Smích, který v noci přichází

z okna do ulice,

chvěje se osikou

a bodá mnoha ostny,

ačkoliv dávno zletilý v ženských tělech,

zůstávám bolavý místy a

tichý k nevysvobození.

Cár smíchu, ticho –

jako když blýskne sklíčko hodinek

od stolku v kavárně na druhý břeh,

jako když v hlubině zahlédneš

vrak lodi s vlajkou na stěžni.

A nic dál,

jen chodník klape do dálky,

pod černými sandálky noci,