Má Múza v bílém stejnokroji

jako dřív hlídá oddělení,

je stále svůdná, krásná...

                        …jen už mojí

předlouhou řadu týdnů není,

i když v mých očích vyšnořena

nepřestala být do gala,

(i pod  tím gala  vábná žena),

mé verše (i mě) uražena

líbat a laskat přestala.

Kdyby to! Přímo odhání je

a odkopává na potkání,

mlčením je jak klackem bije,

když začnu mluvit o setkání,

takže ji potkat dá dost práci.

jak by se kamsi ztratila,

a šlo by to jen  v ordinaci,

kde dřív mě ráda léčila

a s láskou, velkou pečlivostí

mi každý neduh zahnala.

A to nemluvím o přednosti,

kterou mi všude sjednala

úsměvnou prosbou: vyšetřte ho!

ať nečekám na toho svého....

Ne, na tom už nic nezměním,

když z pacienta hýčkaného

jsem v čekárně

pán s příjmením.