TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Pátek 7.6. Iveta

Všechny rubriky

Poezie

> Poezie

> Klasické verše

>		Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Poloautomatická plíživá radost
Autor: WiruZ (Občasný) - publikováno 7.1.2004 (17:20:50), v časopise 3.2.2004

Kelly (Občasný) - 8.1.2004 > Pátou sloku bych úplně vypustila, přijde mi slabší než zbytek a trošku "o ničem". Též bych místy proškrtala, zhutnila chvilkami trochu nadbytečně upovídané a dovysvětlující pasáže, třeba "něco tolik zvláštního jsem už dlouho nezažil", "Ten krásnej pocit porozumění"... (to je přece jasný z textu). A "světla lamp se po mně sápala, plazila a mazlila. Ve stínu šerosvitu neónových bagrů" tady je podle mě pěknej zmatek - tak světlo, nebo stín šerosvitu (co toje?) Moc se mi líbí některé obraty - "kde seděl jsem tou kukuřičnou jízdou byl vlastně sen", "zhasni všechna ta slunce uvězněná v žárovkách", "vlak projížděl sítěmi elektrických novin i úplně automatického kladna", "šílenci staré doby (kvílení a spol už volá) převlečené v umakartu za novou", "že prý e je tak samo, v knajpě nemocniční". Jinak bych řekla, že se ti prolínají obrazné popisy jízdy s vlakem s nějakým soukromým, milostným příběhem - tyhlety momenty se mi právě zdají v celkovém rámci básně slabší, spíš takové narážky na nějaké soukromé zážitky... Ale celkově považuju dílko za originální a dobře čtivé :o)))		Body: 5

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli Kelly

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + sedm ?

Napsat autorovi (Občasný)