbloudi jim je rozdupali. Pak začalo jít do tuhého. Průvodci byli donuceni sundat velbloudům ze hřbetů nádoby s benzínem a teprve potom byli velbloudi ochotni vrátit se na karavanní stezku. Jednoduše šli po své vlastní stopě.“ informoval šejka Mustafa.

„Ti velbloudi jsou nějak moc chytří. Proč ale po stejné stopě nešli sami průvodci ?“ zajímal se šejk.

„Protože neměli vodu a velbloudi to věděli. Měchy s vodou pro průvodce přece měli na hřbetech a proto si mohli diktovat podmínky oni. Lidé přece nevydrží dlouho bez vody, kdežto velbloudi ano. Proto svůj ničemný podraz provedli až hluboko v poušti.“ hlásil Mustafa.

„Jak ses tu zprávu vůbec dozvěděl, když průvodci přišli o vysílačky ?“

„Karavana dojela až do Vádí Halfa, ale bez benzínu. Tím pádem nám tam zůstaly "viset" dvě helikoptéry. Zprávu o stávce velbloudů se jim naštěstí podařilo z Vádí Halfa rádiem odeslat, stejně jako to udělal můj pilot, když jsem tam zůstal viset poprvé.“

„K čertu, nemohli bychom ve Vádí Halfa vybudovat krátkovlnnou vysílačku nebo pozemní stanici pro mobilní telefony ?“ navrhl šejk.

„To bychom samozřejmě mohli, jenže obojí zařízení potřebuje elektřinu a tu je nutné ve Vádí Halfa vyrobit. Nejlépe agregátem na benzín nebo na naftu - a jsme zase tam, kde jsme nechtěli být. Budeme opět odkázáni na milost velbloudům.“

„Zatracení velbloudi ! Jak vůbec poznají, že jim naložili na hřbet benzín nebo naftu ?“

„Čichem, ó pane.“ odpověděl poněkud vystrašený Mustafa.

„Ať je to, jak chce, ten benzín do Vádí Halfa nějak dopravit musíme ! Zařiďte to, Mustafo. Mě bolí hlava.“ postežoval si Abdulláh.

„Z čeho vás může bolet hlava, ó pane ?“ uklonil se Mustafa.

„Z těch mejch ženskejch. Moje favoritka Al Majda si nadmíru dopřávala hašiš. V opilosti spadla ze schodů a zlomila si ruku. Nejmíň dva měsíce si nebude moci na žádné postelové radovánky troufnout, protože bude mít pazouru v sádře.“ řekl rozmrzele šejk.

„Máte přece mnoho jiných, krásných žen, ó pane.“ namítl Mustafa.

„Ve srovnání s čipernou Al Majdou to jsou všechny samé vetché stařeny. Ale nediskutujte a jděte zařizovat dopravu benzínu. Nesmíte mě zklamat, protože zatím na akci Vádí Halfa prodělávám.“

„Nezklamu vás, ó pane. Promluvím s průvodci karavan - jenže já se obávám, že nestačí s nimi jenom promluvit. Mohu jim slíbit nějaký příplatek, když se jim podaří benzín do Vádí Halfa dopravit ?“

„Tahat ze mě moje drachmy, to vám jde doopravdy báječně, milý Mustafo. Jenže nyní jsme na jedné lodi. Slibte průvodcům 100 drachem za každou karavanu, která dojde do Vádí Halfa s plným nákladem benzínu. Rozuměl jste mi ?“

„Samozřejmě, ó pane.“ uklonil se Mustafa a odešel.

—

„Velká Ťavo, nastávají nám zlé časy. Průvodci karavan dostali příplatek a nyní se nezdráhají používat na nás karabáč, aby nás donutili k poslušnosti.“ postěžoval si velbloud jménem Ťava Jednohrbá.

„Opět vám to musím připomínat. Zvítězí ten, kdo je chytřejší. Ten, kdo dokáže myslet dál dopředu.“ vážně prohlásil Velká Ťava.

„Máš nějaký plán, jak se karabáčům ubránit ?“

„Zastav se tady zítra. Do té doby něco vymyslím. Ale ať už to bude cokoliv, musíte ten plán provést hluboko v poušti, kde jsou naši průvodci zcela závislí na vodě, kterou jim my neseme na hřbetech.“

—

„Mustafo, je zle ! Právě jsem dostal zprávu rádiem, že jeden z průvodců karavan zemřel cestou do Vádí Halfa žízní.“ řekl na úvod šejk Abdulláh.

„Jak se to mohlo stát, ó pane ?“

„Průvodce použil na velblouda karabáč. Velbloud si to pamatoval, ale zpočátku nedělal nic. Teprve když byli daleko v poušti, tak toho průvodce shodil. Karavana se dala do běhu a průvodce zůstal na místě bez vody a bez možnosti karavanu dohonit. Když šla kolem další karavana, tak už byl mrtvý. Zprávu mi podal druhý průvodce, který po karabáči nesáhl a proto mu velbloudi nic neudělali. Kdo těm ničemům vlastně poradil, aby tloukli velbloudy karabáčem ?“

„Já určitě ne, ó pane ! Vím, že se to nemá.“ vymlouval se Mustafa.

„Máš pravdu. Alláh a velbloud jsou v poušti nedotknutelní, protože na nich závisí život karavany. Kdo udeří velblouda, musí počítat s Alláhovým hněvem.“ řekl slavnostně šejk.

—

„Pane, smím vás na chvíli vyrušit z vašeho rozjímání ?“ zeptal se opatrně Mustafa.

„Máš snad nějaký nápad ?“ zajímal se šejk.

„Nápad mám výborný, ale bude vás to stát několik tisíc drachem.“

„Koukej mi jít z očí, ty odpornej vyděrači !“ rozzlobil se šejk.

„Pane, pěkně vás prosím, nevyhánějte mě. Mám nápad, jak dostat turisty do Vádí Halfa a nebýt přitom závislí na velbloudech a na dopravě benzínu.“

„Čím tedy chceš turisty dopravovat ?“ ožil náhle Abdulláh.

„Vrtulníkem. Na tom se nic nemění. Jenže podle mého nápadu nebudou už muset vrtulníky ve Vádí Halfa tankovat.“

„Chceš jim snad nechal namontovat přídavné nádrže ? Poradil ses aspoň s piloty ?“

„To jsou hned dvě otázky, ó pane. Namontovat přídavné nádrže nelze, protože by se s nimi vrtulník neodlepil od země. Ale s piloty jsem se poradil, jinak bych tohle samozřejmě nevěděl.“

„A copak jste převratného vymysleli ?“

„Tankovací stanici na cestě. Vrtulník tam přistane, dotankuje benzín a bezpečně doletí do Vádí Halfa a zpět na stanici. Tam znovu natankuje a může pokračovat do Tripolisu. Obávám se však, že stavba tankovací stanice bude stát dost peněz.“

„Tomu věřím, Mustafo, ale jak dopravíte ten zatracený benzín na tankovací stanici ?“

„Cisternovými náklaďáky, ó pane. Tankovací stanici zřídíme v místě, kde se automobilová trasa nejvíc přibližuje k Vádí Halfa. Vrtulníky pak budou muset uletět do Vádí Halfa jenom sto kilometrů a z této vzdálenosti se dokáží vrátit i bez tankování.“

„Což o to, nápad je to dobrý. Nechám provést kalkulaci ceny a pokud se tvůj nápad osvědčí, zajistím, aby ses také stal šejkem.“

„Velký Alláh vám za to bude vděčen, ó pane.“ uklonil se Mustafa.

„Velký Alláh na pozemské záležitosti kašle. Ty sám mi ještě budeš vděčen za to, že se podařilo z tvé dokonale prázdné hlavy vytlouct několik po čertech dobrých nápadů.“

„Děkuji vám, ó pane. Alláh jest Bůh a šejk Abdulláh je jeho prorok.“ prohlásil slavnostně Mustafa.

„To si pleteš s Mohamedem. Měl by sis před spaním občas přečíst Korán.“ zasmál se šejk.

Konec.

Poznámky k tomuto příspěvku

Lian (Občasný) - 1.12.2003 > Hm, pořád jsem čekala na pointu.........a ono nic......Napsaný je to hezky, ale moc zdlouhavě, proškrtala bych to. Body: 3 <reagovat

fungus2 (Občasný) - 1.12.2003 > Škoda, že je to tak dlouhé, ale špatné to není. Body: 4 <reagovat

Montrealer (Občasný) - 1.12.2003 > Pointa se skutečně vytrácí (to jsem tušil), ale já jsem se pokoušel "oživit" děj vtipným dialogy šejka Abdulláha s Mustafou a jinými drobnostmi - např. hašišem omámená favoritka Al Majda (původně Al Kajda) apod. Má vůbec smysl ten příspěvěk předělávat a časem ho publikovat znovu ? <reagovat

Lian (Občasný) - 2.12.2003 > Rozhodně ne tady, tady platí pravidlo, že ten samý příspěvek se nesmí znovu vkládat, ale předělat bys ho mohl kvůli sobě......abys ho vypracoval k dokonalosti, ale klidně na to peč a u toho příštího se víc kontroluj a buď kritickej. Propracuj ho víc.....a proškrtej Máš dobrý nápady. <reagovat

Montrealer (Občasný) - 3.12.2003 > Lian>  Další příspěvěk budu úmyslně datovat o 3 dny kupředu, abych měl na zevrubnou kontrolu čas. Přitom jsem si ale všiml, že TOTEM ode dneška nezobrazuje různé vložené obrázky, barevné upoutávky u titulků a podobné finesy HTML-kódu. Proto jsem se ten kód učil. Jedná se o trvalý stav (aby si zase byli všichni rovni ?!) nebo o poruchu ? Pokud si zobrazím Tvé možnosti -> Tvé příspěvky, tak tam se vložené HTML-příkazy provedou. Pokud si zobrazím Váš prostor, všechny "upoutávky" se degradují na prostý text. Mimoto často používám HTML-příkazy i v těchto poznámkách (což nejsem sám !) a byl bych nerad, kdybych o tuto možnost přešel ! Sláva, tady to ještě funguje ! <reagovat

Zrušit obrázky    Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

<jméno   e-mail> Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + sedm ?