Tehdy jsme ještě znali otce...

Kdo tu dnes ale cvičí stromy

v průřezech pamětí?

 

Jsme letokruhy dvou oddělených borovic

Nad zálivem se vysouvá

oslnivá skořepina Slunce...

 

Jsi vyšší a tvá koruna má zvláštní tvar

Já jsem jen puer

kudrnatý hoch sotva vzrostlý...

 

Dívám se stále vzhůru k tobě

a pomůže-li vítr občas svými pažemi

dotknu se tě jehličím

a vděkem zasypu tvé krásné nárty

matko... 

 

Oba vězíme až po kotníky v chladivé zemi

a sajeme...