Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 29.3.
Taťána
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Západ slunce nad Chainem
Autor: Lamarski (Občasný) - publikováno 27.9.2005 (17:33:27)

            Bylo po bitvě a konec dne se koupal v krvavé lázni jak na zemi tak i na nebi. Rudé červánky nad obzorem zpečetily výsledek dnešního nájezdu kočovného kmene Bojovníků na západní hranici.

           Barah seděla na kraji pelesti se skleslými rameny, zlomená strachem z budoucnosti. Ještě pevněji sevřela zkrvavenou ruku manžela ve svých dlaní. Skrz silnou clonu slz v očích jí světlo svící v mohutném stojanu připadalo rozostřené a jásavě živé. Pravým opakem byla mrtvolící tvář jejího chotě. Barahin povzdech z pootevřených bezbarvých rtů narazil do tří ohnivých kapek a rozkmital je do ďábelského tance. Tupě sledovala záři malých potměšile skotačivých plamínků. Vydržela dlouho nehnutě sedět, i když ji bolest pokřivené páteře dávala jasně najevo, že takto nemůže setrvat věčně. Byla zbabělá. Raději se dobrovolně týrala pichlavou bolestí v zádech, než aby pohlédla se svému muži do znetvořeného obličeje. V duchu proklela den, kdy si Wartona, pána z tvrze Chain, vzala. Teď však již bylo pozdě, aby začala přemýšlet jakým směrem by se jí život ubíral, kdyby tehdy dal otec přednost jiné nabídce. Smrt se už dávno přestala skrývat a vystoupila z ústraní stínu.

Celé její pozemské putování bylo provázeno smrtí. Smrt jí byla milníkem jak v minulosti, tak i v přítomnosti. Takže do budoucna ani nečekala, že se tento stav nějak změní.

         Život v pevnosti na hranicích ji uvrhl do ještě větší samoty, než byla zvyklá na rodném hradě svého otce. Ani sídlo rodiny ze vzdálené přízně, kde musela trávit dívčí léta, si beznadějně nezoufalo takovým nedostatkem společenského vzruchu. Matku už nepoznala. Skonala vysílená horečkou po těžkém porodu své jediné dcery. Chvíli poté, co se Barah provdala, odešel na věčnost i její otec. Nestihla se sním ani rozloučit. Hluboký sníh a krutá zima jí v tom zabránily. Barah se cítila odloučena od celého zbytku světa. Široké zdi Chainu pevně obepínaly kamenné srdce z obytných staveb a nedovolily proniknout nikomu dovnitř, dokonce ani v dobách míru. Odlehlý hrad se chvástavě tyčil na jednom z vrcholků rozsáhle zalesněných kopců. Nikoho nenechal na pochybách, že při jeho dobývání bez milosti procedí krev každého žoldáka, který se o to pokusí. Chráněný ze tří stran hlubokými hvozdy a ve zbylých úhlech pevnosti ostrým skalnatým srázem. Takový byl úděl Barah. Žít osamoceně, obklopena vojáky, chladem hor a plísní bytelných zdí přízemních prostor.

          Přes to všechno byla Wartonovi vděčná za dobu, kdy se cítila bezpečná v těchto stěnách a kdy jí i synovi poskytovaly ochranu, útočiště a dostatečné pohodlí před hrubým světem a zlou dobou.

Z myšlenek, do kterých se plně pohroužila, ji vytrhl zvuk vrzajících pantů u dveří. Vzhlédla a z očí jí skanuly slzy, které se v nich doposud nahromadily. Ztěžka se překulily se přes rozevřený vějíř spodních řas a brázdily vlhkou stopou povadlé Barahiny tváře. Nikdy nebyla příliš krásná, ale mladá pleť jí vždy dobře posloužila jako štít proti posměváčkům a škodolibým šprýmařům. Dnes už neměla ani to.

          Do ložnice opatrně vstoupila služebná se zdrobnělým jménem Tilda. Přinesla horkou vodu v konvici a čisté plátno nastříhané na třípalcové pruhy.

“Přinášejí další zraněné, má paní," řekla žena tiše a postavila konev i plátno na nízkou komodu u pánovy postele. Teprve teď si mohla od těžkého nákladu oddechnout. Její drobný obličej se zachmuřil při pohledu na nehybné mužské tělo.

“Váš syn, paní, se probudil, chtěl vás vidět, tak jsem mu řekla, že máte povinnosti, ale že za ním určitě přijdete."

Barah automaticky pokývala hlavou, aniž by si její slova nějak vážně uložila do paměti. Dva prameny kdysi plavých vlasů se vymanily ze sevření několika sponek a neukázněně sklouzly podél okraje nařaseného závoje, který kryl vysoký a bohatý účes.

“Jak zlé je to dole?" Vydechla Barah a narovnala se, aby nabrala trochu dechu. Z rozčilení se jí třásly ruce i hlas. Věděla, že by tu neměla jen tak sedět a litovat se, ale nemohla si prostě pomoci. Celé její já bytostně nenávidělo krev a rozšklebené rány zraněných.

Tilda upřela na svou paní vše vypovídající pohled. Neschvalovala její chování. Nikdy. Sloužila jí věrně, ale prakticky uvažující mysl prosté venkovanky shledala svou paní slabou a neschopnou. Barah to právě pocítila.

“Už byla králi odeslána zpráva o tom, co se tu stalo?"

Ano, paní, Seth Ballmore vyrazil již odpoledne, aby ji osobně doručil."

“Dobrá, dnes nikdo nepůjde spát, musíme se postarat o raněné," Barah konečně našla ve svém roztřeseném nitru nitku, na kterou zahákla drápek pevného tónu hlasu.

          Nebylo to poprvé, kdy se všichni z pevnosti stali součástí okrajové linie bitevní vřavy. I když skutečný boj se odehrával na hranicích západně od hradu, pevnost Chain vždy sloužila jako zásobárna jídla i zbraní a posléze i útočiště zraněných. Tentokrát to však bylo jiné. Zůstala sama, protože vůdce byl zraněn nešťastnou náhodou hned při prvním výpadu proti útočníkům.

“Paní," Tilda stála nad Barah a pohlédla do tváře ležícího Wartona. Ona nemusela odporem odvracet zrak. Za svůj dlouhý život viděla již tolik vážných poranění a na každé se dalo zvyknout i přes počáteční nechuť.

“Paní, přijel náš soused Phobos z Cotthboghu z druhé strany hranice. Jeho vojáci přivezli další raněné. Říkal, že nájezd těch barbarů je již zahnán. Mnoho jich pobili a zbytek se rozutíkal, ale stejně si přeje s vámi mluvit."

“Přijmu ho až ráno, teď...," chtěla doříct, že by to nezvládla, ale než se tak stalo, vrátila se jí jedna vzpomínka. Warton jí na počátku jejich společného života zdůrazňoval, že nikdy nesmí služebnictvu a osobám nižšího stavu ukazovat nebo říkat jak je slabá.

“Je to jako když jim ukážeš terč a řekneš: TEĎ STŘÍLEJTE!" Její muž se tehdy smál, ale Barah dnes do smíchu nebylo. Umíral, bylo to neodvratitelné. Hluboká rána v obličeji pokračovala dál do vlasů, kde byla porušena lebka. Pod obvazy nasáklými krví nebyla vidět, ale Barah o ní věděla.

“Paní?" Tilda si nebyla jistá co znamená ten nepřítomný výraz v Barahině tváři.

“Běž už, musím teď ošetřit pána. Pak ti řeknu víc."

Tilda mlčky odešla.

Musí dostát svým povinnostem, aspoň tohle mu dluží. Barah propustila Wartonovu ruku z hradby svých prstů a nalila horkou vodu do mísy. Opatrně v ní smočila smotek plátna. Pomalu a zlehka otírala Wartonovu tvář. Nechtěla mu způsobovat více bolesti, než dosud jistě snášel. Jeden ze suchých pruhů látky přeložila přes ránu, která se táhla po celé délce obličeje. Zasahovala i pravé oko, rozťala líci a pokračovala dolů přes rty kde končila mezi vousy na bradě. Vnitřek bulvy se lepkavě vylil a společně s krví zaplnil vyhloubený oční důlek. Do plátna se okamžitě začalo vpíjet obojí, voda ze sklivce i tuhnoucí krev. Warton bolestí zachrčel. Z otevřených úst se mu vyvalila pěna z rudých bublinek. Na Barah dýchla černota vnitřku hrdla skrz vyražené přední zuby společně se smrdutým zápachem rozšmelcovaných žlučotvorných orgánů. Takový náraz ženu opět zděsil. Vyskočila z postele a rázně přistoupila k oknu. Prudce rozevřela rámy okenic. Tolik potřebovala dýchat čerstvý vzduch. Měla pocit, že cítí jednotlivé částečky smrti a chtěla té pachuti uniknout.

           Těžká šedá oblaka se převalovala nad západní hranicí a přinášela temnou, zatím nevyřčenou, hrozbu s sebou. Strach jí zasáhl takovou silou právě ve chvíli, kdy byla nejméně připravená. Ještě včera měla pocit, že nemůže nastat nic, co by její život mohlo změnit a vytrhnout z pusté nudy všedního života. A najednou nevěděla co bude zítra. Byla realistka. Jako vdova neměla příliš možností. Až se roznese zpráva o Wartonově smrti, pána ze západní pevnosti, bude ona i její pětiletý syn snadnou kořistí pro kdejakého dobrodruha ve zbroji. Kdo by nechtěl získat bohaté panství, které její choť budoval celý svůj život těžkou prací a bránil v mnoha bojích. Její nadějí byl jedině věrolomný král, toužící po zlatě víc, než  po čemkoli jiném. Ale přece nenechá padnout ženu jednoho z svých věrnějších rytířů do chřtánu některého potulného nebo zchudlého šlechtice. Nevěřila, že by se některý z těchto vandráku časem nepokusil zabít jejího syna Fedrica a zbavil se tak jediného dědice panství. Ušlechtilost a čest je to poslední, co by mohla od takových nuzáků očekávat. Warton nebyl ideální muž, ale nikdy mu nemohla upřít, že ji i syna vždy chránil a zajistil jim vše potřebné. Vlastně měla štěstí, že její otec dal slib právě jemu. I když tehdy protestovala, plna ideálů a naivních představ. Teď však zůstane sama. Vzala si muže, kterého za života nedokázala ocenit a jehož smrt přišla dříve, než dospěl jeho syn, aby byl schopen převzít správu nad majetkem.

Z okna zavanul silný a studený vítr. Připomenul jí nutnost vrátit se k umírajícímu, a tak se odevzdaně vrátila k lůžku.

              Rytíř Warton z Chainu ani s posledním výdechem nenabral vědomí. Zemřel v potemnělé komnatě bez rozloučení a posledního pohledu na svět pozůstalých. Barah se zhroutila v pláči nad jeho chladnoucím nafouklým tělem a zkrvavenýma rukama ho objímala dokud křivolaký obzor hor nepohltil poslední sluneční paprsek zároveň s její nadějí.



Poznámky k tomuto příspěvku
Rony Rubinek (Občasný) - 27.9.2005 > No je to dobrý. Já sice takové příběhy příliš nesleduju, ale líbilo se mi, jak jsi to napsala. Přijde mi to jako vytržená část z většího celku:-))Tuto vlastnost ti upřímně závidím:-))Ať si každej říká co chce, mně se líbí styl a proto boduju tak, jak boduju.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 27.9.2005 > Rony Rubinek> Je vidět, že mě ynáš čím dál lépe:) Opravdu je to část většího příběhu, žádná dojemná romance (to nemám ráda), ale ten ženský element si tam vždycky nějak přidám. Moc mě potěšilo, že se ti to líbilo, i když to není ten tvůj pravý střik:))
<reagovat 
celej on (Občasný) - 27.9.2005 > Juj to jsi mě podctila. Popravdě jsi mě trošku zmátla. Já jsem někdy pěkně naivní! Já se na tuhle povídku, když jsi mi jí věnovala udělal posvícení-vzal sandwiche, udělal čaj natáhl nohy a četl.
Spokojeně si požvykuji šumčičku, když dojde na tu bulvu...to mi to do žalůdku opravdu neklouzalo...
Jinak mě to přišlo jako bezva příběh. Líbi se mi ty flashbacky-jak si vzpomíná co jí říká manžel-možná bych tam toho dal více.
Čekal jsem jak to zakončíš..k těmto příběhům patří osudovost. A dočkal jsem se jí:" Vzala si muže, kterého za života nedokázala ocenit.."-ta to stvrdila podle mě. Možná bych to už nedokončoval tím synem ale tahle věta tam padla jako diamant do zlata.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 27.9.2005 > DondedoG> :))))) Lhala bych, kdybych ti nenapsala jak jsem se škodolibě ušklíbla na sandwichem. Ale nemůžeš mi upřít, že jsem tě na začátku nevarovala. Zvláštní, když o krvi napíšu sama, tak mi to nějak nevadí a to "očíčko" - to víš, já a oftalmologie, nemohla jsem si pomoci. V mých příbězích se nikdy moc "...a žili spolu šťatně až do smrti" neobjevuje. Takže děkuji za ocenění.
<reagovat 
ireversible (Občasný) - 27.9.2005 >

Skvěle.To jsem si početl.

Myslím, že by se na to dalo udělat hned několik pokračování, zabývájících se minulostí atd.:)

Atmosféra i popis dávaly skvělý průchod představivosti:)

Gratuluju


Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 27.9.2005 > ireversible> No to jsem ráda, že se líbilo:) Dík, to mě fakt hřeje u srdce:)
<reagovat 
 ireversible (Občasný) - 28.9.2005 > Lamarski> 

Zasloužila jsis to.

Co nějaké pokračovaní?:)))


<reagovat 
Bílý Tesák (Občasný) - 27.9.2005 >

Ačkoly osobně povýdky s nádechem fantasi nesnášým , tak dávám pjet bodou.    


Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 27.9.2005 > Dog.White> Provokuješ viď:) Ale dík, že sis dal námahu číst i napsat comment. Mmch ta nová ikonka je mnohem hezčí;)
<reagovat 
 Bílý Tesák (Občasný) - 28.9.2005 > Lamarski> jo , jo  , provokace , to je moje
<reagovat 
jiri-jirik (Občasný) - 28.9.2005 > Já si počet , historie je má voblíbená voblast .
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 28.9.2005 > jiri-jirik> Opravdu mě to upřímně těší, že se ti to líbí, já byla dost skeptická. Říkala jsem si, že to možná obsahově nebude moc záživné, když tam vlastně není žádná akce, ale jen ustrašená ženská;) Takže děkuji.
<reagovat 
jiri-jirik (Občasný) - 28.9.2005 > Hele , dyť ty si kritizuješ vlastní povídku ... ? Že ty jí už předěláváš ... ?
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 28.9.2005 > jiri-jirik> No upřímně našla jsme pár věcí, které by za opravu stály:)))
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 29.9.2005 > p74>  děkuji.
<reagovat 
Emmet_RAY (Občasný) - 1.10.2005 >
Body: 3
<reagovat 
Život (Občasný) - 30.9.2005 > Obdivuji, jak jsi to napsala. Fakt dobrý.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 2.10.2005 > Život> :)) Díkas.
<reagovat 
Tomáš Tvrdý (Občasný) - 2.10.2005 > Je těžké hodnotit pouhý výřez jako celek. I když by tato "kniha" nebyla nic pro mě, rozhodně je zajímavě a hlavně celkem vyzrále sepsaná(blá, blá, blá intelektuální žvásty a pokus o kritiku). Prostě se mi to líbí...to je celé. :-)
Body: 4
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 2.10.2005 > Tomáš Tvrdý> :))) děkuji, děkuji, děkuji a blá, blá, blá atd. ;))))
<reagovat 
Fleur16 (Občasný) - 2.10.2005 > Doufám, že můj názor je dosti naznačen v bodování!
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 3.10.2005 > Fleur16> Od tebe mě to moc těší;) A copak ty? Nějak ses tám zatoulala:))
<reagovat 
 Fleur16 (Občasný) - 4.10.2005 > Lamarski> Sice nevím, proc tě to těší zrovna od někoho jako já. Protože já sama neumím tak dobře psát. Nezatoulala jen neni čas...
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 5.10.2005 > Fleur16> Těší, protože podle toho co jsem od tebe četla, je tahle má povídka trochu tvůj styl;)
<reagovat 
 Fleur16 (Občasný) - 6.10.2005 > Lamarski> A mě zase těší, že jsi o de mě něco četla. Já jsem od tebe četla skoro všechno, ale neměla jsem čas ti k tomu něco napsat. Ty a DondedoG jste moji nejoblíbenějsí autoři....Z vašeho psaní je vidět radost a chuť s jakou to píšete....
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 7.10.2005 > Fleur16> Já snad prasknu pýchou:))) Jsem si jistá, že jsem od tebe četla všechno, protože mě moc zaujalo, jak na svůj věk dokážeš rozvíjet pěkně stavěné věty. Proto jsem si divila, že ses na delší čas odmlčela. Tak dost bolo komplimentů a zase příště ;)
<reagovat 
Garrett (Občasný) - 8.10.2005 > Tak jsem se musel podívat, jak píšeš. No a musím uznat, že tahle povídka mne rozhodně zaujala! Přelétl jsem jí jedním dechem. Tohle téma z pohledu ženy (do které se vcítit máš rozhodně větší předpoklady, než-li já :D ) je velice zajímavé. Pokud je to součást většího díla, jak jsi někde v reakcích uvedla, myslím že s tím dílem budeš mít úspěch! Už jen volba tématu Ti u mne vynáší několi bodíků navíc! Středověk a středověká fantasy jsou moje (už jako malej kluk sem chtěl bejt kastelán :D ) Určitě si najdu čas a brzy zkouknu i ostatní dílka (některá už jsem letmo viděl)...
Body: 4
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 10.10.2005 > Garrett> To mě potěšilo, že se ti to líbilo:) Ještě chci dodat, že tahle věc je opravdu součást většího celku (je to bavazující díl na fantasy pohádku, kterou jsem napsala někdy před 6 lety) a když jsem ji po letech oprášila a přečetla, musela jsem ji hodně předělat. Tím jsem chtěla naznačit, že tvá Gotika nemá špatný nápad a je škoda, že s tím už nepočítáš. Autor by neměl litovat lecos proškrtat, popř. úplně vymazat a nahradit něčím novým a lepším. Ale moc dobře chápu, jak to bolí, když musíš něco sčím se pipláš úplně předělat. 
<reagovat 
hajka (Občasný) - 15.10.2005 > Tohle taky docela muzu
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 17.10.2005 > hajka> 

Děkuji a potěšení na mé straně;)


<reagovat 
WhiteShadow (Občasný) - 30.12.2005 >
...popis na jedničku..., vypravování také dobré, i když ta kombinace psychologických postřehů spolu se sumírováním její minulosti zas tolik pozornost nepřitahuje, což by zrovna tahle povídka potřebovala..
Poku jde o příběh, myšlenku, dílo jako celek.., tak tady už to není tak vysoko. Je to fragment, pouhá sonda..chybí tu perspektiva. Kdyby to bylo více rozvinuté, mohlo to být výtečné.
Největší unání si zaslouží díla, které mají určitý vývoj..,začátek, konec..určitou gradaci děje.
Body: 3
<reagovat 
 Lamarski (Občasný) - 3.1.2006 > WhiteShadow> Děkuji za kritiku. Popřemýšlím na tím a nechám se inspirovat dílky, které hodnotíš jako nadprůměr. Pa L.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + čtyři ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter