Slyšel jsem dnes,

ach ano, vzpomínám si,

zpěv mladé ženy, plný krásy

a podmanivý jak houslové sólo,

jak mořský příboj, který smáčí molo

a odnáší si drobné střípky dlažby,

jak důlní vrtačka, jež duní v předku ražby,

aby si  podrobila tvrdý kámen,

zpěv horký jako slunce nebo plamen,

hlas nesmělý a přitom vášnivý,

ve výškách jasný, zvonivý

a přesto podkreslený něčím hlubokým,

snad energií sopky, co já vím,

i trochu rozechvělý, možná skrytým pláčem

a nebo mnou, nezvyklým posluchačem,

a silný ve svém falsetu,

že přehlušil ruch marketu...

…žel, slyšel jsem jej ve sluchátku

jen po nejbližší křižovatku,

pak bez konce mi ztichl záhy

a nechal mě po zbytek dráhy

přemýšlet, jestli možné není,

že zpívala mi o loučení.