Dnes už nikdo nepláče

nad bystami  písmen

v knihách básníků,

verš zežloutl

a sloky se zahalily

do nešustění papíru.

Má paměť sahá

od vylitého kafe na stránce devatenáct

někam za Malý a Velký testament,

mám rozšlápnutý hřbet,

tři roztrhnuté stránky,

Havran je mým mládím,

Orten osudem.

Společně s bavlněnou záložkou

vzpomínáme na kdysi slavné plesy

všech sebraných a nesebraných básní,

učíme se mlčet,

rým nerým

a myslíme na člověka

   v dobrém.