Jonáš (Občasný) - 31.8.2005 > Aha, nyní jsem schopen si uvědomit Nachtwind i jako oslovení, ale to mi nedává smysl. Po celou dobu se přece hovoří k ní, která má spát. Představuji si ložnici starších lidí a až za okny vítr (se sněhem), k němuž se bílé vlasy přirovnávají. Oslovuje se ona, ne noční vítr.
I v české poezii by se snad daly najít takové přístavky, odůvodnitelné vázáním veršů. Tvůj příklad zní fakt nemožně, ale je to i tím, že jde o rozvinutý přístavek.
Znejistil jsi mne..
"Jak sněžně bílé jsou tvé vlasy, noční vítr!" [s obvyklým slovosledem], nebo
"Jak sněžně bílé jsou, noční větře, tvoje vlasy!" ?
Nene, přístavek. Kdyby vlasy nočního větru měly být metaforou sněhu, nemělo by smysl o něm říkat, "jak je sněžně bílý!" Na druhou stranu, představuji-li si poklidnou noční domácí scénu, nevím, proč by tam měl být Nachtwind metaforou vlasů..
