Vystoupil z autobusu ve městě s nejkratším jménem na světě. A a nad ním kroužek. Nikam nešel. Nedozvěděl se, kde je náměstí. Jen seděl na patníku a díval se na skálu nad parkovištěm. Hemžilo se to tam racky. Pak zase nastoupil do toho samého autobusu a odjel odtud. * Vešel do lokálu. V papučích. Sundal rám s novinami z věšáku. Vybral si článek s nejhloupějším titulkem. Teroristé překročili všechny meze. Násilí kulminuje. Nebo něco takového. Přečetl si ho pomalu pětkrát šestkrát. Dozvěděl se, že anglickým provládním novinám někdo podstrčil fotografii se zahalenou ženou. Ten článek nikdo nepodepsal. * V kavárně si sednul naproti skupince asi sedmi lidí. Hned poznal největšího baviče. Dal mu tak půl hodiny. Svou půl hodinu bedlivého naslouchání a pozorování. Pak ten člověk zrudnul, odmlčel se a zábavu musel vést opravdový vůdce skupinky. Asi už nežertovali, ale mluvili o něčem moc důležitém.