V duši mám bazar.

Než obchod orientální,

spíš vrakoviště, jímku fekální,

hromadu odpadků,

veteše, jež mi zbyla

poté, co jsi mě opustila.

Zážitky, domov, plány do budoucna,

které jsme léta spřádali,

vzpomínky, sny a přání vroucná

jak do prasátka střádali,

dřív samé  čarokrásné věci

vytekly chlopní do předsíně,

teď po nich lezou pavouci a šneci

a z prasátka se stala svině,

v tom blátě obnošených citů ryje,

až mlaská, chrochtá samým blahem.

Stejně už nikdo nekoupí je,

jsou za myšlenku příliš drahé.

Jsem cvok.

Či znáte chlapa, který pláče

nad ztrátou krámů ze sekáče?

Jak vyléčit mám tuhle chandru,

když nechci skončit na Nuselským,

z druhé strany klandru?