TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Úterý 16.4. Irena

Všechny rubriky

Próza

> Próza

>		Povídky

> Fejetony

> Úvahy

> Pohádky

> Životní příběhy

> Cestopisy, reportáže

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

JOSÉHO POSLEDNÍ TREFA z kolekce Mrtví by neměli vstávat z hrobů
Autor: Rony Rubinek (Občasný) - smazáno

	Emmet_RAY (Občasný) - 4.7.2005 > Rony Rubinek> ta škola života vedla akorát k tomu, že jsem se naučil chlastat ještě víc než jsem tehdy chlastal a už se mne to moc nepustilo samozřejmě dobrý to tehdy bylo obzvlášť na kontakty, člověk by nevěřil, kolik má takový číšník známých - neříkám přátel, prostě známých, ale v hospodě se dá zařídit velká spousta věcí a pár kontaktů využívám dodnes jinak ti štamgasti - no měli svůj vlastní stůl, kde byla stabilně rezervačka a nikdo jiný než štamgasti tam nesměl (teď bylo třeba vědět kdo tam smí a kdo ne - a u toho stolu se přes den "otočilo" vždycky tak čtyřicet lidí) pak byly štamgastské krígly - zas bylo třeba si pamatovat komu kterej patří, pak byly speciální tzv. "ucháče" pro hodně VIP - to přišel jednou za půl roku člověk, objednal si pivo, ale donést mu to v obyč skle, tak už se málem urazil atp. atp a teď měl každý své libůstky nebo rituály no a pak na druhý konec hospody (byla to taková úzká nudle, od baru nešlo vidět ke stolům a pingl furt musel běhat jak piča) přibyl stůl pro šipkaře, kterým majitel povolil, aby tam dělali tréninky a ti se taky začali považovat za něco extra.. na hrůza, v hospodě už nikdy dělat nebudu, fakt ne	Doporučil

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli Emmet_RAY
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je šest + jedna ?

Napsat autorovi (Občasný)