Už Adam a Eva byli vhnání z ráje,

pro jejich nevhodné chování.

Zdvižený prst bělovlasého starce,

jenž dělal ty, ty, ty,

byl jim varováním.

Pod stromem zelených lístků

a šťavnatého ovoce,

v mechu měkoučké trávy

(s nudou plácající se ruce)

napadlo Evu milování.

Nenapadně a pěkně okolo,

jak žena to jen umí,

přistoupila k Adamovi.

V krásném letním dnu,

do pasu zakrytí vysokou travou,

ve stínu stromu,

stala se dravou tygřicí

s obličejem koťátka.

Adam, když viděl tu krásu

a slyšel její hlas,

zpěv pěnkaví i potůček bublavý,

přál si, aby jeho ruce větrem byly

a pročechraly její vlas,

pak pomalounku,

jako vánek, objaly její pás.

V té představě se bohužel,

příliš zapomněl.

A starce,jež dělal ty, ty, ty,

už vůbec neviděl.

A tak se stalo, co Eva chtěla,

dostala jablko ze stromu poznání,

co potřebovala, to se dozvěděla.

A Adamovi?

Zůstal had - místo kravaty.